(14.50 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Myslím si, že cílem té reformy bylo nastavit rozumné rozložení vytvářených hodnot mezi ty, kteří vytvářejí hodnoty, a stát, který má zabezpečit především, co všichni vědí - obranu, bezpečnost, soudnictví, školství a další záležitosti, které jednotlivec ve své podstatě si sám z různého důvodu nemůže zabezpečit. Troufnu si říci a věřím, že i moji kritici budou říkat, že tomu tak nebylo, ale troufnu si říci, že přestože období let 1992-97 bylo velmi složité, bylo transformační období, bezesporu jisté transformační náklady existují, tak jsem přesvědčen o tom, že ten ideový, chcete-li filozofický základ tehdejší reformy byl patrný.
Abych svým způsobem nekřivdil dalšímu premiérovi, což byl Miloš Zeman, tak musím říci, že v letech 1998 až 2002 se sice nepokusil o žádnou zásadní reformu, to je zjevné, ale nicméně využil jediného nástroje, který vláda má v podstatě k dispozici, což je státní rozpočet, případně mimorozpočtové fondy, a začal provádět politiku, která vycházela z jisté úvahy filozofie keynesiánské. Tato politika, jak většina z vás ví, znamená jistý zvýšený podíl státu na podnikání. V podstatě, zjednodušeně řečeno, státní prostředky šly například na budování infrastruktury a tím se jistým způsobem nepřímo podporoval růst hrubého domácího produktu.
Druhá část, která je v této filozofické úvaze také zjevná, spočívá v tom, že vláda se orientovala na vyšší spotřebu. Přesto v letech 1998-2002 nerostl státní dluh tak dramaticky, jako vzrostl v roce 2003 a jak je očekáváno, že poroste i v letech 2004 až 2006.
Z tohoto, co jsem nyní řekl, se mi zdá, že vláda premiéra Vladimíra Špidly se neopírá ani o jeden tento směr. Ani o směr liberální, ale ani o směr keynesiánský. Z toho bych dedukoval, že nemůže jít skutečně o žádnou hlubokou úvahu nad reformou a že jde pouze a jen o onu účetní operaci, jak krátkodobě přežít nějaké období minimálně do roku 2006. Proto také nejsou stanoveny žádné cíle a proto také dle mého názoru nebyla předložena žádná koncepce nebo koncepční dokument, který by právě dlouhodobě promítl úvahy této vlády.
Myslím si, že z jednotlivých předložených zákonů je přitom naprosto zjevné, že neplatí věta pana premiéra Špidly, že se tyto zákony, nebo tento dopad tzv. reformy nedotkne zásadně žádné sociální skupiny. Já si myslím, že platí spíše věta, že se dotkne všech, a že se někteří dokonce mohou dostat na pokraj své existence. Na pokraj své existence se mohou dostat především skutečně ti drobní podnikatelé a živnostníci, kterým bude v onom prostředí velmi ztíženo podnikat, a domnívám se, že nastane situace, kdy jejich jakási přirozená vůle být samostatný bude zlomena a oni budou rezignovat. A to myslím, že je to nejhorší, co by Českou republiku a část občanů České republiky mohlo potkat.
Já jsem totiž přesvědčen zároveň, tak jako to kdysi popsal právě Adam Smith, že svobodný a spokojený jedinec je jistým základem prosperující společnosti neboli státu. Myslím si, že kdo četl v poslední době i články novinové, ať v Hospodářských novinách, Ekonomu a jakýchkoli periodikách, tak zjistil, že dokonce i ekonom, který určitě není liberálem, což je Valtr Komárek, hovořil o podobné úvaze, že to, co nemá nikdy být smeteno ze zřetele, je tak skutečnost, že žádná reforma nesmí vytvořit horší prostředí, než tomu je v bodě, kdy začíná. A to si myslím, že to je velmi důležitá úvaha, a od toho bychom se měli odvíjet.
Já jsem přesvědčen, že zhoršuje toto prostředí tento soubor zákonů a že pouze čas ukáže, že jsme měli pravdu.
Vážené dámy, vážení pánové, po jisté úvaze mi dovolte položit několik málo otázek. Když jsme v roce 2002 při vystoupení pana ministra financí hovořili o tom, jaká bude predikce vývoje dluhu státního rozpočtu, tak jsme dostali dokument, ve kterém se hovořilo, že se očekává, že rozpočet pro rok 2003 bude 111 mld., pro rok 2004 bude 108 mld., pro rok 2005 bude 107 mld. a rok 2006 tam prostě vůbec zmíněn nebyl. O rok později se dozvídáme, že musí být realizovány kroky, které vláda schválila a do Parlamentu předložila, a dnes je projednáváme, aby vůbec mohl být rozpočet na rok 2004 alespoň v úrovni 118 mld. korun, resp. propad státního rozpočtu na této úrovni.
***