(12.00 hodin)
(pokračuje Filip)
Na řadě míst zákona přetrvává pojem podvojné účetnictví, například v bodech 122, 127, 131, ačkoli novela zákona o účetnictví tento pojem ruší a pro bývalé jednoduché účetnictví zavádí pojem daňová evidence, který řeší podrobněji právě předkládaný zákon.
Tento stav svědčí jenom o tom, jak horkou jehlou byl předkládaný návrh ušit, jak nesystémový a neprofesionální byl přístup Ministerstva financí k tak zásadní novele. A lituji, že pan ministr financí nezvládl svou manažerskou úlohu a alespoň nenechal tyto věci ze zákona vyčistit. Kdyby alespoň jednou přečetl návrh zákona, nemohl ho předložit ani vládě, natož Poslanecké sněmovně. Předpokládám, že ho nečetli možná ani jeho kolegové, protože by na to určitě někteří z těch, kteří se starají o legislativu ve vládě, přišli.
A teď se vrátím k tomu odvodu DPH. Mám zásadní otázku na ministra financí. Z jakého důvodu, jestliže musím odvádět daň z přidané hodnoty ze zdanitelných plnění vytvořených s použitím osobního automobilu kategorie M1, nemohu uplatnit odpočet daně z přidané hodnoty při pořízení tohoto automobilu, a to ani při pořízení do hodnoty 900 tisíc korun, kde i zákon o dani z příjmů tento automobil uznává jako prostředek k zajištění a udržení příjmů? Proč tam vznikl ten rozdíl? Kde je ten důvod? A jestli má jít o trojí zdanění už takto dvakrát zdaňovaného příjmu?
Byl bych rád, kdyby mi alespoň pan ministr financí, který prosazuje tento návrh zákona, na jednu z těch tří otázek odpověděl.
Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Jaroslav Gongol. Připraví se pan poslanec František Beneš.
Poslanec Jaroslav Gongol: Paní předsedající, dámy a pánové, předem bych chtěl říci, že ve společné obecné rozpravě chci hovořit ke dvěma tiskům, a to k tisku 402 a 395. Předtím však chci uvést několik obecných poznámek.
Dlouho avizovaná opatření k řešení problémů veřejných financí vláda zkoncentrovala do několika zákonů, se kterými dnes předstupuje před sněmovnu. Honosně to nazvala reformou veřejných financí. Přitom žádná prorůstová opatření neobsahuje, jen hlouběji sahá do peněženek prostých občanů. To není reforma. Spíše bych to nazval léčbou churavějících státních financí pomocí metody skrblíků Vladimíra a Bohouše.
Poslanci v nastávající rozpravě budou mít možnost přesvědčit občany o tom, jak jim osud této země a životní úroveň jednotlivých občanů leží na srdci. O tom samozřejmě svědčí i to, že místo plánovaných parlamentních prázdnin se poslanci iniciativně snaží vyjít vstříc vládě, aby ještě v prvém čtení projednali sérii zákonů, které mají zachránit churavějící veřejné finance. Jen nevím, zda tuto naši iniciativu patřičně ocení naši občané.
Jsem rád, že jsme se dohodli na společné rozpravě, což přispěje k racionalizaci našeho jednání. Výsledek bude samozřejmě stejný, neboť již dnes je jasné, že minimálně dvě strany koalice tyto zákony musí podpořit jako své vítězství, neboť se jim podařilo maximálně ochránit své bohaté voliče a přenést břímě reformy na sociálně slabší občany. Třetí nejsilnější strana dnešní vládní koalice, přestože šla k jednání se svými návrhy, v rámci udržení křehké koalice odešla z jednání s návrhy svých koaličních partnerů. Nezávidím proto postavení některých poslanců této strany, kteří o reformě veřejných financí měli své představy, ale budou muset bohužel obhajovat představy své vlády. I když si myslím, že pro první čtení si najdou snadnou, řekl bych obligátní výmluvu - zákony je nutno pustit do druhého čtení a tam je upravit do formy přijatelné i pro prosté občany, která by alespoň částečně odpovídala předvolebním slibům této strany. A dokonce si myslím, že někteří jedinci si naivně budou myslet, že toho dosáhnou. O tom, koneckonců svědčí i to, že poslanecké lavice poslanců této strany jsou zde prázdné. Pan ministr Sobotka se však vyjádřil zcela srozumitelně, že zákony musí projít tak, jak byly předloženy, případné změny jsou nežádoucí a znamenaly by nové projednávání na úrovni koalice, což by dokonce ohrozilo její funkčnost. Takže, dámy a pánové, rozmyslete si dobře, zda připravíte své kolegy a kolegyně o jejich posty.
Všechny návrhy v podstatě vyplývají z neutěšeného stavu ekonomiky, která je odrazem třináctiletého "úspěšného" budování kapitalismu v naší zemi. Kdybych byl pověrčivý, řeknu, že na vině je právě ta nešťastná třináctka. Za prvé nevěřím v nešťastnou třináctku, ale podstatné je to, že čtrnáctka či další roky takzvané transformace bude bohužel ještě méně úspěšnější.
Reforma, tak jak ji chápu já, by především měla objektivně zhodnotit příčiny dosavadního stavu, provést jakousi diagnózu neuspokojivého stavu naší ekonomiky a naordinování odpovídající léčby. Takto mně to připadá jako léčba dietou, a to bez ohledu na hmotnost pacientů. Má se týkat stejným dílem těch, kteří jsou již dnes obézní, neboť se dostali blíže ke zdrojům, nechci říkat ke korytům, a kterým by tato reforma nebo tato léčba dietou prospěla, ale i těch, kteří již dnes trpí podvýživou. A protože vzdálenost našich občanů od těchto zdrojů, chcete-li od těchto koryt, zůstane stejná jako dnes, není těžké uhádnout, jak to dopadne. Chudí zchudnou, bohatí se nasytí dosyta.
Pochopil bych, kdyby vláda v současné situaci řekla, kde jsou příčiny neúspěchu naší ekonomiky, tyto pojmenovala a navrhla, jak je chce řešit. Tato vláda se vůbec nenamáhala říci, co navrhuje učinit v oblasti koncepčního řešení ekonomiky, a dokonce ani v oblasti vymáhatelnosti práva, což pro skutečnou reformu považuji já osobně v této situaci za rozhodující. Vláda se totiž zhlédla v řešeních, která jí navrhly obě koaliční strany, tj. šetřit takzvané mandatorní výdaje, které jsou prý neúměrně veliké.
Vážená vládo, řekněte konečně občanům, že naše výdaje státního rozpočtu nejsou ve srovnání s jinými zeměmi vůbec veliké! Když se podíváte například na státní rozpočet Finska, zjistíte, že jejich rozpočet na počet obyvatel je přibližně třikrát větší než náš, a to v situaci, kdy se jim na začátku 90. let zcela zhroutil jejich zahraniční obchod vinou rozpadu Sovětského svazu.
***