(16.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Autorem tehdejšího návrhu byl můj kolega zastupitel pan dr. Petr Petr, který je z KDU-ČSL. A nijak mi nevadilo, že tento vztah mezi městy a katolickými církvemi, při které působí v obou městech, má mít i finanční rozměr.
Pro vyšší stupeň zastoupení České republiky ve Vatikánu a Vatikánu v České republice však smlouvy potřeba je. Jenže jde o to, jaký to má smysl. Mělo by jít o standardní smlouvu mezi dvěma suverénními subjekty mezinárodního práva a tímto subjektem podle některých teorií není Svatý stolec, ale městský stát Vatikán. Nebudu to rozšiřovat, protože samozřejmě existuje i druhý názor, já ten druhý názor dokonce akceptuji, protože Svatý stolec bývá předmětem takových smluv.
Smlouva je nevýhodná pro Českou republiku i z pohledu současného zákonodárství a příštího zákonodárství. Nyní použiji to, co tady bylo zmíněno, a to je naše civilní právo. Protože se budeme bavit o tom, jaké je pojetí sňatku v civilním právu a v právní historii České republiky, tak bychom mohli mluvit o tom, jak vlastně bude působit náš právní řád z pohledu manželství.
Nyní mi dovolte jednu odbočku, která se týká manželství. Zánik manželství se v kanonickém právu, které by bylo nadřazeno podle smlouvy českému právnímu řádu - rád bych viděl ten výklad, jestliže odbočím.
Pokud pan místopředseda vlády nevydržel napětí situace a pokyvuje tu a vykřikuje, tak jen připomínám, že smlouva je smlouva podle čl. 10 a bude nadřazena nad zákon.
Tam je zajímavá právní fikce, resp. že od zániku platného manželského svazku je třeba odlišovat případy, kdy manželství vykonatelným rozsudkem je prohlášeno za neplatné, a to ex tum (?), tedy jako kdyby platně nevzniklo. Tím se samozřejmě dostaneme do obrovských problémů, protože ve smlouvě se hovoří o nepovinných civilních sňatcích. Je pozoruhodné, že obligatorní civilní sňatek mají i katolické monarchie, jako je Belgie, Lichtenštejnsko nebo Lucembursko, ale i takové státy, jako je Francie, Chorvatsko, Německo, Polsko, Rakousko, Turecko atd.
Kam se tedy dostáváme z pohledu vztahu corpus iuris canonici a českého ústavního pořádku a právního řádu?
Pokud budeme uvolňovat rozhodování institucím, které nepodléhají svrchovanosti České republiky, a to je koneckonců vyjádřeno i tím, když se říká, že stát uznává právní řád, který vyjadřuje Svatý stolec, tak je to skutečně velmi špatné, protože jde o něco jiného, než je např. v referendu 13. a 14. června odevzdání části suverenity na orgány unie, protože tady se vzdáváme ve prospěch smluvního partnera.
Nechci prodlužovat své vystoupení, chci jen říci, že smlouva je podle mého soudu špatně vyjednaná, je pro Českou republiku nevýhodná, odporuje právnímu pořádku a Ústavě České republiky, a navrhuji zamítnutí této smlouvy v prvním čtení. (Potlesk v části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji místopředsedovi sněmovny. Registrovala jsem žádost o slovo místopředsedy vlády Cyrila Svobody, kterého prosím, aby se ujal slova. Poté dalším přihlášeným v obecné rozpravě je poslanec Jan Zahradil. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Vážená paní místopředsedkyně, očekávání, které jsem předpokládal, se splnilo, to znamená, že jsem očekával, že poslanec za KSČM navrhne zamítnout tuto smlouvu. To se stalo a teď uvidíme, jak rozhodne ve věci sněmovna. Než se ale vyjádřím k tomu, co říkal pan poslanec Vojtěch Filip, tak si ještě dovolím říci několik poznámek k tomu, co zaznělo v předchozí debatě.
Především není možné tuto smlouvu vykládat podle toho, kde co dělá ten či onen vyslanec, protože každý vyslanec je zástupce státu a naplňuje mandát vlády a ministra zahraničních věcí. To znamená, tato smlouva byla vyjednána v době, kdy ministrem zahraničních věcí byl Jan Kavan, to znamená, není možné říci, že tuto smlouvu vyjednával ten či onen náměstek nebo ten či onen velvyslanec, neboť kdybychom ještě navíc říkali, že vyjednal a před skončením vyjednávání pan vyslanec odjel na nějakou jinou misi, tím bychom zpochybnili celou zahraniční službu, protože to se normálně děje, že jsou naši diplomaté pověřováni různými úkoly a že se může stát, že některé jednání je delší, než je pobyt toho či onoho velvyslance na té či oné misi. Takže odpovědnost za vyjednání této smlouvy nese vláda, nese ministr zahraničních věcí a podle mne není možné argumentovat tím, co tady bylo řečeno ohledně náměstků a velvyslanců.
Za druhé nerozumím vůbec argumentaci, že tato smlouva je v rozporu s budoucí právní úpravou. My netušíme, jaká je budoucí právní úprava, resp. někteří z nás sdělují, že jsou nespokojeni se stávající právní úpravou, ale smlouvu mohou s druhým subjektem v nějakém čase vyjednávat jen v době, kdy platí nějaký režim, a já se musím odkazovat pouze na právní režim, který platí. Představte si, že bychom vyjednávali smlouvy podle očekávaného právního vývoje někdy v budoucnu, jak já nebo někdo jiný si představujeme , že budoucí právní vývoj bude vypadat. My musíme při vyjednávání mezinárodních smluv respektovat stávající právní režim.
Takže tato smlouva nebrání v ničem, aby se pokračovalo v jednání s církvemi, tedy i katolickou církví, pokud jde o majetkové uspořádání, financování, neboť tato smlouva to neupravuje, nedělá si ambici, že by měla tento vztah upravovat, a ničemu nebrání, aby stát rozhodl zákonnou nebo jinou formou o tom, jak tento vztah se dokončí.
Už jsem tu řekl v úvodním slovu a ještě jednou to zopakuji, že doporučuji a jsem silným zastáncem toho, aby obdobné smlouvy byly také uzavřeny s jinými než katolickými církvemi. Řekl jsem to a jsem toho zastáncem. Budou mít politickou závaznost, protože jsem také v úvodním slovu řekl, že bohužel nemají adekvátní subjekt na mezinárodní úrovni, se kterým bychom takovou smlouvu uzavřeli. Kdyby tomu tak bylo, jistě bychom tak dávno učinili.
Nyní ještě několik poznámek k panu poslanci Jiřímu Pospíšilovi. Byl bych rád, kdyby se citovalo když tak více autorit, protože zatím se, pokud jde o právní teorii, cituje toliko profesor Václav Pavlíček, kterého si osobně vážím, ale zaujímá tento postoj, a to neznamená, že tento postoj je obecně sdílen celou právní veřejností. Za prvé.
Za druhé. Jediný podle naší ústavy, kdo může autoritativně vyložit zákon, je soud. Nabídl jsem v úvodním slovu, aby se tato smlouva postoupila Ústavnímu soudu k posouzení. Protože vše ostatní jsou názory. Myslím si, že mohu i úspěšně polemizovat s vašimi názory, ale nechci z toho tady teď udělat odbornou přednášku na téma subjektivita apod., ale je to názor proti názoru, a chce-li mít sněmovna názor, o který se může opřít, musí být tento názor autoritativní, to znamená názor, který vysloví Ústavní soud. Nebráním se tomu a opravdu to vítám, pokud se tak stane.
***