(10.40 hodin)
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Rychetský: Dovolte mi jenom stručnou reakci na závěrečná vystoupení obou interpelujících poslanců.
Pan poslanec Langer se rozčiluje nad tím, že statistiky nejsou vlastně dostatečně kvalitní, ale přitom z nich tady činí velice vážné závěry. Tak buďto mají, nebo nemají vypovídací hodnotu. V každém případě jsem zde již jasně řekl: rozdíl, který je v řádu desítek, mezi policejní statistikou a Ministerstvem spravedlnosti samozřejmě vyšetřím a písemně oběma interpelujícím poslancům dám jasné vysvětlení. Ve své písemné odpovědi na interpelaci jsem jasně napsal, že protože se statistiky nevedou podle linek, ale podle návrhů, a návrh může obsahovat větší množství linek, nezaručujeme absolutní přesnost těchto statistik.
Za druhé. Jak pan poslanec Bílý, tak pan poslanec Langer navrhují kontrolovat, zda soudci sledují oprávněnost trvání souhlasu. To prostě nelze. To nelze. A pan poslanec Bílý navrhuje, aby se třeba změnila legislativa, že by se uložilo soudcům, aby třeba jednou měsíčně povinně, tak jako se přezkoumávají v periodických lhůtách důvody vazby, přezkoumávali důvody, které vedly k vyslovení souhlasu s používáním operativní techniky. To je samozřejmě možné, ale upřímně řečeno, když se nad tím zamyslíme, tak zjistíme přece jedno podstatné. Jde-li o rozhodování, které nepodléhá žádnému přezkumu, které nelze napadnout opravným prostředkem, je povinnost tomu, kdo rozhodnutí vydává, takto uložená zbytečná, protože není vůbec žádná možnost, jak s tím naložit.
Dostanu se samozřejmě k návrhům, ale upozorňuji, že to nebude ani zdaleka tak jednoduché, jak si poslanci myslí.
Nemám absolutně kompetenci kontrolovat policii tam, kde použije operativní techniku a během 48 hodin buďto podá neúspěšný návrh, nebo dokonce, jak řekl pan poslanec Langer, žádný návrh nepodá. To je v kompetenci ministra vnitra. Já samozřejmě mohu požádat nejvyšší státní zástupkyni, a uvažuji o tom, že tak učiním, aby vydala pokyn obecné povahy státním zastupitelstvím, aby státní zastupitelství všechny tyto případy začala sumarizovat a sledovat. Tady si tedy myslím, že je možné jedno opatření.
A teď se dostávám k tvorbě právních předpisů. Podle mého soudu neexistuje legislativní způsob, jakým používání operativní techniky proti dnešní platné právní úpravě změnit jinak, než jedině rozšířením práva kontroly zákonodárného sboru. I to bude vnímáno v demokratickém právním světě velmi těžko, protože zákonodárný sbor může kontrolovat exekutivní složky, tajné služby, ale nemůže kontrolovat soudy a jejich rozhodování. A problém, o kterém dnes již téměř dvě hodiny hovoříme, přece je v tom, že soudy, jak statistiky nasvědčují, rozhodují masivním způsobem o vyslovení souhlasu, ale neznám legislativní způsob, jak soud podrobit kontrole jiným orgánem než zase soudem. Protože jde o řízení nesporné, nedovedu si představit, kdo by inicioval přezkoumávání soudem vyššího stupně.
Odpovím na otázky pana poslance Nečase. První zní, zda jsem znepokojen nárůstem povolených odposlechů. Musím říci, že z toho nemám radost, ale nejsem schopen z toho dovodit závěr, že soudy porušují zákon. To nejsem, protože jsou to soudci, kteří to povolují. To neumím. Radost z toho nemám, ale za horší bych považoval, kdybychom zjistili, že bez soudního souhlasu je v této zemi používána operativní technika.
Druhá otázka, zda s tím budu něco dělat. V oblasti legislativy jsem jasně naznačil, že nevidím jinou možnost, než možnost spočívající v rozšíření kompetencí zákonodárného sboru, ale zdůrazňuji, nikoli vůči soudům, ale jedině vůči tajným službám, ale nikoli vůči orgánům trestního řízení.
Zabýval jsem se samozřejmě tím, jaká je úprava v této oblasti v ostatních zemích. A teď hovořím nikoli o tajných službách, tam je úprava stejná, to znamená nulová, a tajné služby si kontroluje parlament. Ale hovořím o zemích, kde se v rámci trestního řízení stejně jako u nás rozhoduje soudem o povolení použití operativní techniky. Jsou země, ve kterých je zvláštní institut - myslím si, že o něm může parlament vést diskusi - a ten spočívá v tom, že orgán trestního řízení, kterému bylo povoleno použití techniky operativně technické, třeba odposlechů, má jenom dvě možnosti. Obě vedou k tomu, že ten, kdo byl odposloucháván, se to musí dozvědět. Prvá možnost je, že vede trestní řízení k podání obžaloby, věc je součástí spisu a on se to doví. Druhá je, že trestní stíhání je pravomocně zastaveno, končí používání této techniky a policejní orgán je povinen občanovi sdělit: se souhlasem soudu jsem tě v době od do odposlouchával. To je patrně prostředek, který by mohl působit na orgány trestního řízení v tom směru, aby si přece jenom zvažovaly četnost svých žádostí na povolení odposlechů, protože každý, kdo ji podepíše, ví, že odposlouchávaná osoba se musí dozvědět, že byla odposlouchávána, buďto v rámci trestního řízení a hlavního líčení jako součást důkazního materiálu, anebo při zastavení samostatným sdělením. To je prosím jediné, co jsem v právním řádu civilizovaných zemí, v tomto případě anglosaských, nalezl. Jinak se naše úprava vůbec neodlišuje.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru spravedlnosti Pavlu Rychetskému. A pan místopředseda Ivan Langer využije svého práva daného mu jednacím řádem a vystoupí rovněž.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, je mi líto, že vás to některé nebaví, jak na mě pokřikujete, protože by vás to mělo zajímat. A jestli vás to nezajímá, nechtějte, abych nahlas hodnotil, co si o tom myslím.
Mám pocit, že přestože mezi mnou a panem ministrem spravedlnosti i nadále přetrvává řada nedorozumění, začal nám pan ministr přeci jen trošku tát a objevovat některé možnosti, jak v této věci něco konkrétního a pozitivního udělat. Myslím si, že například ona úvaha o pokynu nejvyšší státní zástupkyně v tom smyslu, aby státní zástupci nějakým způsobem se zajímali o ony odposlechy do 48 hodin, které byly realizovány, ale kdy potom nebyla dána vůbec žádost soudu o povolení, je jeden z prvních střípků, které by bylo dobré, kdyby pan ministr býval byl řekl hned na úvod nebo ve své písemné odpovědi, a mohli jsme si celou řadu věcí ušetřit. Stejně tak úvahy směrem k legislativním úpravám této problematiky.
A koneckonců vím, pane ministře, že již jednou půlkou vašeho ctihodného pozadí sedíte na Ústavním soudu, nicméně tou druhou jste stále ještě ministr spravedlnosti a jste zodpovědný za tvorbu přinejmenším těch klíčových trestněprávních kodexů, jak hmotněprávních, tak procesních. A přinejmenším byste po sobě mohl zanechat svému nástupci alespoň stenozáznam této rozpravy v tom smyslu, aby při připravované rekodifikaci anebo novém trestním řádu se zamyslel například nad touto problematikou a pokusil se do budoucna vytvořit takový legislativní rámec, který by na jedné straně respektoval onu dělbu mocí ve státě a nezávislost výkonu soudní moci, na straně druhé ale garantoval nebo dával maximálně možnou míru jistoty každému občanu této země, že vpád do jeho soukromí bude konán skutečně ve výjimečných případech a že bude minimalizováno riziko zneužití tohoto vpádu ze strany orgánů státní moci.
***