(11.00 hodin)
(pokračuje Gongol)
Musím bohužel konstatovat, že jediné, co se dosud z tohoto slibu dodržuje, je snížení hranice odchodu do důchodu, které dle tohoto zákona je garantováno do roku 2016. Výhody vyššího a výhodnějšího zhodnocení těchto dob byly zcela odstraněny. Totéž se týká i těch, kteří odcházejí do důchodu podle zákona 557/1996 Sb., který umožňoval dřívější odchod do důchodu v 50 letech, který měl řešit útlum hornictví. Samozřejmě, že řešení se musí týkat i těchto pracovníků, neboť i oni měli v době přijetí zákona 235 odpracován v první důchodové kategorii potřebný počet let.
Při projednávání mé písemné interpelace v této sněmovně jsem vám, pane ministře, položil čtyři otázky a žádal na ně logickou odpověď. Zvláště tu první jsem pokládal za nejdůležitější. Tato otázka zněla: Jak je možné, že novodůchodci z kategorie I. a II. mají nižší důchody až o 3000 Kč proti starodůchodcům z těchto kategorií, což je u ostatních důchodců zcela opačně. Co je příčinou stavu, který zákon č. 235 nestanovil, a naopak, jak jsem vám citoval z příslušného ujednání Federálního shromáždění, garantoval až do roku 2016 nárok na zvýhodnění, a to zvýhodnění všechna, včetně zvýhodněných výpočtů.
Vy mně na tuto otázku odpovídáte - cituji - že se sice může stát, aby poživatelé důchodů přiznaných podle zákona 155/95, o důchodovém pojištění, to znamená takzvaných novodůchodců, kteří splnili podmínky pro výpočet důchodu platné pro zaměstnance první pracovní kategorie podle předpisů, které byly v účinnosti před 1. 1. 1996, měli důchod nižší eventuálně i o několik tisíc Kč než jiní důchodci, kteří měli tento důchod přiznán před tímto datem, ale jednak že to neplatí obecně, jednak že by pro konkrétní odpověď bylo třeba znát výchozí ukazatele, které ovlivňovaly výši důchodů těchto nejmenovaných osob.
Pane ministře, nezlobte se na mě, ale toto vyjádření nemohu pokládat za nic jiného než za slovní ekvilibristiku vašich úředníků, ale i vás osobně, neboť vím, kolik osobních dopisů s konkrétními údaji jste vy a váš předchůdce dostali, ze kterých je zcela jednoznačně možno určit vámi požadované údaje. Dokonce musím říci, že některé dopisy jste dostal na svou žádost, když se v rámci předvolebních mítinků s vámi dostalo jejich účastníkům od vás slibu, že se tímto případem budete zabývat, aby vám to ale zaslali písemně. Nemohu uvěřit tomu, že se jednalo z vaší strany o předvolební rétoriku a vyvolání planých iluzí. Nemohu ani souhlasit s vaším tvrzením, že to neplatí obecně. Obecně platí, že dnes vypočtené důchody bývalé první kategorie se pohybují okolo 6 700 Kč až 7 500 Kč, zatímco důchody přiznané před rokem 1996 se pohybují okolo 10 600 Kč. Ale to jistě dobře víte z dopisů, které jste od těchto lidí dostal, a jistě by vám to měli potvrdit i vaši úředníci.
Dnes jsem bohužel přesvědčen o tom, že jste svá slova o tom, že to budete řešit, ať se na vás obrátí písemně, nikdy nemyslel vážně. Jako jste nemyslel vážně, vy i váš předchůdce, že pokud se jedná o tvrdost zákona, je ve vaší pravomoci některé případy řešit. Jednalo se konkrétně o tvrdost zákona 188/2002, kdy třeba jedna koruna - zdůrazňuji jedna koruna - ve výpočtu procentní výše znamenala rozdíl v přiznaném důchodu až 3000 Kč. Myslíte si, že je to spravedlivé, pane minstře, a že jste nemohl použít ustanovení o tvrdosti zákona? Tato slova dokonce zazněla v této sněmovně při mé interpelaci, když jsem to sdělil některým takto znevýhodněným žadatelům, aby toho využili, a já neznám jediný případ, že jim bylo vyhověno, pane ministře. Můj názor je však takový, že by se neměli doprošovat milodarů, když na to mají zákonný nárok za svou práci ve ztížených podmínkách, o kterých úředníci vašeho ministerstva nemají ani ponětí, s výjimkou snad jednoho vašeho náměstka, který se však stal loajálním úředníkem.
Zcela nepochopitelné, pane ministře, je i vaše tvrzení, které jste vyslovil při poslední interpelaci v této sněmovně, když jste prohlásil, že nesouhlasíte s tvrzením, že situace je způsobena nenaplněním podmínek, které již byly schváleným zákonem 235, o zrušení důchodových kategorií a o některých změnách v sociálním zabezpečení, slíbeny. Tvrdil jste, že některé věci, např. kompenzace výpadku důchodových kategorií, např. systémem důchodového připojištění, dodneška bohužel nebyly zrealizovány. Jistě uznáte, pane ministře, že toto vaše tvrzení je zcela mimo mísu, neboť to, o čem vy hovoříte, by mohlo být řešením pouze do budoucna, a nikoli pro ty, kteří nepotřebují kompenzace, ale jimž jsou upírány nároky vyplývající z odpracovaných let ve zvýhodněných důchodových kategoriích.
Pane ministře, znovu opakuji, stejně jako při poslední interpelaci, že hlavní příčinu současných problémů vidím v ukvapeném přijetí zákona o zrušení důchodových kategorií, které mimochodem dosud existují v některých zemích, ale zejména to, že i když tento zákon byl přijat, není dodržován. Jde především o to, že v roce 1995 byla valorizována maximální výše důchodu z tehdy 3800 Kč na částku 5100 Kč procentní výměry, ale procentní výměra pro tyto důchody nebyla od té doby vůbec valorizována. Řešením by podle mého názoru bylo tuto částku valorizovat. Ale to už jsem vám nabízel.
Musím po přečtení vaší poslední odpovědi konstatovat, že byť jste posledně v této sněmovně přiznal, že byste uvítal v tomto smyslu nějakou poslaneckou iniciativu, tak v této odpovědi se již o tom nezmiňujete. Koneckonců i já se domnívám, že příslušné návrhy by měly vzejít z dílny vašeho ministerstva, kde jak doufám, je dost odborníků, aby to mohli posoudit.
V žádném případě pak nesouhlasím s vaším tvrzením v této odpovědi, že na posouzení nemáte dost úředníků a že bych měl navrhnout, odkud na to získám finanční prostředky. Toto vyjádření pokládám za nehorázné a absurdní od ministra práce a sociálních věcí. Vždyť vy jste si ani nenechal předložit hrubý odhad dopadu případné úpravy zákona, zajišťující splnění zákona č. 235/ 1992 Sb. V tomto případě více než kdy jindy platí známé a v praxi ověřené heslo: kdo chce, hledá řešení, kdo nechce, hledá výmluvy. A jsem přesvědčen o tom, že svým vyjádřením nesouhlasu s vaší odpovědí na mou interpelaci vám takové řešení dokonce sněmovna uložila najít, a vy jste ji nerespektoval.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Gongolovi. Další přihlášky do rozpravy nemám. O slovo se přihlásil pan ministr Zdeněk Škromach.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, já myslím, že tato písnička se tady hraje už několik let. A odvolávat se na prohlášení ministra ve sněmovně - to není zákon, to je prohlášení, které nemá své opodstatnění v zákonu. Myslím si, že pan poslanec Gongol ví, že to, čím se může řídit, je zákon. Ten zákon hovoří tak, jak hovoří, a jestli pan ministr Miller tenkrát něco říkal, to byla jeho vůle.
***