(16.00 hodin)
(pokračuje Recman)
Z toho důvodu chci říci, že vnímám snahu vlády předložit k 1. 1. 2007. nový postup při stanovení platové základny. Věřím, že to naváže na průměrný plat v České republice, že to bude přece jenom únosnější a sociálně spravedlivější než plat, který je dnes navázán na nejvyšší tarifní třídu státních úředníků. Vnímám, že dopad tohoto návrhu zákona o platu ústavních činitelů je skutečně minimální z hlediska reformy veřejných financí. Z celkového objemu, který zde byl vzpomínán v rámci reformy - 270 miliard - je skutečně těch 100 milionů korun v příštím roce a dalších 250 milionů korun úspor na platy ústavních činitelů v dalších letech skutečně minimální, ale vnímám to jako projev solidarity poslanců s občany, na které tato reforma značným způsobem dopadne.
Na závěr svého vystoupení chci říci, že vnímám, že je to asi jediný ze zákonů, které hodlám podpořit. Vnímám to jako formální nutnost. Jsem si vědom, že tato novela je jednoduchá, ale s velikým politickým dopadem především do řad naší veřejnosti. Vážené kolegyně a kolegové, chci zde říci, že návrh zákona o určování platů ústavních činitelů, sněmovní tisk 392, podpořím při jeho propuštění do druhého čtení. Věřím, že tak to udělá i většina z nás.
Jinak mohu říci, že zásadní nesouhlas s celkovou koncepcí reformy veřejných financí, jak jej vyjádřili mí předchůdci z poslaneckého klubu KSČM, plně sdílím a plně se stavím za tyto názory.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Recmanovi. Další přihlášená do rozpravy je paní poslankyně Alena Páralová, připraví se paní poslankyně Lucie Talmanová. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych svůj projev rozdělila na dvě části. Jako zpravodajka poslaneckého klubu ODS se nejprve krátce vyrovnám s tisky 394, 396 a 397, pak se vyjádřím k celému balíku zákonů týkajících se sociální politiky.
Úvodem musím konstatovat, že všechny tisky, které zde předložil pan ministr Škromach, byly šity horkou jehlou a na jejich kvalitě je to bohužel vidět. Důvodové zprávy obsahují četné formální nedostatky. Předseda Legislativní rady vlády totiž - a znovu musím říci bohužel - vyhověl žádosti ministra práce a sociálních věcí a povolil, aby k těmto tiskům nebylo provedeno připomínkové řízení.
Nejprve se vyjádřím k tisku 394, tedy k novele zákona o sociální potřebnosti. Tato novela byla připravena na Ministerstvu práce a sociálních věcí někdy v roce 2000, v době vládnutí pana ministra Špidly. Od samého začátku se jí ale lepila smůla na paty. Zákon byl v minulém volebním období několikrát zařazen na program jednání pléna sněmovny, opět několikrát z jednání pléna stažen na návrh poslanců KSČM, kteří jej označili za nemravný. V tomto volebním období ministr Škromach původní zneuznanou novelu zvedl, trochu ji oprášil a znovu předložil sněmovně. Podruhé měl zákon větší štěstí a prošel až do velmi nadějného třetího čtení, kde ale opět vzal zasvé.
Nyní jej zde máme již ve třetím převtělení. Tentokrát pan ministr nasadil novele zákona o sociální potřebnosti škrabošku reformy veřejných financí a doufá, že ji nikdo nepozná, že se v přestrojení sněmovnou nějak proplíží. Novela je tentokrát doplněna o zpřísnění podmínek výplaty dávek pro osoby samostatně výdělečně činné a pro rodiče, kteří neposílají své ratolesti do školy. Finanční dopady navrhovaného zákona jsou popsány následovně: finančně nelze změnu přesně vyčíslit, neboť není známa skladba společně posuzovaných osob, dalších příjmů, celkových sociálních majetkových poměrů apod. Takže úspory veškeré žádné, zvýšení příjmů také veškeré žádné, prorůstové opatření také veškeré žádné.
Kolegyně a kolegové, kdo z vás poté, co jsem zrekapitulovala, s jakým zákonem máme tu čest, ještě věří, že tento již potřetí předložený zákon je svébytnou součástí reformy veřejných financí? Já tomu nevěřím.
Dále se vyjádřím krátce k tisku 396, který se týká důchodového pojištění. Zásadně nesouhlasím s tím, že se sazba příspěvku na státní politiku zaměstnanosti sníží o 2 % - ze současných 3,6 % na 1,6 % - a současně se sazba pojistného na důchodové pojištění zvýší o 2 %, tedy z 26 % na 28 %. Toto opatření zakládá ohromné problémy důchodového systému do budoucna v horizontu 20 až 30 let, protože zdánlivě stabilizuje důchodový účet, jehož schodky se opticky výrazně sníží. Pokud se splní odhady uvedené v důvodové zprávě, dá se očekávat, že přechodně bude důchodový účet v plusu.
Již dnes má Česká republika jednu z nejvyšších sazeb důchodového pojištění ze zemí OECD. Pro budoucnost to přináší vysokou cenu práce, která znamená dopad na konkurenceschopnost České republiky v rámci Evropské unie.
Podstatné sdělení občanům tedy zní: Vláda stabilizuje důchodový účet za cenu zvýšení odvodů na důchody o 2 % místo toho, aby hledala jiné řešení. Pokud nebyly prostředky na politiku zaměstnanosti dlouhodobě čerpány, měly se o ně snížit odvody, aby se snížila cena práce. Tím by se zvýšila konkurenceschopnost našich firem a zvýšil by se zájem investorů.
Další velkou výhradu mám ke zvyšování odvodů pro osoby samostatně výdělečně činné během let 2004 až 2006, a to z dnešních 35 % až na 50 % rozdílu mezi jejich příjmy a výdaji. Minimální povinné odvody na sociální pojištění se zvýší z letošního 548 korun asi na tisíc korun v roce 2004, na 1200 korun v roce 2005 a na 1400 korun v roce 2006.
Dovolte mi, abych se dále vyjádřila k tisku 397, který mění zákon o státní sociální podpoře. Především je zajímavé, že vláda ve velmi krátké době - během pouhých pěti týdnů - schválila a poté i předložila sněmovně dvě různá znění zákona o státní sociální podpoře. První z nich má číslo tisku 342, druhé znění, projednávané dnes, má číslo 397. Zajímavé při srovnání obou novel je, že v každé je diametrálně jiné uspořádání orgánů státní sociální podpory. Svědčí to o nesystémovém a chaotickém jednání vlády.
Tisk 342 navrhuje, aby orgány, které vyplácejí dávky státní sociální podpory, zůstaly tam, kde jsou v současné době, tedy na městských úřadech bývalých okresních měst. Během měsíce vláda otočila o 180 stupňů a chce některé tyto orgány převést pod úřady práce, jiné ponechat na magistrátech některých statutárních měst. Toto dle materiálu předloženého vládě bude vyžadovat další náklady minimálně ve výši 712 milionů korun. To však již v tisku předloženém sněmovně uvedeno taktně není.
Nepokládám za šťastné zrušení příspěvku na dopravu a jeho nahrazení dotacemi pro soukromé dopravce, kteří vozí děti z vesnic do škol. Zrušení příspěvku na dopravu dopadne na sociálně slabší vesnické rodiny s dětmi a na vysokoškoláky ze sociálně slabších rodin, kterým nebyla přidělena kolej.
***