(12.50 hodin)
(pokračuje Cabrnoch)
Tento návrh zákona je jasným příkladem toho, že vláda, která nedokáže řádně hospodařit s veřejnými prostředky, řeší tento svůj problém na účet soukromých osob, podnikatelů, a to bez jakéhokoliv příslibu zlepšení hospodaření s vybranými prostředky do budoucna.
Navrhuji zamítnutí zákona v prvním čtení. Děkuji. (Poslanci ODS tleskají.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Jako poslední před polední přestávkou má slovo pan poslanec Krajíček.
Poslanec Miroslav Krajíček: Vážená paní předsedající, členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové, ve svém vystoupení se budu věnovat vládnímu návrhu zákona předkládanému jako sněmovní tisk 393, jenž je jedním z návrhů zákonů, kterými vláda chce zabezpečit reformu veřejných rozpočtů České republiky. Cílem této reformy má být postupné snížení deficitu veřejných rozpočtů, a jedním z opatření, ke kterým vláda přistoupila, je uvedení do života úsporných opatření v sociální oblasti. V tomto návrhu zákona jsou navržena opatření v systému nemocenského pojištění.
Než se začnu věnovat obsahu návrhu zákona, dovolím si připomenout základní funkci nemocenského pojištění, kterou je umožnit občanovi zlepšit jeho zdravotní stav formou klidové terapie a zajistit částečnou úhradu ušlého příjmu z výdělečné činnosti za dobu, v níž z důvodu nemoci nemohl občan pracovat. Pojistné na nemocenské pojištění činí 4,4 % z vyměřovacího základu. Nemocenské pojištění je povinné, pouze u osob samostatně výdělečně činných je dobrovolné. Z nemocenského pojištění jsou pak poskytovány nemocenské dávky, peněžitá pomoc v mateřství, podpora při ošetřování člena rodiny a příspěvek v těhotenství a mateřství.
Konstrukce současného systému nemocenského pojištění však obsahuje několik negativních aspektů, které mají své příčiny a důsledky. Jaké příčiny můžeme identifikovat v současném systému? Za prvé je to nezainteresovanost ošetřujících lékařů v procesu přiznávání pracovní neschopnosti a délky jejího trvání. Za druhé naprosto nedostatečná účinnost nástrojů k ovlivňování chování a přístupu lékaře současným nositelem nemocenského pojištění. Za třetí nedostatek údajů o zdravotním stavu občana u nositele nemocenského pojištění. A jaké jsou důsledky? Za prvé zneužívání nemocenských dávek jako sociálního systému při ztrátě zaměstnání, při sezónních pracích a poté jakási následná kompenzace při ekonomických problémech zaměstnavatelů, případně při řešení subjektivních problémů, takzvaný útěk do nemoci. Za druhé prodlužování délky pracovní neschopnosti - dnes jsme na prvním místě v délce pracovní neschopnosti v Evropě. Za třetí vysoká četnost pracovní neschopnosti. Za čtvrté snižování příjmů v systému sociálního, zdravotního a nemocenského pojištění - z nemocenských dávek se pojistné neplatí. Z těchto důsledků pak vyplývá tlak na bilanci nemocenského pojištění.
Rozhodnutí lékaře o pracovní neschopnosti je nedílnou součástí léčebného postupu, a teprve pak se stává podkladem pro výplatu nemocenských dávek. Předřazování sociálního hlediska nemocenské před základní funkci systému nemocenského pojištění, to je zlepšení zdravotního stavu a tak zajistit práce schopnost občana, vede k zneužívání dávek a evokuje neřízený proces růstu nákladů. Obecně můžeme konstatovat, že absence z důvodu nemoci má negativní vliv na disproporci příjmové a výdajové stránky systému. V období nemoci ekonomicky aktivní občan čerpá náklady, přičemž na jejich krytí nepřispívá.
Skutečností také je, že lékaři si plně neuvědomují skutečnost přímého vlivu četnosti a délky pracovní neschopnosti u ekonomicky činných občanů na příjem pojišťoven. V tomto smyslu jsou rezervy systému značné, když si uvědomíme, že Česká republika je na prvním místě v délce pracovní neschopnosti a přední místo zaujímáme i v relativních ukazatelích nemocnosti. Odpovídá toto hodnocení skutečnému, objektivnímu zdravotnímu stavu našich občanů? Jsem přesvědčen, že tomu tak není. Zcela jistě dochází ke zneužívání nemocenských dávek jako sociální sítě, např. při ztrátě zaměstnání, v mnoha případech při řešení subjektivních problémů pojištěnce takzvaným útěkem do nemoci nebo jakási kompenzace, dostane-li se zaměstnavatel do ekonomických potíží.
Z těchto důvodů je odstranění slabých, mám na mysli zneužívaných míst stávajícího systému nezbytně nutné. Úspěchu lze dosáhnout zejména zavedením motivačních prvků do systému, které povedou ke stabilizaci expandujících nákladů na nemocenské pojištění, ke snížení průměrné délky nemocnosti a omezení její četnosti.
V programovém prohlášení vlády České republiky, tedy vlády současné, se v kapitole Sociální zabezpečení na stranách 28 a 29 dočteme - cituji: "Vláda připraví nový zákon o nemocenském pojištění, který bude obsahovat mimo jiné i mechanismy zabraňující zneužívání tohoto systému." Co nám však předkládá vláda v tomto návrhu zákona? Nejen že nám nepředkládá nový návrh zákona o nemocenském pojištění, který by se blížil slibovanému, ale ani nám nepředkládá žádnou reformu systému nemocenského pojištění, nýbrž pouze jakýsi elaborát mechanických škrtů v současném systému, který je schopen provést kterýkoliv účetní, pokud mu zadáme parametry požadovaného výsledku. V tomto návrhu zákona jde spíše o několik parametrických změn než o nezbytnou principiální reformu.
Za největší nedostatek důvodové zprávy předkládaného návrhu považuji neuvedení bilance systému nemocenského pojištění. Co vede vládu k těmto škrtům? Je to záporná bilance účtu nemocenského pojištění, nebo je to potřeba získat finanční prostředky do státního rozpočtu kdekoliv, v duchu hesla "ber kde ber", či byla vedena pouze okamžitým nápadem, že snížením všech těchto dávek zamezí jejich zneužívání? Podle programového prohlášení vlády je tedy v tomto návrhu zákona nalezen jediný mechanismus zabraňující zneužívání systému nemocenského pojištění a tím je seškrtání všech těchto dávek. Není to trochu málo pro vládu, která si za jeden za svých cílů vytkla provedení reformy veřejných rozpočtů? Skutečná reformní vláda by předložila návrh zákona, který by byl skutečnou reformou stávajícího systému nemocenského pojištění a odstraňoval jeho již známé nedostatky. V tomto návrhu zákona nám vláda však předkládá pouze škrty.
Pokud bude vláda pokračovat ve stejném stylu, pak se nemocenská může velmi brzy stát ekvivalentem nulové dávky. Chceme skutečně takový systém, ve kterém se nemoc stává luxusem? Chci takový zákon, který bude zajišťovat základní funkci systému nemocenského pojištění, takový zákon, který nebude skutečně nemocné občany nutit překonávat svou nemoc způsoby, které povedou k poškození jejich zdraví. Chci - a jsem přesvědčen, že i velká většina z vás, vážené kolegyně a kolegové - aby byla hodnotícím kritériem pro přijetí návrhu zákona konečná efektivita systému nemocenského pojištění. To se však vládě v předkládaném návrhu zákona nepodařilo ani náznakem naplnit.
Připojuji se k návrhu na zamítnutí tohoto zákona v prvním čtení. Děkuji vám za pozornost. (Poslanci ODS tleskají.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Kolegyně a kolegové, vyhlašuji avizovanou polední přestávku, ovšem o něco prodlouženou. Odpolední jednání začneme ve 14.30 hodin, tudíž přestávka je hodinu a půl. Členům organizačního výboru připomínám organizační výbor, který začne za 10 minut. Přeji dobrou chuť!
(Jednání přerušeno ve 13.00 hodin.)
***