(Na žádost klubu ČSSD byla pauza prodloužena do 14 hodin 45 minut. Jednání pokračovalo ve 14.45 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, je 14 hodin a 45 minut. Uplynula pauza pro jednání poslaneckého klubu České strany sociálně demokratické. Až na čestné výjimky, bohužel, je v sále zastoupena pouze Občanská demokratická strana a jí sekundují odboráři na galerii.
Nicméně nám nic nemůže zabránit v tom, abychom započali naše odpolední jednání, na kterém vás všechny vítám.
Prvním přihlášeným… Ale nemohu začít. Bohužel, je mi líto. Omlouvám se v tuto chvíli panu poslanci Vojířovi, zástupci Občanské demokratické strany, protože nemohu zahájit rozpravu, neboť zde není přítomen ani předseda vlády, ani nikdo z místopředsedů, tak jak je platné usnesení Poslanecké sněmovny. Prosím vás proto, vás přítomné zde, o shovívavost a trpělivost. Nám nezbývá nic jiného, než počkat, než se některý z těchto představitelů vlády dostaví.
Je zde pan místopředseda Cyril Svoboda. Ale - právě odchází. Ne, právě se vrací.
Je to trapné, že tímto způsobem v tak závažné debatě, jakou je debata o reformě veřejných financí, musíme opakovaně přesvědčovat členy vlády, že by tuto debatu měli sledovat.
Prosím, aby se v tuto chvíli ujal slova pan poslanec Oldřich Vojíř. Dalším přihlášeným po něm je pan poslanec Martin Říman. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážená paní předsedající, pane místopředsedo vlády, pane ministře kultury, dámy a pánové, než začnu svou úvahu, řeknu, že je skutečně zarážející, že členové vlády, včetně pana premiéra, nejsou přítomni, protože ve své úvaze a ve svých polemikách jsem chtěl položit několik otázek. A dokonce jsem si všiml, že doposud neexistuje zřejmě žádný jakýsi zpravodaj. Neměl by to být zřejmě nikdo jiný, než je premiér vlády. Pamatuji si dokonce, že i pan expremiér Miloš Zeman, když předkládal nějaké významné zákony, dokázal si sednout sem na toto místo a dělat zpravodaje a poté reagovat na rozpravu, která je jistě dlouhá, ale nedá se nic jiného dělat, protože ony materie jsou velmi zásadní a budou dopadat skutečně na každého jednoho občana této republiky.
Nicméně, dámy a pánové, jak jsem už naznačil, chci vést jistou úvahu či polemiku o tom, zdali je reforma nutná.
Myslím si, že -
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Promiňte, pane poslanče. Já poprosím všechny kolegy a kolegyně, aby vzhledem k tomu, že už probíhá odpolední zasedání, probíhá první z vystoupení přihlášených poslanců do obecné rozpravy, do sloučené obecné rozpravy, respektovali to, že je zde za řečnickým stolkem řečník, který má své stanovisko k velmi závažnému tématu, jakým je reforma veřejných financí. Já vás důrazně žádám, abyste věnovali pozornost tomu vystoupení, které probíhá, a těm vystoupením, která budou následovat.
Děkuji vám za pochopení.
Poslanec Oldřich Vojíř: Děkuji, paní místopředsedkyně. Takže ještě jednou. Myslím si, že ta základní otázka zní, zdali je reforma nutná. Myslím si, že drtivá většina členů tohoto ctěného sboru se shodne na tom, že skutečně už není čas otálet a že skutečně je zapotřebí učinit poměrně zásadní a s největší pravděpodobností i radikální kroky, které povedou k tomu, že v horizontu dvou, tří, možná čtyř let bude patrné, že trajektorie vývoje, který doposud je nastaven velmi dramaticky a velmi špatně, se zlomí a půjde směrem dolů. Ale to je asi zřejmě tak vše, na čem se ve většině nebo ve velké většině tato sněmovna shodne.
Je zjevné, že máme různé pohledy na to, jak má vypadat reforma veřejných financí. A myslím si, že každá reforma by měla vycházet z jisté filozofické úvahy. Následně tato filozofická úvaha by měla býti promítnuta do jistých praktických opatření či kroků a měla by mít svůj cíl, ať už krátkodobý, střednědobý, či dlouhodobý. Všechny tyto cíle přitom by měly být takové, aby byly realizovatelné v daném prostředí, protože vycházíme vždy z nějaké už existující základny a je zjevné, že se nenacházíme ve vakuu.
Já se za sebe bohužel obávám, že tento soubor zákonů - a nenazývám to záměrně reformou, ale souborem zákonů, které směřují spíše k účetním operacím, na jedné straně ke škrtům, na druhé straně ke zvýšení daní a očekávání, že do státního rozpočtu přiteče více peněz - není faktickou reformou.
Dovolte mi zmínit, že dle mého názoru jedna z největších reforem v novodobých dějinách České republiky proběhla právě v roce 1992. A myslím si, že bylo zjevné, že za vlády Václava Klause se tato reforma opírala o jisté ideové zakotvení z historie a čerpala především od takových velikánů, jako byli Smith, Hayek či Friedman.
***