(16.20 hodin)
(pokračuje Páralová)
Členové vlády často a hodně hovoří o sociálním státu a skloňují jej ve všech pádech. Zde nám ale připravili krátkozraký a krátkodechý balík zákonů, který velmi necitlivě dopadne na ty nejpotřebnější. Z navržených úprav totiž spíše vyplývá, že se nekoná a konati nebude žádné houpání v sociální síti slibované Českou stranou sociálně demokratickou občanům před volbami. Naopak to vypadá, že lano sociální sítě bude letos na Silvestra přestřiženo a sociálně slabí a nemocní občané a drobní živnostníci mohou očekávat tvrdé přistání.
Pan ministr Škromach se rozhodl neprovést zásadní reformu, ale pouze účetně seškrtat některé výdaje a zvýšit některé příjmy. Celkový přínos jeho konání do státní kasy by měl být následující: v roce 2004 6 miliard korun, v roce 2005 9 miliard korun a konečně v roce 2006 13 a tři čtvrtě miliardy korun.
Takovéto úpravy v sociálních zákonech mohou sice dočasně omezit velikost rozpočtových deficitů, ale neslibují ani zlepšení ekonomické výkonnosti, ani snížení daňových úniků, ani odstranění korupce. (Potlesk pravé části Poslanecké sněmovny.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Aleně Páralové. Slovo má paní poslankyně Lucie Talmanová. Přihlásil se pan poslanec Petr Nečas.
Prosím, paní kolegyně, máte slovo.
Poslankyně Lucie Talmanová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, jsem ráda, že zajímavý projev paní poslankyně Páralové přivedl do sálu ministra práce a sociálních věcí, neboť chci stručně hovořit ke sněmovnímu tisku 391, k novele zákona o službě státních zaměstnanců. Dovolte mi nejprve velmi stručnou rekapitulaci vzniku tohoto zákona.
Vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh služebního zákona v prosinci roku 2000. Služební zákon byl schválen po dvouletém projednávání převahou jednoho hlasu. Bylo to pár týdnů před parlamentními volbami. Zákon se tak stal jedním z největších volebních lákadel a příslibů sociální demokracie, oslovující několik tisíc voličů.
Vzpomínáte si bezpochyby, že poměrně nedávno sněmovna projednávala novelu, první novelu tohoto zákona a vyhověla prosbě ministra práce a sociálních věcí a odložila jeho platnost o jeden rok. Argumentace předkladatele byla poměrně jednoduchá a paradoxně téměř identická s argumentací opozice, která v letech 2000 až 2002 vznik tohoto modelu státní služby nepodporovala. Zjednodušeně řečeno, na státní službu za podmínek tohoto zákona nemá stát finanční prostředky.
Nyní, pár týdnů poté, projednáváme opět další novelu služebního zákona. Dnešní návrh je dosti pozoruhodný. Odměňování státních zaměstnanců má býti vyjmuto ze služebního zákona a má být řešeno nařízením vlády. Toto opatření má uspořit výdaje státního rozpočtu v letech 2005 a 2006. Ovšem netušíme, v jaké výši, protože předkladatel nám sám v důvodové zprávě sděluje, že tuto výši ani nelze odhadnout. Jak tedy máme věřit, že se opravdu jedná o opatření vedoucí k úsporám? Předpokládám, že odpoví pan ministr.
V této souvislosti bych se, vážený pane ministře, vás ráda zeptala: Přislíbíte pár měsíců před volbami státním úředníkům masivní předání, které je touto novelou ve vaší pravomoci? Budete věřit na krátkou paměť a jako zadní vrátka budete mít ověřený postup z roku 2002, tedy postup "slibem nikoho neurazíš"? Nebylo by v této situaci, vážený pane ministře, spravedlivé tento model, vámi prosazený model státní správy, zrušit, protože na tento model evidentně finanční prostředky stát nemá, zrušit ho s omluvou a pokusit se vytvořit efektivní model státní služby, který bude i finančně dostupný?
Z těchto důvodů se připojuji k zamítnutí této novely. (Potlesk pravé části Poslanecké sněmovny.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Lucii Talmanové. Slovo má pan poslanec Petr Nečas. Připraví se pan poslanec Miroslav Opálka.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, dámy a pánové, plošné dětské přídavky, vyšší sociální dávky, příspěvek na svěřenecký fond při narození dítěte, léky seniorům zdarma, růst důchodů, žádné platby u lékaře, nezvyšování věkové hranice odchodu do důchodu - to byly předvolební sliby naší nejsilnější vládní strany. Nejen že dnes nemáme žádné plošné přídavky, vyšší sociální dávky, příspěvek na narození dítěte ani léky seniorům zdarma, ale naopak - jak je nám to předkládáno v těchto novelách, máme redukci sociálních dávek, jsou nám navrhovány poplatky ve zdravotnictví jdoucí nad rámec současných poplatků, je navrhováno zvýšení věkové hranice odchodu do důchodu, je navrženo omezení nemocenských dávek.
Podle mého názoru se nabízí naprosto logická otázka, kterou by si měli, jsou-li alespoň trochu poctiví, položit kolegové a kolegyně z České strany sociálně demokratické: Jste opravdu přesvědčeni, že kdybyste otevřeně před volbami před rokem řekli tyto své priority reformy veřejných financí, že byste obdrželi 30 procent hlasů? Jste opravdu přesvědčeni, že byste tyto volby vyhráli? V případě, že ano, nic vám nebrání, abyste prošli například testem voleb předčasných.
Já se bojím, že v tuto chvíli je u nás díky postupu České strany sociálně demokratické v minulé předvolební kampani zaveden poměrně jednoduchý politický princip, jak vyhrát volby: volby vyhraje ten, kdo bude nestydatěji a lépe lhát. A já bych se bál toho, kdyby se toto mělo stát standardem české politické scény. Vždyť volební lež, kterou použila sociální demokracie, dosahuje svou mírou takřka volební lži, díky které vyhráli komunisté volby v roce 1946 a dosáhli obludných 38 procent.
Porovnejme jen dva základní výroky. Předseda vlády Vladimír Špidla a předseda sociální demokracie, vzor 2002, a jeho známý výrok: Zdroje jsou. Případně v modifikaci: Peníze jsou. Jako odpověď na všechny dotazy, na všechny dotazy po financování volebních slibů. Porovnejme to s výrokem téhož člověka, Vladimíra Špidly, vzor 2003: Zdroje nejsou, musí být reforma. Nebude-li reforma, do deseti let budou platy a důchody poloviční.
K vysvětlení tohoto prudkého názorového veletoče u člověka, který na jaře roku 2002 byl prvním mužem sociální demokracie a druhým mužem české vlády, jsou jen tři možné hypotézy.
Hypotéza první. Pan Vladimír Špidla je mimozemšťan. Spadl na naši planetu, netušil, jak vypadají veřejné finance. A pak by opravdu bylo zdůvodněné to, že dnes mluví něco totálně jiného, než mluvil před rokem. Přes některé rysy chování konstatuji, že i při zběžném vizuálním ohledání pana ministerského předsedy je nutné konstatovat, že není mimozemšťan. Takže - připadají v úvahu druhé dvě hypotézy.
Hypotéza B. Pan předseda vlády je nekompetentní a v roce 2002 nekompetentně sliboval něco, co nemohl díky stavu veřejných financí splnit.
Nebo je tady hypotéza třetí, podle mého názoru ještě horší, a sice že pan předseda vlády před rokem a něco docela obyčejně nemluvil pravdu a že to moc dobře věděl.
Pak je tady, samozřejmě, ještě jedna možná hypotéza jako hypotéza čtvrtá, a sice že pan předseda vlády, doktor filozofie Vladimír Špidla, neumí počítat. Nebylo by to překvapivé u předsedy vlády, jejíž dva významní členové, jak prokázala nedávno Mladá fronta DNES, netuší, co je to Pythagorova věta, a jejíž ministr financí v době nástupu do funkce netušil, co je to Lafferova křivka.
V každém případě ale platí, že slovům a reformnímu úsilí Vladimíra Špidly nelze věřit.
***