(12.20 hodin)
(pokračuje Gongol)
Bylo by pochopitelné, kdyby tyto přílohy byly použity pro podporu zvýšení těchto daní, zejména například daně z převodu nemovitostí. Opak je však pravdou, a to přesto, že máme nejnižší procentní podíl majetkových daní na HDP - Lucembursko má třeba šestkrát vyšší daně. Procentní podíl majetkové daně na daňových příjmech je rovněž jedním z nejnižších - Anglie má sedmkrát vyšší. Nejnižší je daň dědická a darovací - Francie má patnáctkrát vyšší. Z těchto tabulek by se dal odvodit závěr, že naše daně jsou nejnižší, a proto připadá reformě veřejných financí, kdy vláda zoufale hledá každou formu na snížení státního rozpočtu, tyto daně zvýšit. Pro vaši informaci: daně z převodu nemovitostí mají například v Lucembursku ve výši 6 % v Nizozemsku, Španělsku rovněž 6 %, Řecko má dokonce 9 %, Portugalsko 10, Belgie a Francie 12 % a Itálie dokonce 30 %.
Ministr financí s tímto názorem do vlády, to znamená s návrhem 6 %, šel, ale odešel s názorem dvou ministran na snížení z 5 % na 3 %. To je zcela nepochopitelné v současné finanční situaci tohoto státu.
Proto doufám, že doporučí sněmovna můj návrh, abychom tento návrh zákona zamítli v prvém čtení. Doufám, že to zaregistrují i nepřítomní zpravodajové.
Na závěr mi dovolte jednu poznámku k vystoupení pana premiéra. Shrnu-li to do jediné věty, pak to bylo shození zodpovědnosti na všechny předcházející vlády včetně před rokem 1989.
Pane premiére, chci vaše tvrzení uvést na pravou míru. Zahraniční dluh v roce 1989 - zahraniční dluh, podotýkám, o kterém se sice zde nehovoří - v přepočtu na občany České republiky činil asi 5 mld korun. Dnes je to 24 mld korun, čili skoro pětkrát více. A zeptejte se občanů, kolik z toho dostali oni a kdo na tom profitoval.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec František Beneš a připraví se pan poslanec Jiří Dolejš.
Poslanec František Beneš: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych zneužil příležitosti, která vznikla tím, že vedeme rozpravu k celému balíku návrhů zákonu, abych zahájil své vystoupení posteskem nad tím, že postrádám v souboru opatření, která nám předkládá vláda, alespoň zmínku o tom, jak se chce vláda vypořádat s obrovskými nedoplatky nebo podvody do oblasti DPH, které už v minulém roce objevil Nejvyšší kontrolní úřad a které charakterizoval částkou na úrovni několika desítek miliard korun ročně. Jestliže sháníme každou jednotlivou miliardu nebo desítky milionů korun, divím se, že nemáme nějakou reakci na toto zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu.
A nyní k tomu, k čemu jsem se přihlásil do diskuse. Chci mluvit k tisku, který má číslo 401 a týká se úprav v oblasti stavebního spoření. Musím na sebe na začátku přiznat, že jsem podjatý, protože služeb tohoto bankovního systému využívám už ve třetím cyklu, to znamená od samého začátku, kdy tento systém byl u nás zaveden, a mám tedy zájem, osobní zájem na tom, aby se nějakým způsobem, nějakou úpravou zákona tento systém nerozkmital. K tomu už došlo.
V diskusi, která se vedla před tím, než tento návrh zákona byl předložen do sněmovny, stavební spořitelny velmi razantním způsobem začaly upravovat smlouvy o smlouvách budoucích pro uzavírání stavebního spoření od příštího roku a velmi šikovně využily toho, co jim tento systém umožňoval. Já si myslím, že to je naprosto pochopitelné, a měl jsem větší strach, než nakonec ten dopad asi bude. Ten větší strach byl způsoben proto, že jsem neznal jedno číslo. To číslo je 900. 900 korun totiž je průměrný měsíční příspěvek, kterým střadatelé kteří využívají služeb stavebního spoření, přispívají do tohoto systému, a zdaleka teda nevyužívají možnou částku 1500 korun na nejvyšší zhodnocení svých peněz. Je to proto, že tento systém využívají občané našeho státu, kteří si prostě nemohou dovolit dávat měsíčně 1500 korun, protože by jim to v rozpočtu chybělo. A to mě vede k tomu, co chci navrhnout.
Já jsem přesvědčen, že stavební spoření skutečně slouží k uspokojení, nebo pomáhá občanům k uspokojení jejich potřeb v oblasti bydlení. Nemusí to být ale formou vždy jen půjček na úrovni stavebního spoření, může to být ale i jinou formou, která se ale dá velmi těžko dokázat. Jestliže nyní vláda předkládá návrh zákona, který má v této oblasti dvě roviny - za prvé snižuje výnosnost spoření pro ty, kteří chtějí normálně spořit, a za druhé dává vládě oprávnění, aby formou nařízení upravila výhody pro ty, kteří chtějí použít stavební spoření pro další úvěry, pokud se tyto prostředky použijí do oblasti bydlení - jsem s tím velmi znepokojen. Já myslím, že je potřeba, aby se vláda rozhodla, že buď bude sloužit stavební spoření skutečně jako státem garantovaný systém ukládání pro drobné střadatele, anebo aby potom ty záruky, které budou mít ti, kteří budou chtít použít prostředky pro nápravu svých potřeb v oblasti bydlení, byly garantovány zákonem, nikoliv vládním nařízením.
Bylo by ještě mnoho dalších důvodů, které zde nechci rozebírat a které mě vedou k tomu, abych ukončil svou řeč velmi jednoduchým návrhem. Bylo zde navrženo, aby tento návrh byl zamítnut, skoro jako všechny ostatní zákony. Já dávám podmíněný návrh, aby návrh tohoto zákona byl vrácen předkladateli k přepracování, a děkuji vám za pozornost. (Potlesk části sněmovny.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Jiří Dolejš, připraví se pan poslanec Milan Cabrnoch.
Poslanec Jiří Dolejš: Milé kolegyně, kolegové, vážená vládo. Dovolte mi, abych k dnešnímu tématu, tzn. spor o reformu, v toto horké letní dopoledne přičinil poznámky zhruba ve čtyřech okruzích.
Prvním okruhem je zamyšlení se nad příčinami současného stavu, kdy - jak se asi všichni shodneme napříč politickým spektrem - je tak potřebná reforma veřejných financí.
Na začátku každé takové analýzy je vyjasnění si hlavních příčin, vyjasnit si to, že samozřejmě v základech je systémové chápání logiky fungování ekonomiky, logiky fungování veřejné vlády a veřejných financí a samozřejmě i faktor času. Faktor času tady zmiňoval už pan předseda vlády a myslím si, že se to vztahuje i k tomu, jak do příčin současného neutěšeného stavu vstupují jednotlivé etapy posledního vývoje.
Bylo tady řečeno, že takovou první etapou, která se podepsala na současných problémech byla etapa do roku 1989. Připomínám slova o firmě KSČM - KSČ, omlouvám se, která tady hospodařila, a hospodařila demoličním způsobem. Já si myslím, že z hlediska právě faktoru času je toto období a toto působení, působení z tohoto období, z této etapy je velice již slabé. Já si troufnu říci, i když přiznávám, a bylo by to z mé strany jako od ekonoma neseriózní, abych nevěděl, že jsme měli v té době problémy s produktivitou práce, že byla zmrazena a velice neefektivní struktura výroby, že samozřejmě jsme trpěli tzv. technologickým gapem, kdy jsme zaostávali za vyspělým světem v úrovni výrobní základny, ale také je třeba pro objektivnost dodat, že v tomto období Československá republika patřila mezi země, které měly poměrně vysokou míru makroekonomické stability a že tím pádem ono dědictví, které se pak muselo řešit v rámci transformace ekonomiky, nebylo tak bolestné jako v jiných zemích.
***