(10.50 hodin)
(pokračuje Říha)

Tolik citát z nálezu Ústavního soudu.

Dámy a pánové, období nacionálního socialismu skončilo vojenskou porážkou a norimberským tribunálem, období internacionálního socialismu u nás skončilo sametovou revolucí. To ale neznamená, že bychom měli ztratit ze zřetele minulost. Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu v návětí své preambule říká, že Parlament prohlašuje, že ve své další činnosti bude vycházet z tohoto zákona.

Vycházím-li z tohoto zákona, nemohu jinak než se připojit k návrhu na zamítnutí tohoto návrhu zákona v prvním čtení.

Minulý pátek jsem se jako jediný zástupce Poslanecké sněmovny zúčastnil pietního aktu k uctění památky popraveného generála Heliodora Píky. Nemohl bych se s dobrým svědomím podívat do očí synovi generála Píky a ostatním politickým vězňům, kdybych přednesl jiný návrh, než který jsem právě přednesl.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má paní poslankyně Hana Marvanová, připraví se pan poslanec Petr Bratský.

 

Poslankyně Hana Marvanová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych se i já vyjádřila k návrhu, který zde za skupinu předkladatelů předložil pan místopředseda Filip, a k argumentům, které v jeho vystoupení zazněly. Navrhovatelé, kteří chtějí zrušit lustrační zákony, velký a malý, mají za to, že zákon je zbytečný, že příliš zatěžuje náš právní řád, že je protiústavní a že je také v rozporu s mezinárodními smlouvami. Ani s jedním z těchto argumentů nemohu souhlasit a chci jim zásadně oponovat.

Za prvé lustrační zákony nejsou zbytečné, naopak, pokud by byly zrušeny, zmizela by jediná pojistka, kterou máme v našem právním řádu proti tomu, aby se v nejvyšších státních funkcích a ve vysokých funkcích ve veřejných institucích, v televizi, v rozhlase, v České národní bance, na ministerstvech atd. objevili znovu lidé, kteří působili jako důstojníci Státní bezpečnosti, nebo byli vysokými funkcionáři předlistopadové komunistické strany, nebo byli aktivními spolupracovníky StB. Domnívám se, že pokud by toto Parlament připustil, velmi výrazně by to znevěrohodnilo v očích veřejnosti státní správu a všechny tyto instituce.

Tato důvěryhodnost státní správy občanů v to, že státní správa a celý státní aparát funguje ve prospěch občanů a dodržuje demokratické principy naší ústavy, je nezbytná. Konstatoval to právě již kolegy citovaný nález Ústavního soudu i náš Ústavní soud. Je totiž právem každého demokratického státu, aby chránil státní správu před lidmi, kteří by vůči demokratickému státu nebyli loajální, resp. kteří sloužili totalitnímu státu. Tvrdím, že to není jen právo demokratického státu, ale je to i povinnost demokratického státu, chránit se proti tomu, aby ve státní správě sloužili lidé, kteří demokratické principy neuznávají, resp. to prokázali svou bývalou činností.

Když pan místopředseda Filip argumentoval, že tyto zákony jsou v rozporu i s mezinárodními úmluvami, také mluvil o tom, že se tím znemožňuje přístup k zaměstnání. To není pravda. Lustrační zákony nebrání nikomu v přístupu k zaměstnání ani neznamenají odsouzení nějaké osoby, ale znamenají, že lidé, kteří nesplňují předpoklady stanovené lustračními zákony, nemohou vykonávat nejvyšší funkce ve státní správě. Domnívám se, a to snad musí uznat každý demokrat, že není žádný právní nárok na vykonávání nejvyšších státních funkcí. Proto lustrační zákony nejsou diskriminační a nejsou v rozporu s mezinárodními úmluvami, na které se odvolává nejen místopředseda Filip, ale tyto argumenty se objevily i v dalších vystoupeních těch, kteří požadují zrušení lustračních zákonů.

Lustrační zákony mají ještě jednu funkci: nejen že nejsou zbytečné a představují důležitou pojistku, ale představují i důležitý symbol. Jsme stále jen třináct let po revoluci. Někomu to připadá příliš dlouhá doba a říká, že demokracie v této zemi je zabezpečena, takovéto zákony jsou nadbytečné, protože je to věcí minulosti. Mě samotnou velmi mrzí, že téma vyrovnání se s minulostí bohužel není věcí minulosti. Je tomu tak i z toho důvodu, že se v této zemi bohužel vůbec nedaří potrestat konkrétní viníky komunistických zločinů. Kdyby se toto stalo, kdyby v uplynulých deseti čtrnácti letech byli odsouzeni pachatelé komunistických zločinů, pak bychom možná mohli po patnácti letech říci, že téma vyrovnání s minulostí je uzavřeno, nevracejme se již k tomu. Bohužel ale existují takové případy, že lidé obvinění z komunistických zločinů se mohou šest i více let vyhýbat tomu, aby stanuli před soudem. Tady připomínám kauzu, na které se zřejmě podílejí i někteří soudci našeho soudního systému, kauzu pana Grebeníčka, kterého se již šest let nedaří vůbec postavit před soud. Toto je výsměch. Právě proto není teď možné zrušit jeden z mála symbolů, kterým jsou lustrační zákony. Byl by to výsměch i politickým vězňům, o nichž ve svém vystoupení hovořila paní poslankyně Páralová.

Lustrační zákony, jak konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu z 5. prosince 2001, není protiústavní. Doporučuji všem, kteří tvrdí, že lustrační zákony jsou protiústavní a že jsou v rozporu s mezinárodními úmluvami, aby si důkladně prostudovali nález Ústavního soudu. Citovali z tohoto nálezu kolegové pan poslanec Janeček a pan poslanec Říha. Nechci znovu citovat nález, ale všem musím doporučit, abyste si ho přečetli, protože není politicky zaujatý, je velmi dobře vyargumentovaný a opírá se nejen o názor Ústavního soudu našeho, ale i o nálezy, výroky a judikaturu Evropského soudu, o doporučení Rady Evropy a doporučení dalších orgánů. Ústavní soud také upozorňuje na to, že v okolních zemích, nejen v České republice, existují dosud lustrační zákony, že to není věc, která je doménou jen České republiky, a že nejen v Evropě, ale i třeba v USA je běžné, že demokratický stát stanoví zákonem určité předpoklady pro výkon státních funkcí tak, aby bylo zabezpečeno, že vysocí státní úředníci jsou loajální k demokratickému režimu. Demokracie musí být schopna se bránit proti tomu, aby ji někdo mohl zničit. S tím má naše země speciálně velmi neblahé zkušenosti.

Lustrační zákon Ústavní soud označil za dočasné řešení, dokud nebude přijat komplexní zákon o státní službě. To je třeba pro úplnost konstatovat.

Zákon o státní službě byl přijat v minulém volebním období, ale tento zákon nenahradil lustrační zákony tím, že by do tohoto zákona byla včleněna konkrétní ustanovení, která zabrání nástupu bývalých důstojníků StB a dalších podobných představitelů komunistického režimu do státních služeb. Při projednávání zákona o státní službě v této Poslanecké sněmovně se hledalo řešení, jakým způsobem tuto věc upravit zákonem o státní službě. Ani ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věci a s dalšími institucemi nebylo nalezeno takové řešení, aby lustrační problematiku upravoval přímo zákon o státní službě.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP