(10.40 hodin)
(pokračuje Dundáčková)
Systematicky a trvale porušoval lidská práva, přičemž zvlášť závažným způsobem utlačoval některé politické, sociální a náboženské skupiny občanů, porušoval základní zásady demokratického právního státu, mezinárodní smlouvy i své vlastní zákony a prakticky tím postavil vůli a zájmy komunistické strany a jejích představitelů nad zákon. Používal k perzekuci občanů všech mocenských nástrojů, a to zejména: popravoval, vraždil je a žalářoval je ve věznicích a táborech nucených prací, při vyšetřování a v době žalářování vůči nim používal brutální metody včetně fyzického a psychického mučení a vystavování nelidským útrapám, zbavoval je svévolně majetku a porušoval jejich vlastnická práva, znemožňoval jim výkon zaměstnání, povolání nebo funkce a dosažení vyššího nebo odborného vzdělání, zabraňoval jim svobodně vycestovat do zahraničí či vrátit se svobodně zpět - věc pro dnešní mládež naprosto nepochopitelná - povolával je k výkonu vojenské služby v pomocných technických praporech a technických praporech na neomezenou dobu. Pro dosažení svých cílů neváhal páchat zločiny, umožňoval jejich beztrestné páchání a poskytoval neoprávněné výhody těm, kteří se na zločinech a perzekucích podíleli. Spojil se s cizí mocností a od roku 1968 udržoval uvedený stav pomocí jejích okupačních vojsk.
Za spáchané zločiny a další skutečnosti uvedené v odst. 1 jsou plně spoluodpovědni ti, kteří komunistický režim prosazovali jako funkcionáři, organizátoři a podněcovatelé v politické a ideologické oblasti.
A nyní zpátky k projednávanému tisku 294. Dovolte mi říci, že jsou to právě ti příslušníci, či jak to chcete nazvat, zločinecké sítě Komunistické strany Čech a Moravy, o které dnes jde. To jsou ti, které pan poslanec Vojtěch Filip považuje za diskriminované, kterým dnešní režim ubližuje. Tvrdím, že to není pravda. Tito lidé se mohou svobodně pohybovat v naší demokratické společnosti, v našem demokratické zřízení, pokud jim soudem není uložen trest za prokázané spáchané trestné činy.
To, o čem my jednáme, není žádná forma diskriminace, ale je to pouze zákon, který stanoví předpoklady pro výkon určitých funkcí, určitého povolání. Zrovna tak jako pro to, aby někdo mohl být lékařem, musí naplnit podmínku vzdělání a další podmínky uložené zákonem, pro to, aby se někdo mohl stát hostinským, musí rovněž naplnit některé předpoklady. A předpokladem pro výkon významné funkce ve státní správě demokratického zřízení je překážka pro takovýto výkon samotná aktivní účast ve zločinech komunismu, vztahovaná samozřejmě ke zločinecké síti Komunistické strany Čech a Moravy.
Myslím si, že malý návrat k tomu, co jak věřím, dnes ve školách nikdo neučí. Možná že dnes valná část občanů ani neví, že tento zákon je stále platný. Málo si připomínáme dobu minulou. A návrat k tomu, přečíst si, před jakým problémem vlastně stojíme, co že se to snažíme dnes řešit, jakou skupinu lidí že diskriminujeme, to je zcela legitimní. Jsem hluboce přesvědčena, že lidé, jimž samozřejmě nechci ubližovat, ale kteří jsou školení dezinformátoři, či chcete-li jen prostí udavači, k čemuž byli, jak říká kolega Kühnl, přinuceni třeba metodami velmi hrubými, ti nemají být představiteli výkonné složky exekutivy v demokratickém zřízení našeho státu. Proto abychom chránili demokratickou společnost před možnými zásahy, je zcela legitimní.
Proto, vážené kolegyně a vážení kolegové, navrhuji, aby tisk číslo 294 ze všech důvodů, které jsem uvedla, byl zamítnut. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Nyní má slovo pan kolega Říha a potom se připraví kolegyně Marvanová.
Poslanec Vladimír Říha: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, v důvodové zprávě, v tisku 841 z roku 1991, kterým byl předkládán návrh zákona, který máme dnes zrušit, se hovoří mimo jiné: Možnost výkonu funkce, která se obsazuje volbou, jmenováním nebo ustanovením ve vymezeném okruhu státních orgánů a organizací, je neslučitelná se skutečností, že se občan v rozhodném období podílel na potlačování lidských a občanských práv jako příslušník Sboru národní bezpečnosti zařazený ve složce Státní bezpečnosti. Domnívám se, že tato teze dodnes platí bezezbytku.
Také já - jako kolega Janeček - při tvorbě svého stanoviska jsem vycházel z ustanovení nálezu Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky. Ústavní soud ČSFR zdůrazňuje, že ve stabilizovaných demokratických systémech je součástí požadavků vyžadovaných u osob ucházejících se o zaměstnání ve službách státu, ve veřejných službách a na pracovištích, která jsou z hlediska bezpečnosti a stability státu považována za riziková, i splnění určitých občanských předpokladů, signalizujících názorový konsensus a loajalitu se zájmy státu a demokratickými principy, na nichž je stát budován. Ve světle této maximy schvaluje postup zákonodárce, který vycházel oprávněně z názoru, že alespoň v potřebné míře důvodnosti nelze předpokládat, že hodnoty demokratických ústavních principů budou bez dalšího a bezvýhradně uváděny v život příslušníky někdejších mocenských struktur. Vyslovuje konečně přesvědčení, že státu nelze upřít, aby stanovil pro výkon řídicích nebo jinak rozhodujících funkcí podmínky či předpoklady, v nichž bere na zřetel i svou vlastní bezpečnost, bezpečnost občanů a další demokratický vývoj.
O principu demokracie schopné bránit se hovořil již kolega Janeček, a proto to nebudu již opakovat. Nicméně Evropský soud svými judikaturami doložil, že demokratický stát, a to nejen v přechodném období po pádu totality, může vázat vstup jednotlivce do státní správy a veřejných služeb a setrvání v nich na splnění určitých předpokladů, zejména na splnění požadavku politické loajality.
Ústavní soud přitom vychází z toho, že pojem loajality je třeba vykládat, stejně jako jiné uzlové pojmy, například nestrannost a nezávislost soudů, dvěma komplementárními způsoby. Pojem loajality pokrývá jednak stav loajality každého jednotlivce působícího ve veřejných službách, jednak stav loajality veřejných služeb jako celku. Relevantní přitom není pouze to, zda jsou veřejné služby skutečně loajální, ale i zda se jako loajální jeví veřejnosti. K tomu je třeba, aby nevznikaly o jejich loajalitě pochybnosti. Takové pochybnosti podrývají důvěru veřejnosti ve veřejné služby a potažmo v demokratický stát, který tyto služby ztělesňují. Nedůvěryhodné veřejné služby a státní správa ve svých důsledcích ohrožují demokracii, a demokratický stát je oprávněn se proti takovému ohrožení bránit tím, že zajistí, aby se veřejné služby veřejnosti jako nedůvěryhodné nemohly jevit, tím, že eliminuje důvody k pochybnostem.
Parlamentní shromáždění rady Evropy ve své rezoluci 1096/1996 zásadně připouští slučitelnost lustračních zákonů s atributy demokratického právního státu, a to za předpokladu, že jejich cílem není trestat jimi dotčené osoby, nýbrž chránit utvářející se demokracii.
Ústavní soud má ve světle předchozích skutečností důvod ke konstatování, že určité chování nebo postavení jednotlivce v totalitním státě je všeobecně považováno z hlediska zájmů demokratického státu za riziko pro nestrannost a důvěryhodnost jeho veřejných služeb, a má proto omezující vliv na možnosti a způsoby zapojení pozitivně lustrovaných osob do nich.
***