(16.30 hodin)
(pokračuje Škromach)
Tento zákon byl od data své účinnosti již několikrát novelizován, přičemž změny schválené v roce 1997 a v roce 2001 měly rovněž za cíl omezit růst výdajů.
V zájmu finanční udržitelnosti důchodového systému a snížení deficitu tohoto systému je třeba přikročit k dalším opatřením, která směřují ke snížení nárůstu výdajů. Přitom ne všechna opatření budou mít bezprostřední finanční dopad, neboť v oblasti důchodového pojištění je třeba brát v úvahu řadu hledisek, zejména sociální hledisko ve vztahu k důchodovému věku a to, že důchodové otázky jsou vždy dlouhodobou záležitostí. Některá opatření se proto začnou realizovat až s určitým časovým odstupem - jde především o další zvyšování důchodového věku - avšak je třeba je přijmout již nyní, aby se pojištěnci mohli na toto zvyšování připravit.
Navrhovaná opatření míří k hlavním příčinám deficitu, jimiž jsou tyto skutečnosti: snížení procentní sazby pojistného na důchodové pojištění o 1,2 procentního bodu od roku 1996, nepříznivý vývoj relace počtu důchodců vůči počtu pojištěnců - plátců pojistného, který je ovlivněn především demografickými faktory, velký počet předčasných starobních důchodů, nová konstrukce výpočtu důchodů od roku 1996 a nízké pojistné odváděné osobami samostatně výdělečně činnými, přičemž počet osob samostatně výdělečně činných se vzhledem k počtu zaměstnanců zvyšuje.
Tady bych chtěl také uvést, že navrhované změny v tomto zákoně se v žádném případě netýkají stávajících již seniorů, důchodců, kteří do důchodu odešli nebo ještě v tomto roce odejdou. Tady jednoznačně vláda počítá s tím, že důchody stávajících důchodců budou valorizovány pravidelně k 1. lednu každého roku tak, jak hovoří zákon, to znamená o inflaci plus jednu třetinu nárůstu mezd. To znamená v podstatě reálný růst důchodů v porovnání s rokem 1989 postupně každý rok.
Nyní k zákonu, tak jak je navržen. Prvním navrženým opatřením je omezení možnosti předčasného odchodu do starobního důchodu. Platná právní úprava rozlišuje dva druhy tzv. předčasného starobního důchodu. Navrhuje se zrušit možný odchod do dočasně kráceného předčasného starobního důchodu a ponechat pouze možnost odchodu do trvale kráceného předčasného starobního důchodu. Důvodem je skutečnost, že přes změny přijaté v roce 2001 je počet předčasných starobních důchodů značný, a to zvláště u dočasně kráceného předčasného starobního důchodu, který je pro pojištěnce výhodný, neboť při dosažení důchodového věku je zpravidla přiznán obecný starobní důchod, který již není krácen. Možnost odejít dříve do starobního důchodu se však nezruší, neboť zůstává zachován druhý typ předčasného starobního důchodu, do něhož lze odejít až tři roky před dosažením důchodového věku. Tento typ předčasného starobního důchodu je přitom krácen trvale ve shodě s pojistně matematickými zásadami. Tento princip je i vzájemně mezi jednotlivými odchody spravedlivější, protože člověk, který odchází do důchodu v době, kdy nabyl nárok na důchod, a člověk, který odchází dříve, čerpají z tohoto systému různé finanční prostředky, ale v součtu při tomto krácení by měly být tyto prostředky porovnatelné.
Dalším opatřením je další navyšování věku odchodu do starobního důchodu. Věkovou hranici pro nárok na starobní důchod se navrhuje zvyšovat i po roce 2007 stejným tempem jako dosud, tj. o dva měsíce u mužů a čtyři měsíce u žen, a to až do dosažení stejného důchodového věku pro muže i ženy na 63 let. Čili toto opatření znamená, že bude prodlužován věk odchodu do důchodu i po roce 2007. Do té doby běží prodlužování tak, jak už bylo schváleno, a to tak, aby v roce 2013 dosáhl věk mužů a bezdětných žen úrovně 63 let.
Dále se navrhuje změna v hodnocení doby studia pro účely důchodového pojištění. Dobu studia získanou před 1. lednem 1996 se navrhuje hodnotit stejným způsobem, jakým se od 1. ledna 1996 hodnotí doba studia získaná od tohoto data. V zájmu plynulého přechodu na novou úpravu se stanoví u důchodů, na které vznikl nárok v letech 2004 až 2006, přechodné opatření spočívající s postupně se snižujícím rozsahem hodnocení doby studia získané před 1. lednem 1996. Právní úprava vychází ze skutečnosti, že za dobu studia se neplatí pojistné a plný zápočet studia za dobu před rokem 1996 nemá pro svoji velkorysost srovnání se zahraničními úpravami. Tady je potřeba uvést, že v evropských zemích se buď nezapočítává tato doba vůbec, nebo se započítává pouze v minimální míře. V dnešní době by již také mělo platit, že vyšší vzdělání se odráží na výši platu, a tím i na výši důchodu, což samozřejmě lze zohlednit i ve statistikách, které jsou k dispozici.
Dalším opatřením je zrušení omezení nároku na výplatu důchodu výší příjmu z výdělečné činnosti. Navrhuje se zrušit podmínka pro nárok na výplatu starobního důchodu spočívající v tom, že příjem z výdělečné činnosti nesmí v období dvou let po vzniku nároku na starobní důchod přesáhnout částku dvojnásobku životního minima. Druhá podmínka, to je sjednání pracovního vztahu na dobu určitou, zůstává zachována, avšak nově se navrhuje omezit jeho délku maximálně na jeden rok, tak aby nedocházelo k případům, že člověk požádá o důchod a dále setrvává ve své funkci; aby bylo nutné tento pracovní poměr ukončit, a případně v pracovním poměru na dobu určitou pokračovat, možná i v jiné pozici, pokud je to potřeba.
Posledním navrhovaným opatřením je rozdělení samostatně výdělečné činnosti na hlavní a vedlejší s tím, že osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatně výdělečnou činnost budou vždy účastníky důchodového pojištění a platit pojistné. Toto rozdělení se navrhuje v návaznosti na zvýšení minimálního vyměřovacího základu pro pojistné u osob samostatně výdělečně činných. V oblasti pojistného a sociálního zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti se navrhují tato opatření: za prvé se převádí část příspěvků vybíraných na státní politiku zaměstnanosti do systému důchodového pojištění, sazbu pojistného na státní politiku zaměstnanosti se navrhuje snížit o dva procentní body, z 3,6 % na 1,6 %, a současně sazbu pojistného na důchodové pojištění zvýšit o dva procentní body, tedy z 26 na 28 %. Celková zátěž se tedy nezmění. Rovněž finanční dopad je neutrální. Návrh však souvisí s tím, že prostředky získané z pojistného na důchodové pojištění jsou účelově vázány a vedeny ve zvláštním samostatném účtu státního rozpočtu, zatímco prostředky na státní politiku zaměstnanosti takto účelově určeny nejsou. Tento důchodový účet je v současné době trvale deficitní. Tento deficit se poslední čtyři až pět let pohybuje kolem 14 až 15 mld. Tímto opatřením by tento deficit měl být vymazán.
Dalším opatření v oblasti pojistného na sociální zabezpečení je omezení zvýhodněného postavení osob samostatně výdělečně činných v placení pojistného. Minimální vyměřovací základ těchto osob pro stanovení pojistného se navrhuje zvýšit postupně během roku 2004 až 2006 z 35 % rozdílu mezi dosaženými příjmy a vykázanými výdaji až na 50 %. Současně se navrhuje zvýšit minimální vyměřovací základ osob samostatně výdělečně činných vykonávajících hlavní samostatnou výdělečnou činnost v přepočtu na měsíc na 50 % průměrné mzdy v národním hospodářství.
V zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení jde jen o drobné legislativní změny vyplývající z věcných návrhů v obou předchozích zákonech.
Závěrem mého vystoupení mi dovolte přednést žádost, abych vás požádal o podporu těchto opatření, která by měla vést ke zlepšení situace ve financování důchodového systému, samozřejmě s tím, že se jedná o krátkodobá opatření. Počítám, že v nejbližších měsících předstoupím jednak před parlamentní výbor, tak následně i před Poslaneckou sněmovnu s návrhem důchodové reformy z hlediska dlouhodobého, tak abychom byli schopni ufinancovat důchodový systém i v době, kdy v roce 2030 začnou do důchodu odcházet silné sedmdesáté ročníky a v aktivním věku budou slabé ročníky z let devadesátých a začátku tohoto století.
***