(10.30 hodin)
(pokračuje Langer)
A srovnejte si to s limitem, který je v případě koluzní vazby.
Když hovoříme o justičních statistikách - případ, který zde zmiňoval kolega Bílý o tom, že policie může nasadit odposlech, může vás 48 hodin odposlouchávat, potom jakoby zjistit, že vlastně to není důvodné, a o soudní povolení regulérního odposlechu nemusí žádat, přesto 48 hodin vám někdo vpadl do vašeho soukromí a soud, který by měl mít možnost a měl by garantovat - a tak to také bylo koncipováno - ochranu našeho soukromí a našich práv, o tom nemá, lidově řečeno, ani páru. Jestli někde justiční statistiky by měly něco zaznamenávat, jestli by se něco mělo měnit, je to přesně tato oblast, kde vy, pane ministře, můžete.
Vy jste spoluodpovědný jako ministr spravedlnosti a šéf Legislativní rady vlády také za tvorbu právních předpisů. Myslím, že např. kromě dokonale vedené statistiky, např. debata, kterou zde vedeme, čísla zaznamenávající dramatický nárůst odposlechů, by vás jako právníka a člověka spoluodpovědného za tvorbu právních předpisů přinejmenším měla vést k zamyšlení, zda není potřeba se podívat na kvalitu našich právních norem upravujících tuto problematiku a zda není potřeba sáhnout k nějaké úpravě.
Vzpomeňte si na nález Ústavního soudu, který kdysi judikoval nemožnost odposlouchávání rozhovorů obviněného a obhájce. Následně se toto promítlo do trestního řádu. Berte to jako námět k tomu, že i takováto debata by vás měla vést nikoli k odpovědi "já nic nevím, já nic nemohu", ale přinejmenším k zamyšlení nad tím, zda stávající stav nevyžaduje nějakou legislativní úpravu. Například stejně tak, jak tomu bylo - odhaduji - před pěti či šesti lety, kdy se měnily podmínky uvalení vazby na člověka, který je obviněný z nějakého trestného činu, kdy se soudům dala povinnost přezkoumávat, zda opravdu důvody, pro které je vedeno trestní řízení, nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, tedy že má smysl rozhodovat o vzetí do vazby, či nikoliv. To byla změna u právního řádu, která vyplynula z konkrétní problematiky. Myslím si, že např. to, o čem jsme zde hovořili, by mělo vést ke zvážení, zda by nestálo za to dát soudům povinnost skutečně přezkoumávat ony důvody detailněji, podrobněji, než je tomu dosud.
Stejně tak diskuse, čísla a kritika by vás podle mne měla vést k zamyšlení, zda by nestálo za to dát soudům povinnost ne jednou za šest měsíců, ne průběžně, ne namátkově a náhodou, ale pravidelně, třeba každý měsíc, provádět přezkum důvodnosti trvání použití odposlechu a současně také, zda důvody trvají. Dát povinnost soudu o tom rozhodovat ne za šest měsíců, kdy se žádá o prodloužení o dalších šest měsíců, ale i průběžně.
Myslím, že to, co jsem zde uvedl, jsou konkrétní argumenty, konkrétní fakta, která jsou v rozporu s vaším tvrzením, že jako ministr spravedlnosti nemůžete dělat vůbec nic. Myslím, že tyto argumenty, které jsem zde uvedl, měly být závěrem vaší odpovědi a závěrem, který by nás vedl k pocitu, že vás tento problém zajímá, že se snažíte - pokud ho považujete za palčivý - také nějakým způsobem ho řešit.
Právě proto, že takováto reakce, takové závěry ve vaší odpovědi nebyly, nemůžete se divit tomu, že poslanci ODS nesouhlasili s vaší odpovědí, vystupují kriticky k této problematice, a předpokládám, že také navrhnou Poslanecké sněmovně, aby vyslovila nesouhlas s vaší odpovědí na naši písemnou interpelaci.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Hlásí se ještě pan poslanec Bílý.
Poslanec Jiří Bílý: Děkuji, pane předsedo. Pane vicepremiére, omlouvám se, že jsem se asi špatně vyjádřil. Vím, že nemůžete kontrolovat rozhodnutí. Myslel jsem kontrolu toho, zda povolení odposlechu soudy byla na půl roku povolena - to je maximální hranice, pak je maximální hranice prodloužit o půl roku. Tou kontrolou jsem myslel to, jestli z toho ročního odposlechu vyšly nějaké závěry, nebo to byl planý poplach. Tuto kontrolu myslím. Nechci, abyste zasahoval do rozhodování soudů - chraň bůh!
Vy říkáte, že to má na starosti komise nebo sněmovna. Ani my nemůžeme. My můžeme pouze zkontrolovat na útvaru zvláštní činnosti Policie České republiky, zda tam bylo razítko od soudu, zda termín od do byl dodržen; pokud vzniklo prodloužení a nastalo prodloužení a řádným povolením prodleva, nesmí v tom úseku být prováděn odposlech. To je naše možnost kontroly. Nic víc zkoumat nemůžeme, ani se nemůžeme zabývat příčinou odposlechu, jaký to byl trestný čin. To nám nepřísluší.
Myslím si, že z vaší strany by bylo práva možno kontrolovat - a myslím tím statistickou kontrolu - kolik odposlechů bylo měsíčních, dvouměsíčních, půlročních a jestli opravdu soudy nejsou tím tak zavaleny, že už nemají ani možnost kontrolovat, zda policie nebo vyšetřovací orgán v odposlechu nachází důkazné břemeno pro odhalování trestné činnosti.
Další věc. Vy jste říkal, že pan Langer ani pan Nečas neuvedli, kolik bylo zamítnutých, ale já mám tabulku od vás. Je to o povoleních odposlechů. Je 9 877 od roku 1999, z toho zamítnuto 88. Zkušenost mám, že přibližně na jedno povolení je cca - beru rok 2002 - čtyři telefony, takže mi to vychází na několik stovek. Možná jsem se přeslechl, ale vy jste říkal, že bylo zamítnuto - nevím přesně - přes dva tisíce mobilních telefonů. Já jsem to tu totiž nikde nenašel. Je možné, že jsem udělal chybu já, ale ve vašich statistických tabulkách k takovému číslu jsem nedospěl.
To je vše. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Také děkuji. Hlásí se ještě pan poslanec Nečas.
Poslanec Petr Nečas: Pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, v návaznosti na vystoupení pana kolegy Langera navrhuji usnesení, ve kterém Poslanecká sněmovna vyslovuje nesouhlas s touto odpovědí na interpelaci. Mimo jiné i po vystoupení pana místopředsedy vlády, který - a to zdůrazňuji - není pouze ministrem spravedlnosti, je místopředsedou vlády, tudíž politikem a ústavním činitelem s všeobecnou působností z tohoto titulu, nejen s působností za resort Ministerstva spravedlnosti. Je také předsedou Legislativní rady vlády, čili člověkem, který zodpovídá za legislativní rámec mimo jiné i v této konkrétní oblasti.
Mně by byly bývaly stačily dvě velice jednoduché, jednoslovné odpovědi na dvě konkrétní otázky na pana místopředsedu vlády. Pane místopředsedo vlády, jste, nebo nejste znepokojen tím, že za poslední čtyři roky narostl počet odposlechů o více než 500 %? Pokud spočítáme všechny hovory, všechny účastníky těchto hovorů, v současné době se jedná o statisíce lidí, kteří byli odposlechnuti. Jste tím znepokojen, nebo nejste znepokojen? Otázka druhá: Hodláte s tím něco dělat, nebo se budete dál tvářit, že se nic neděje? Tyto dvě jednoduché, jednoslovné odpovědi zde od vás nikdo neslyšel. Slyšel pouze věty "já nic, já muzikant, jsem pouhý ministr spravedlnosti, pouhý místopředseda vlády, pouhý bezvýznamný předseda legislativní rady vlády". (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Zaregistroval jsem návrh usnesení. Pokud se opravdu nikdo nehlásí, v tuto chvíli bych rozpravu ukončil.
O slovo se hlásí ještě místopředseda vlády Pavel Rychetský. Prosím, pane ministře.
***