(10.50 hodin)
(pokračuje Langer)
Ještě k těm nedorozuměním, k oněm statistikám. Já si myslím, že mají vypovídající hodnotu, určitě. Ta hodnota spočívá v konstatování, že něco v České republice v oblasti odposlechu není v pořádku. V tomto smyslu jsou ty statistiky dostatečně vypovídající.
Myslím si, že je potřeba vyjasnit skutečnost, že po vás nikdo nechce, abyste kontroloval, zda soudci kontrolují. My jsme hovořili o tom, zda by nestálo za to, zamyslet se nad legislativní úpravou této problematiky tak, aby skutečně soudci byli povinni, tak jak jsme zavedli různé lhůty, o kterých si můžeme myslet kdovíco, byli tlačeni k tomu, aby se touto problematikou skutečně zabývali pečlivěji a aby ona soudní povolení k odposlechu nebyla dávána jak na běžícím pásmu, ale aby soudce měl skutečně povinnost přezkoumávat, zda v tom případě, o kterém se jedná, je ta žádost důvodná, smysluplná, nebo nikoliv. Protože bude-li mít takovou povinnost, potom ho to činí více odpovědným za jeho konečné rozhodnutí.
Myslím si, že například ta poslední zmínka o podávání informací lidem, kteří byli odposloucháváni, se nás tak či tak dotkne, neboť teď sice nejsem přesně schopen specifikovat ono rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, nicméně myslím si, že v jedné takové věci rozhodoval, týkala se tuším Švýcarska, a závěr je jednoznačný. Každý, doslova a do písmene, každý, vůči komu byl kdy použit odposlech, má právo na to, být o tomto informován.
Tolik moje stručná reakce. Myslím si, že ta debata nebyla rozhodně zbytečná, nebyla rozhodně marná. Myslím si, že je rozhodně škoda, že se jí nezúčastnil ministr vnitra. My už jsme se o tom domluvili s kolegy, myslím, že stojí za to tuto debatu vést na toto téma v posunuté podobě, tedy do oblasti působnosti Ministerstva vnitra, i v budoucnu. Takže avizujeme písemnou interpelaci na ministra vnitra Stanislava Grosse a věříme, že přinejmenším bylo vhodné, abyste mohli sladit své postupy a své statistiky. Proto považujeme za vhodné, abychom navrhli sněmovně vyslovit nesouhlas s vaší odpovědí, tak abyste měl, pane ministře, šanci na toto téma hovořit ještě jednou, tentokrát konkrétními návrhy, s konkrétními závěry a ve společenství ministra vnitra Grosse, kterého se tento problém týká skutečně možná více než vás samotného.
Berte to prosím jako procedurální návrh na usnesení, kterým by Poslanecká sněmovna vyslovila nesouhlas s odpovědí ministra spravedlnosti Pavla Rychetského na písemnou interpelaci poslanců Ivana Langera a Petra Nečase.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, pane místopředsedo. Nicméně tento návrh zazněl v řádné rozpravě, takže dám přednost tomu, co zaznělo v řádné rozpravě. Zazněl návrh na vyslovení nesouhlasu. O tom rozhodneme za chvilku v hlasování o usnesení, které umožňuje jednací řád v § 112 odst. 5, kdy na návrh interpelujícího poslance může sněmovna k odpovědi přijmout nesouhlasné stanovisko.
Já vás všechny odhlásím. Zdá se, že nikdo další se hlasování zúčastnit nehodlá.
Takže budeme hlasovat o usnesení: "Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra spravedlnosti Pavla Rychetského na interpelaci poslanců Ivana Langera a Petra Nečase."
Zahájil jsem hlasování, které má pořadové číslo 343. Kdo s tímto návrhem usnesení souhlasí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko "ano". Kdo je proti?
Děkuji. Hlasování skončilo. Ze 133 hlasujících bylo pro 76, proti 52, takže toto usnesení bylo přijato.
(Potlesk z pravé části jednací síně.)
A můžeme se věnovat další písemné interpelaci. Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach odpověděl na interpelaci poslance Jaroslava Gongola ve věci výpočtu hornických důchodů. Interpelace se spolu s odpovědí a novou odpovědí, kterou ministr Škromach vypracoval poté, co s původní odpovědní Poslanecká sněmovna na své 14. schůzi vyslovila nesouhlas, předkládá jako tisk 339.
Otevírám rozpravu. Hlásí se pan poslanec Gongol.
Poslanec Jaroslav Gongol: Pane ministře, dámy a pánové, budu poměrně stručný, protože jsem zastáncem rčení, že délka diskuse je v nepřímé úměře závažnosti problému. O závažnosti problému mnou interpelovaného jsem přesvědčen. Již podruhé v téže věci jsem požádal předsedu sněmovny o zařazení odpovědi na mou písemnou interpelaci na dnešní výpočty důchodů těch důchodců, kteří podle dřívějších důchodových kategorií byli zařazeni do první a druhé kategorie a 1. 1. 1993, tj. v době zrušení zákona 235/1992, měli v preferovaných kategoriích odpracovaný příslušný počet let.
Pro připomenutí a osvěžení paměti poslanců uvádím, že jsem zde v této sněmovně nesouhlasil s odpovědí pana ministra práce a sociálních věcí pana Škromacha na mou interpelaci a požádal sněmovnu, aby podpořila můj návrh na vyjádření nesouhlasu. Sněmovna s tímto mým návrhem vyjádřila souhlas, čímž uložila panu ministru Škromachovi připravit jinou odpověď. Pan ministr proto připravil sice slovně jinou odpověď, ale obsahem zcela totožnou s předchozí. Poslanci si tuto novou odpověď prostudovali a jistě mi dají za pravdu: pan ministr zcela ignoroval vůli sněmovny vyjádřit tímto hlasováním, že žádá od pana ministra tuto zcela zjevnou nespravedlnost ve výpočtu těchto důchodů napravit.
Tou mou uváděnou nespravedlností je to, že zákon č. 235/1992, který byl přijat tehdy ještě Federálním shromážděním a který rušil do té doby existující důchodové kategorie a který byl napoprvé zamítnut, byl schválen napodruhé, a to poté, co předkladatel, tedy ministr práce a sociálních věcí pan Miller, ve svém vystoupení zdůraznil - cituji: "Reforma musí plně respektovat práva již nabytá jednotlivými občany. Nároky vyplývající z dosavadního zařazení do různých kategorií pracovních i kategorií funkcí se zachovávají až do 31. prosince 2016, a to jak plné, které spočívají ve výhodnějším zhodnocení těchto dob, vyšší základní výměře, vyšších maximálních výměr, snížení věkové hranice pro nárok na starobní důchod, tak i dílčí, které spočívají pouze ve výhodnějším zhodnocení těchto dob."
***