(10.30 hodin)
(pokračuje Páralová)
Komunistická represivní síť byla k 17. listopadu 1989 tvořena komunistickou policií, Státní bezpečností, která měla 3 500 členů. Společně s udavači, tj. agenty, důvěrníky, držiteli propůjčeného bytu a operujícími rezidenty, čítala 208 000 členů. Započteni nejsou kandidáti spolupráce, prominentní agenti, agenti KGB, vojenská kontrarozvědka, vězeňští agenti, vyšetřovací správa, Lidové milice a Sbor národní bezpečnosti. Tento mohutný organizovaný zločinecký aparát, který popravoval, ničil, střílel a jinak vraždil, zavíral a kradl majetek, omezoval svobodu občanů, byl po sametové revoluci postižen pouze vydáním několika tisíc pozitivních lustračních osvědčení.
V hrozném protikladu vůči sametovému lustračnímu zákonu jsou následující fakta. Počet osob odsouzených státními a komunálními soudy v letech 1948 až 1989 147 000. Občané internovaní v táborech PTP, TNP 254 683. Osoby, které ve věznicích a koncentračních táborech přišly násilně o život, 15 726. Popraveno bylo 238 lidí. Z vysokoškolského studia se zákazem studia bylo vyloučeno 7 000 studentů. Pro neúčast v generální stávce v únoru 1948 bylo propuštěno ze závodů 4 000 lidí. Emigrační vlna po únoru 1948 400 000 lidí, emigrační vlna po srpnu 1968 450 000 lidí. Masovými čistkami s označením politicky nespolehlivý v letech 1948 až 1989 500 000 lidí. Perzekuce rodin a příbuzných politických vězňů a odchod odsouzených do táborů TNP, PTP nelze ani vyčíslit.
Pro srovnání - v Německu byla nacistická strana zakázána a nacisté měli zákaz činnosti ve veřejných a vedoucích funkcích. 150 000 jich pak bylo soudně potrestáno. Nedávno se na mne obrátili členové Konfederace politických vězňů - vězňové z 50. let - s dotazem: je možné, že je v Poslanecké sněmovně opět snaha zrušit lustrační zákon? Zda neumíme naslouchat odkazu těch mrtvých umučených lidí, jak je to možné. A vzápětí si sám odpověděl, když mi vyprávěl o tom, jak velice jej mrzí názor pana Petra Uhla. Říkal, že Oldřich Hromádko, velitel útvaru Jeřáb, který měl na starosti ostrahu všech koncentračních táborů na Jáchymovsku, byl postrachem politických vězňů. O jeho sadismu se vyprávěly legendy. A na jeho obhajobu Petr Uhl tvrdí, že kapitán Hromádko byl vždycky poctivý i v těch letech padesátých, kdy si neuvědomoval, že stojí na nesprávné straně.
Myslím si, že se stále neposloucháme, stále se neslyšíme, a já musím opět, jako jsem to udělala i minule, vám sdělit, že Konfederace politických vězňů zásadně nesouhlasí s návrhem poslance Vojtěcha Filipa a dalších, číslo tisku 294, a proto dávám návrh na jeho zamítnutí.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji kolegyni Páralové. Slovo má pan poslanec Kühnl, připraví se paní poslankyně Dundáčková.
Poslanec Karel Kühnl: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, takzvané lustrační zákony byly svého času přijaty s jedním cílem - byly přijaty na ochranu svobody a demokracie. Byly přijaty na ochranu státní správy před osobami, které se aktivně účastnily potlačování svobody a demokracie. Ale zákony samozřejmě nejsou dokonalé, jsou jen výtvorem lidí. Zákony neumějí například rozlišit mezi aktivním profesionálním estébákem a nešťastníkem, kterého právě takový estébák přinutil výhrůžkami nebo vydíráním ke spolupráci. Zákony prostě neumějí rozlišovat motivy, umějí pracovat pouze s výsledky.
Žádná mezinárodněprávní norma, žádný mezinárodněprávní závazek České republiky nám nezakazuje a nemůže zakázat, abychom chránili svou státní správu svobodného a demokratického státu před lidmi, kteří vedli aktivně dlouhodobou občanskou válku proti vlastním občanům policejními prostředky. Problémem možná může být přesná formulace takové normy, takového zákona. Navrhovatelé ale žádnou přesnější, lepší formulaci nenavrhují, jakkoliv by byla jistě představitelná. Jistě by bylo možné na místě dnešních lustračních zákonů přijmout jinou normu, ale cílem takové normy by stále muselo být, aby zabránila tomu, aby se bývalí důstojníci StB stávali třeba velvyslanci nebo náměstky ministrů, řekněme ministra vnitra, nebo šéfy vysokých policejních útvarů nebo nejvyššími státními zástupci. Předkladatelé navrhují jednoduchou věc - navrhují zrušení takzvaných lustračních zákonů bez náhrady, takže je zjevné, že jim jde právě o to, aby bývalá StB pronikla do funkcí, kde by mohla znovu ohrožovat svobodu a demokracii v naší zemi.
Pokud je, dámy a pánové, toto cílem KSČM, je to jen potvrzení její velmi omezené loajality k legitimnímu demokratickému uspořádání České republiky. A já mohu jen doufat, že s touto motivací zůstane v této sněmovna KSČM osamocena. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má nyní paní poslankyně Eva Dundáčková, připraví se pan kolega Říha.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedající, jeden přítomný místopředsedo vlády a dva další členové vlády, dámy a pánové, je velmi symbolické, že projednáváme nový návrh Komunistické strany Čech a Moravy na zrušení takzvaného lustračního zákona, respektive dvou lustračních zákonů, téměř přesně deset let od uplynutí přijetí zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.
Zařazení zvláštního bodu, který by se věnoval tomuto výročí, tato Poslanecká sněmovna bohužel odmítla. Důvod toho je mi neznámý, nepátrám po něm, ale využívám této chvíle k tomu, abych se vrátila zpátky, abych konstatovala, že navzdory přijetí zákona o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu nedošlo dosud k důslednému vypořádání se s tímto obdobím národních dějin.
Vraťme se tedy k tomu, co vlastně před deseti lety přijali tehdejší zákonodárci a co žádní další zákonodárci nezrušili, a pevně věřím, že nezruší. Přijali zákon, který praví:
Komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali, upíral občanům jakoukoliv možnost svobodného vyjádření politické vůle, nutil je skrývat své názory na situaci ve státě a společnosti a nutil je veřejně vyslovovat svůj souhlas i s tím, co považovali za lež nebo zločin, a to perzekucemi nebo hrozbou perzekucí vůči jim samotným, jejich rodinám a blízkým.
***