(16.40 hodin)
(pokračuje Fajmon)
Já se domnívám, že toto je požadavek, na který nemůže sněmovna přistoupit, protože právě k tomu, aby politické aspekty takovýchto aktů posuzovala, je zřízena. Domnívám se, že takovéto výzvy zde vůbec nemají zaznívat.
Nyní k mojí druhé poznámce. Domnívám se, že vztahy mezi českým státem a církvemi by měly směřovat k nějakému konečnému uspořádání, a to konečné uspořádání, které z mého pohledu je ideálem, je úplná odluka všech církví od státu. Z tohoto důvodu, a domnívám se, že toto je také obsaženo v české a československé státní tradici, byl to názor zakladatele Československa prezidenta Masaryka, že bychom měli usilovat o to, aby takového stavu bylo dosaženo, to znamená stavu, kdy bude absolutní svoboda pro církve, jejich absolutní rovnost, ale zároveň jejich oddělení od státu, a to úplné, včetně ekonomického. Je smutným paradoxem, že ani po 85 letech od vzniku Československa se takového stavu nepodařilo dosáhnout, nicméně se domnívám, že tento úkol by před námi měl zůstávat a že bychom neměli rezignovat na to, aby do budoucnosti takového stavu dosaženo bylo.
Z tohoto důvodu, když poměřím navrženou smlouvu s tímto ideálem, který osobně sdílím, tak se domnívám, že tato smlouva nemůže být přijata, protože vytváří velmi komplikovaný právní stav, který rozhodně nelze nazvat jako odluku této církve, a tedy ani celkového komplexu všech církví od státu. Z tohoto hlediska já osobně pro tuto smlouvu hlasovat nebudu.
Chtěl bych proto závěrem podat rovněž návrh na zamítnutí této smlouvy v prvém čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Hynku Fajmonovi. Z místa se ještě přihlásil pan poslanec Miroslav Opálka a potom pan kolega Holáň. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, dovolte i mně, abych vyjádřil možná pár nesouvislých slov.
Chtěl bych říci, že je neštěstím, když se v argumentaci a v reakci vychází z určitých symbolů. Přirovnal bych dva symboly. A myslím si, že by bylo nešťastné reagovat tak, že když pan místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí slyší KSČM, odmítá diskusi, protože nemá o čem. A když komunista slyší "smlouva se Svatým stolcem", odmítá ji ze zásady. Takto věci nestojí, i když často se takto v praxi řeší.
Chtěl bych říci, že velmi často komunikuji i s věřícími občany v naší republice a je to jak v rodině, tak v nejbližším okolí. Ti, kteří mě navštěvují a jsou nespokojeni se sociální situací a stěžují si - a dokonce jsou to i naši voliči. Z toho poznání jsem došel k tomu, že věřící člověk k tomu, aby v našem státě se aktivně zapojil do pracovního, rodinného, ale i veřejného života, smlouvu se Svatým stolcem nepotřebuje, neboť mi uvádějí, že v bibli jsou dva dokumenty o závazcích vztahu církve a věřících ke státu, a to je kapitola XIII - Pavel k Římanům - Pokora a obětavost, a List Petrův - Křesťané mezi nevěřícími. Kladu si tedy otázku, zda potřebuje stát a jeho státní instituce takovou smlouvu. Chtěl bych říci, že doposud zde máme modus vivendi. Je to dokument, který sice prošel hektickým projednáváním, a mohu konstatovat, že za první republiky tento problém byl projednáván daleko ohnivěji než v naší Poslanecké sněmovně, a který je platný. Řekl bych, že se podle něho řídíme, a když srovnáme ty dva dokumenty, tak mně osobně v té nové smlouvě vadí, že čl. č. 6 v podstatě eliminuje čl. č. 4 z modu vivendi, což je určité postavení státu k hierarchii. Když se podíváme na preambuli a celý obsah nově předložené smlouvy, musím konstatovat, že to opravdu není klasická smlouva mezi dvěma státy - Českou republikou a městským státem Vatikán. Celý obsah je věnován v podstatě katolické církvi, řecko- a římskokatolické církvi.
Možná že bych mohl říci: je tu jeden článek, který kvituji, který usnadňuje řadu jednání, a to je čl. 18, že Česká biskupská konference by měla být tím vrcholným reprezentantem, protože projednávání majetku s řadou právnických osob je velmi komplikované. Ale to je jediné plus, které jsem našel. Na druhé straně si myslím, že mí předřečníci hovořili o řadě případů, jak se dostává tato smlouva dle jejich i mého názoru do rozporu s ústavním pořádkem i právním řádem naší republiky.
Dovolil bych si obrátit vaši pozornost na jednu publikaci, která vyšla v překladu, a to je Stát a církve v zemích Evropské unie. Je to publikace, která je i zde v naší knihovně a která dokumentuje stav ne z pozice nějaké politické, ale z pozice uspořádání této problematiky v jednotlivých státech EU. A myslím si, že tam najdeme velmi pestrou škálu řešení. Mně osobně je blízký model francouzský, nizozemský a irský. A koneckonců, vidíme i na situaci, jak mají upravené vztahy USA, které také nemají žádnou uzavřenou smlouvu, a přitom lze říci, že mají spolehlivou a harmonickou spolupráci se Svatým stolcem.
Čili pro mě v tom prvotním rozhodnutí, zda potřebujeme tuto smlouvu v tom znění, jak byla předložena, aniž bych se chtěl dotknout náboženského cítění našich věřících, je: nepotřebujeme takovou smlouvu. Jakmile budou upraveny - a s konečnou platností asi nikdy nebudou - zákony, které nás ještě čekají, možná, že nazraje čas tyto vztahy upravit, ale není to klasická smlouva mezi dvěma státy, ale smlouva mezi organizací na jedné straně a státem na straně druhé.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Miroslavu Opálkovi. Slova se ujme poslanec Vilém Holáň. Konstatuji, že nemám další přihlášky. - A už vidím, připraví se paní kolegyně Alena Páralová.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vilém Holáň: Kolegyně a kolegové, já mám jenom krátkou připomínku k tomuto jednání a nebude právní. Ostatně co právník, to jiný názor, jak známo, a nechtěl bych se pouštět do těchto půtek. Připomenu jenom jednu systémovou záležitost.
My jsme zvyklí přijímat a schvalovat zahraniční smlouvy. A pro všechny ty zahraniční smlouvy je typické, že ti vyjednavači jsou představiteli zcela disjunktních množin lidí. Prostě zastupují jednotlivé státy, takto se domlouvají a takto řeší problémy.
Tato smlouva je něčím skutečně principiálně jiným. Tady Svatý stolec opravdu zastupuje všechny římské katolíky a v tomto pohledu i naše římské katolíky. On zastupuje i mě v této souvislosti, zastupuje dalších, podle sčítání řekněme 2 mil. nebo něco přes 2 mil. lidí. A to jsou přece zároveň lidé, kteří jsou i našimi občany. V tom je ten problém, že to jsou lidé, kteří patří do společenství církve a zároveň patří do společenství státu a chtějí mít harmonii v těchto dvou vztazích. Z tohoto pohledu si myslím, že je zapotřebí tuto smlouvu přijmout, protože ta smlouva je mimo jiné symbolem přátelského chování České republiky ve světě.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Holáňovi. Slova se ujme paní kolegyně Alena Páralová a vidím další přihlášku. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.
***