(14.50 hodin)
(pokračuje Plachý)
Jedno z nejvíce zbytečných ministerstev po převodu regionální politiky na kraje nám tak může zůstat dalších tisíc let.
Dámy a pánové, z důvodů, které jsem uvedl, navrhuji vrátit oba návrhy, to je tisky 363 a 364, navrhovateli k dopracování. Nebude-li tento návrh přijat, navrhuji přerušit projednávání těchto zákonů do doby přijetí nových směrnic v oblasti zadávání veřejných zakázek Evropským parlamentem. Nebude-li ani tento návrh přijat, navrhuji vzhledem k nesporným "kvalitám" těchto vládních návrhů prodloužit lhůtu k jejich projednávání o 60 dnů.
Děkuji za vaši pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní dávám slovo panu poslanci Davidu Šeichovi, připraví se kolega Jiří Patočka.
Poslanec David Šeich: Vážený pane předsedající, kolegové, vážené kolegyně, dovolte mi učinit několik poznámek ke sněmovním tiskům 363 a 364, tedy k vládním návrhům zákonů týkajících se veřejných zakázek.
Především je třeba zdůraznit, že se jedná již o sedmý pokus ministerstva prosadit zákon, který reflektuje opakující se požadavek Evropské komise na jednoduchost, transparentnost a nediskriminační průběh veřejných zakázek v ČR. Je jistě třeba sledovat určitou progresi v těchto návrzích, ale na druhé straně se jedná už o sedmý reparát ,a pokud by tam byla progrese zcela nulová, bylo by to zcela nepřirozené. Přesto i tento návrh obsahuje ještě řadu problematických okruhů a řadu nedodělků. Zejména bych chtěl upozornit na tři okruhy těchto problematických částí v této materii.
První část a první okruh problematických záležitostí se týká legislativně technických problémů, nedodělků a nedostatků tohoto předpisu. Jako příklad se dá uvést např. § 6, kdy není zcela zřejmé, zda soutěže na dodávku pod 2 mil. Kč se řídí tímto zákonem, a jsou tedy v definici tohoto předpisu veřejnou zakázkou, či nikoliv. Zřejmě se vyvozuje, že spíš nikoliv. Potom se nabízí otázka, zda na takovýto typ veřejné zakázky, která vlastně veřejnou zakázkou není, přestože jsou na ni čerpány veřejné prostředky, musí být např. vyhotovena písemná smlouva, či stačí kontrakt s dodavatelem i nějakou jinou než písemnou formou. S tím se spojuje např. absence povinnosti v takovém případě dodat určité základní údaje o své organizaci, která byla vybrána, byť oslovením jediného zájemce, jako je výpis z obchodního rejstříku, jako jsou živnostenské listy, a tak může být teoreticky uzavřena zakázka takzvaně z volné ruky do 2 mil. Kč dokonce se subjektem, který vůbec nemusí existovat. Čili zbývá otázka, jestli v rámci tohoto zákona zakázky do 2 mil. Kč vůbec tímto předpisem regulovány nebudou. Já nevím, zda je to záměr předkladatele, či zda je to legislativně technický nedostatek.
Určitě si zaslouží pozornost a dopracování i oddíl tohoto zákona týkající se zadávání veřejných zakázek třetími soukromými osobami jak ve vztahu k profesním výběrovým organizacím, tak ve vztahu k projektům realizovaným formou tzv. private public partnership, tedy projektů, které jsou realizovány formou partnerství soukromých a veřejných subjektů. Čili tento způsob financování infrastrukturálních projektů v České republice podle mě v budoucnu bude velmi silně narůstat naším vstupem do EU a bude třeba této oblasti věnovat velmi podrobná pravidla, protože se jedná o velmi citlivou oblast, kde jsou kombinovány veřejné a soukromé peníze. Myslím si, že tak jak je navržena tato část předpisu, je třeba ji ještě dopracovat. Rozhodně přes akce typu D47, které tomuto způsobu financování projektů nedaly dobrou vizitku, tak myslím, že tento typ financování projektů jistě bude pokračovat a bude velmi silně narůstat geometrickou řadou.
Druhá problematická oblast se týká opakujícího se požadavku Evropské komise na transparentnost a jednoduchost procesu veřejné zakázky. Řada členských států EU volí postup, kdy principy veřejné zakázky jsou v zákonném předpisu obsaženy pouze ve své základní podobě. Zákonný předpis obsahuje pouze principy soutěžního práva, pouze principy, jak je veřejná zakázka organizována, a samotný technický průběh zakázky je často řešen podzákonnými detailnějšími předpisy. Způsob, který zvolilo Ministerstvo pro místní rozvoj, tedy způsob komplexního všeobjímajícího předpisu, který reguluje veřejnou zakázku jako celek včetně technického průběhu organizace veřejné zakázky, se jeví jako postup, který složitě může vést k jednoduchosti a průhlednosti procesu veřejné zakázky. Může způsobit problémy městu, obcím, může způsobit otazníky nad průhledností soutěží.
Domnívám se také, že je třeba v této souvislosti zmínit problematiku, kvůli které byl primárně tento předpis přijímán, a to je problematika Evropského společenství, tedy problematika, která je tomuto zákonu zcela blízká, a je to problematika, kvůli které je tento zákon primárně projednáván. Myslím odstranění tzv. diskriminační klauzule - samozřejmě v našich podmínkách si říkejme spíše preferenční klauzule vůči našim soutěžitelům, tak je tlak, který nepochybně nastal objektivním tlakem zvnějšku. Je třeba říci, že Evropská komise velmi jasně formulovala, že prostředky z kohezního fondu v období leden až květen 2004 by za takovéhoto stavu, kdy by tam tzv. diskriminační klauzule byla, nemohly být čerpány. To je třeba říci. Na druhou stranu pokud byla tato výjimka vyjednávána, měla být současně vyjednávána s výjimkou na čerpání prostředků kohezního fondu formou plateb zpětných, a to i za podmínky, že nebudou platit tato pravidla pro currement (?), pro řízení veřejné zakázky, tak jak je vyžadováno Evropskou komisí.
Jistě si ještě dopracování zaslouží oblast, která se týká čerpání předvstupní pomoci, to znamená fondů Phare, ISPA a SAPARD. Současný zákon umožňuje použít tzv. practical guide, to znamená pravidla pro čerpání Phare, ISPA, SAPARD. I nový zákon myslí ve svých ustanoveních na to, že je možno u programu Evropského společenství, tzv. předvstupní pomoci, použít pravidla daná pro jednotlivé programy, ale je třeba daleko detailněji a konkrétněji dořešit vztah tzv. practical guide a zákona o zadávání veřejných zakázek zejména v těch oblastech, kde budou v přímém rozporu proti sobě. Čili jak řešit situaci konfliktu, kdy zákon o zadávání veřejných zakázek je subsidiární, kdy mají přednost pravidla předvstupních programů, čili jak bude prakticky střet dvou předpisů řešen a zda budou používána čistě pravidla tzv. practical guide, čili průvodce Phare, ISPA, SAPARD, nebo zda budou používána pouze tam, kde budou v odchylné úpravě, jak je zákon o zadávání veřejných zakázek, a v případě, že tento practical guide neupravuje tu problematiku, tak bude subsidiárně používán zákon o zadávání veřejných zakázek. To je řada otazníků, které jsou s tímto zákonem spojeny.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan kolega Patočka, připraví se pan poslanec Radko Martínek.
Poslanec Jiří Patočka: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, dovolím si navázat na své předřečníky, a protože jsem byl spoluúčasten při posledních dvou úpravách tohoto zákona, myslím, že jsem s poměrně velkým očekáváním čekal, co v tomto novém zákoně nebude.
Kdybych se obíral sekcí stavebních prací, jak o ní hovořil pan ministr, asi bych řekl v úvodu, že je zřejmý rukopis Ministerstva pro místní rozvoj, jak o tom hovořil kolega Plachý velmi správně, a není v tom vidět rukopis Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který se skutečně setkal přesně se všemi poruchami, které v tomto procesu zadávání a realizace tohoto procesu se vyskytují.
***