(14.40 hodin)
(pokračuje Plachý)
Přitom se jedná o zákon ostře sledovaný Evropskou komisí a uváděný ve všech hodnoceních jako jedna z posledních neharmonizovaných norem v naší legislativě, bez jejíhož přijetí nelze údajně čerpat prostředky z Evropské unie.
Objektivně musím konstatovat, že některé připomínky z předcházejících dvou projednávaných zákonů byly do posledního zákona zapracovány. Bohužel vládní návrh zákona o veřejných zakázkách obsahuje neustále celou řadu problematických míst. Zákon např. stále nemá zapracován institut tzv. kauce při podávání návrhu na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, zamezující spekulativním podáním, kterými brání neúspěšní v realizaci zakázky úspěšným podle zásady "když ne já, tak nikdo". Řešení formou navýšení správního poplatku spojeného se zahájením řízení o přezkoumání úkonu zadavatele na 30 tisíc korun je špatné, protože na rozdíl od kauce se poplatek ani v případě oprávněného návrhu nevrací. V praxi se navíc ukazuje, že realizaci zakázky lze zabránit i při nezaplacení poplatku. Stačí pouze poslat Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže návrh na zahájení řízení a orgán dohledu automaticky zahájí řízení z vlastního podnětu bez ohledu na to, zda poplatek byl, či nebyl zaplacen. Účelového zablokování realizace zakázky je tím samozřejmě dosaženo.
Velmi problematická je také možnost orgánu dohledu vyslovit zákaz plnění uzavřené smlouvy a uložit zadavateli pokutu až do výše 30 % ceny zakázky nebo do výše 10 mil. Kč. To při možnosti orgánu dohledu zahájit řízení z vlastního podnětu do tří let ode dne, kdy úkonem zadavatele došlo k porušení zákona, a při odpovědnosti zadavatele za škodu způsobenou porušením tohoto zákona může znamenat faktickou likvidaci zadavatele. Minimálně to však znamená pro každého zadavatele obrovskou právní nejistotu po dobu tří let, tedy i v době, kdy zakázka je již dávno zrealizována. To vše povede k tomu, že obce z obavy před možnými finančními důsledky chybného zadání veřejné zakázky budou v maximální možné míře využívat profesionální zadavatelské firmy, které se tak časem stanou skutečnými zadavateli veřejných zakázek. Veřejné zakázky tak bude paradoxně zadávat soukromý sektor metodou "zaplatíš - máš, nezaplatíš - nemáš". To je ovšem popřením smyslu celého zákona.
Hrubou taktickou chybou vlády je dle mého názoru ignorace skutečnosti, že jsou právě nyní projednávány v Evropském parlamentu dvě nové směrnice v oblasti zadávání veřejných zakázek, které mění dosavadní komunitární úpravu nejen co do struktury a systematiky s cílem je co nejvíce zjednodušit, ale obsahují také věcné změny a doplnění, jak je uvedeno v důvodové zprávě. Tyto směrnice po schválení se pro nás vzhledem k blížícímu se vstupu České republiky do Evropské unie stanou prakticky závazné a budeme je muset aplikovat do naší legislativy. V této souvislosti se musím otázat navrhovatele a vlády ČR, zda skutečně chce pravděpodobně ve velmi krátkém časovém intervalu nejprve zavést pojetím zcela nové zadávání veřejných zakázek, a hned v zápětí je opět zásadním způsobem novelizovat. Není snad horší způsob, jak zkoušet trpělivost státní správy a samosprávy v České republice a dělat z lidí hlupáky.
Velmi nerozumné se také jeví vypuštění tzv. preferenční klauzule ve prospěch uchazečů z ČR, které plyne z Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, článek 68, a to vypuštění této klauzule před vstupem ČR do EU. Přitom preference pro ČR budou společnosti a firmy společenství uvedené v článku 49 dohody respektovat nejdéle do konce přechodného období, tj. do 31. 1. 2005. Zkracovat tuto lhůtu před 1. 5. 2004, to je předpokládaný den vstupu ČR do EU, znamená jít vědomě proti českým národním zájmům. Naši fanatičtí a nekonečně optimističtí eurotici lezou opět do Evropy po kolenou.
Značně nereálné je také prokazování finanční a ekonomické způsobilosti uvedené v § 32 odst. 1 písm. a) vyjádřením banky, u níž má uchazeč nebo zájemce veden běžný účet, o schopnosti nebo záruce plnit své finanční závazky. Ptám se navrhovatele, jak může objektivně zhodnotit banka platební schopnost svého klienta, když u ní nemusí mít kromě běžného účtu žádné deponované finanční prostředky ani žádný úvěr. Ostatně i v případě, že klient má úvěr u banky, kde má svůj běžný účet, a řádně tento úvěr splácí, nevypovídá to o solventnosti klienta vůči dalším věřitelům vůbec nic. Solidní, slušná banka požadované vyjádření o platební schopnosti svých klientů nebude chtít zodpovědně učinit, a tím pádem uchazeči nebo zájemci budou mít problémy při prokazování své finanční způsobilosti.
O kvalitě zpracování vládního návrhu také bezesporu vypovídá i § 111 - Účinnost, kde jsou odkazy na § 50 a neexistující odst. 4. Inu, moc velkou práci si zřejmě stále stejní úředníci na Ministerstvu pro místní rozvoj se zpracováním zákona nedali. Stačilo vyměnit datum a název zákona a znovu to celé vytisknout. Nabízí se otázka, jestli tento návrh vůbec někdo četl. Starého psa novým kouskům nenaučíš a zřejmě nepomohla ani změna na postu ministra. Zde se, vážená vládo, nabízí řešení jediné: zrušit Ministerstvo pro místní rozvoj a zpracování celého návrhu zákona předat Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kterému tato oblast jako orgánu dohledu plně náleží. Nehledě na to, že Ministerstvo pro místní rozvoj je poměrně významným zadavatelem v oblasti zadávání veřejných zakázek, a je tedy ve střetu zájmů.
Dámy a pánové, při čtení vládního návrhu jsem si neustále kladl otázku, co je vlastně přínosem tohoto zákona oproti platnému znění. Odpověď jsem nalezl až na konci důvodové zprávy v nárocích na státní rozpočet. Vládní návrh zákona, který by měl problematiku veřejných zakázek řešit průhledněji, účelněji, ale hlavně efektivněji než zákon stávající, nic z toho nesplňuje. Jeho cíl je jiný. Tím je navýšení počtu zaměstnanců Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o 8 a Ministerstva pro místní rozvoj minimálně o 15, což reprezentuje navýšení nákladů o 18 milionů Kč ročně. Jinými slovy, za to, že tutéž agendu, tj. zadávání veřejných zakázek, bude stát dělat hůře, dostane od daňových poplatníků o 18 milionů Kč více. Navíc se tím částečně řeší problém další marné existence Ministerstva pro místní rozvoj navýšením jeho kompetencí a počtu zaměstnanců.
***