(17.30 hodin)
(pokračuje Kasal)
My se tedy můžeme věnovat dalšímu zařazenému bodu, kterým je
12.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání
a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 254/ - druhé čtení
Předložený návrh z pověření vlády uvede místopředseda vlády pan ministr vnitra Stanislav Gross.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, omlouvám se za chvilku zdržení. O to více se budu snažit ušetřit váš čas zkrácením svého úvodního slova, protože návrh, který nyní máme projednat, tj. návrh zákona o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů, resp. změna tohoto návrhu zákona byla podrobně odůvodněna v průběhu prvního čtení a posléze při jednání v orgánu Poslanecké sněmovny. Návrh byl projednán a přikázán petičnímu výboru, ten ho projednával, předpokládám, že za chvíli se dozvíme od zpravodaje podrobnosti.
Já bych v tuto chvíli pouze uvedl, že cílem návrhu je řešit problémy bývalých českých občanů, kteří pozbyli české občanství v období od 1. 1. 1994 do 1. 9. 1999, neboť nabyli udělením slovenské občanství. Dále tento návrh upřesňuje podmínky pro udělení a pozbytí občanství a řeší určitou kolizi, kterou máme, resp. nesplnění závazků z Evropské úmluvy o státním občanství, kde je zapotřebí nově definovat pojem "dítě".
Pro tuto chvíli, pane místopředsedo, páni ministři, paní poslankyně a páni poslanci, je to vše. V případě potřeby se vyjádřím v průběhu rozpravy nebo v rámci závěrečného slova.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já vám děkuji, pane ministře. Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání petičnímu výboru. Usnesení tohoto výboru nám bylo rozdáno jako sněmovní tisk 254/1. Prosím nyní zpravodajku a předsedkyni tohoto výboru paní poslankyni Zuzku Rujbrovou, aby se ujala slova.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Děkuji, pane místopředsedo. Petiční výbor projednal vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů, na své 17. schůzi dne 25. června 2003 a přijal usnesení č. 75, které vám bylo rozmnoženo písemně. Jím jsem byla pověřena vás seznámit s rozhodnutím petičního výboru, kterým doporučuje Poslanecké sněmovně vyslovit souhlas s tímto vládním návrhem zákona ve znění pozměňovacích návrhů, s nimiž jste rovněž byli seznámeni.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, paní poslankyně. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám jednu přihlášku. Přihlášena je paní poslankyně Lucie Talmanová.
Poslankyně Lucie Talmanová: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych se krátce zastavila u změny, kterou obsahuje tento sněmovní tisk v části třetí, která se týká zvláštního ustanovení o státním občanství České republiky v souvislosti se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky, a abych vznesla několik námitek k odůvodnění potřeby této úpravy.
Podle důvodové zprávy dochází k vložení ustanovení § 18b do platné právní úpravy z toho důvodu, že skupině bývalých státních občanů České a Slovenské Federativní Republiky, kterým bylo uděleno slovenské státní občanství v době od 1. ledna 1994 do 1. září 1999, není umožněno dvojí státní občanství. Ta možnost je dána od 2. září 1999, a to přes to, že jako bývalí čeští státní občané zpravidla mají na území České republiky příbuzenské vazby a Českou republiku pravidelně navštěvují a někteří z nich dokonce se na jejím území usídlili. Dovolte mi tedy, abych teď polemizovala s odůvodněním této novely.
Jsem totiž přesvědčena, že je třeba vzít v úvahu, že osoby, o které se jedná, požádaly o udělení státního občanství Slovenské republiky dobrovolně a s vědomím všech důsledků tohoto kroku. Učinily tak proto, že trvale žily a žijí na území Slovenské republiky a mají na území této republiky profesní i osobní zázemí. Zdůvodňovat navrženou změnu odkazem na to, že v současné době právní úprava pro české občany žádající o udělení slovenského občanství je výhodnější, je dle mého názoru kontroverzní, neboť žádná právní úprava, která se s vývojem společnosti mění a reaguje na její aktuální stav a potřeby, zpravidla nebývá retroaktivní, nemění se vztahy, které byly v minulosti právem založeny. Pokud se přistoupí ke změně retroaktivní, děje se to pouze z výjimečných a závažných důvodů.
V tomto případě je ovšem diskutabilní, zda lze za takový důvod považovat příbuzenské vztahy na území České republiky, neboť takové vazby mají nepochybně i mnozí další slovenští státní občané, na které se novela vztahovat nebude. Není důvod se domnívat, že by příbuzenské vztahy nějak utrpěly tím, že část příbuzenstva trvale žijící ve Slovenské republice nemá české státní občanství. Rovněž nelze jako argument pro nabytí českého občanství uznat pravidelné návštěvy občanů Slovenské republiky v České republice. Pokud již někteří státní občané Slovenské republiky, kterým již bylo slovenské státní občanství uděleno ve výše uvedeném časovém rozmezí, přesídlili zpět na území České republiky - a počet těchto případů je asi velmi omezený, nevím, neznám statistiku - je možno jejich občanský status jednoduše vyřešit udělením českého státního občanství s využitím možnosti prominout podmínku pětiletého trvalého pobytu, což upravuje v zákoně o státním občanství § 11 odst. 1 písm. a), c), f).
Tato novela, stejně jako novela schválená v roce 1999, zásadním způsobem mění koncepci nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, která byla původně založena na existenci pouze jediného občanství.
Jsem přesvědčena, že tento klíčový zásah postrádá odpovídající zdůvodnění, a domnívám se, že je sporné, zda novela takového významu byla opravdu dostatečně zvážena a opírá se o relevantní a prokazatelná fakta. Dovolte, abych tedy navrhla tuto novelu, jak je obsažena ve sněmovním tisku 254, zamítnout. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, paní poslankyně. Další přihlášky v písemné podobě nemám, ale z místa se hlásí paní poslankyně Fischerová.
Poslankyně Taťána Fischerová: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, zákon o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky se netýká většinou nás, kteří tu žijeme, ale lidí, kteří k nám odněkud přicházejí a chtějí žít s námi. Jsou to často lidé, kteří ve svých vlastních zemích prošli těžkými podmínkami, mají vzdělání, našli u nás zázemí a druhý domov, pracují a platí daně.
Současná podoba zákona stanovuje podmínky, za kterých je možné nabýt české občanství. Je samozřejmým zájmem každého státu chránit se před lidmi, kteří porušují zákon. Současně je ale zájmem každého státu v době klesající porodnosti přijímat bezúhonné občany, kteří budou pro zemi přínosem.
Tato jinak přínosná novela přináší také zpřísnění zejména lidem, které rozhodně nemůžeme zařadit do kategorie kriminálních živlů anebo občanů nebezpečných naší zemi. Těm ztěžují možnost občanství nabýt. Nejasným vymezením nových povinností a důkazů by posílila pravomoc úředníků, kteří budou mít výklad i aplikaci zákona v rukou.
V předloženém návrhu se podmínky rozšiřují na úplnou bezúhonnost v oblasti plnění předpisů o veřejném zdravotním, sociálním a důchodovém pojištění. Dále se rozšiřují povinnosti vyplývající z cizineckého práva a předem neuzavřeného a přesně nedefinovaného okruhu dalších právních předpisů. Pro názornost uvedu případ člověka, kterého znám osobně. Je to osoba bezúhonná, která u nás žije a pracuje už mnoho let. Do země přišla se svým manželem, váženým a obecně respektovaným člověkem, který před několika lety zemřel.
***