(12.20 hodin)
(pokračuje Janeček)
Vážené kolegyně, vážení kolegové, domnívám se, že je nezbytné si připomínat tyto události, a to možná i z toho důvodu, že, jak víme, tak v podstatě nikdo z těch, kteří se podíleli na vraždách v době z komunistického režimu, na týrání vězňů nebyl potrestán.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zástupci navrhovatelů. A nyní prosím zpravodajku paní poslankyni Jitku Vojtilovou, aby se ujala slova se svou zpravodajskou zprávou. Prosím, paní zpravodajko.
Poslankyně Jitka Vojtilová: Děkuji vám, pane předsedající. Vážení kolegové, vážené kolegyně, předkladatel tohoto zákona již velmi podrobně vystoupil s tím, proč tuto novelu zákona předkládá. Chtěla bych k tomu jenom doplnit, že bych velmi poprosila, aby tento zákon byl propuštěn do druhého čtení a aby mohl být přikázán navíc stálé komisi pro rovné příležitosti žen a rodiny. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní zpravodajce Jitce Vojtilové za její zpravodajskou zprávu. Otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou písemnou přihlášku. Ptám se, jestli se někdo hlásí z místa. Ano, paní poslankyně Jitka Gruntová a po ní pan poslanec Ladislav Býček. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jitka Gruntová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové. Oceňuji návrh kolegů předkladatelů sněmovního tisku 281 na zařazení dvou nových významných dnů České republiky, protože jako učitelka dějepisu považuji za nesmírně důležité připomínat dětem i dospělým minulost, která spolupůsobila při utváření současnosti. Poznání minulých dob nám pomáhá lépe se orientovat v přítomnosti. Musím však vyslovit některé výhrady k důvodové zprávě předloženého návrhu, které mně osobně brání v tom, abych jej podpořila v předloženém znění.
Den osvobození koncentračního tábora Osvětim 27. leden má být významným dnem - cituji z důvodové zprávy - "jako vzpomínka obětí nacistického režimu a jako den památky obětí holocaustu", přičemž není výslovně uvedeno konkrétní označení tohoto dne, jak by potom také byl pojmenován v kalendáři. V této souvislosti se pak v důvodové zprávě hovoří výhradně o židovských obětech. Osvětim se skutečně stala symbolem nacistického tzv. konečného řešení židovské otázky a v rozhodující míře sem byli deportováni lidé židovské víry různých národností, ale nelze pominout fakt, že do koncentračního tábora Osvětim byli od roku 1940 deportováni z okupovaných zemí Evropy bojovníci proti nacismu, váleční zajatci i další oběti nacistické rasové teorie, Slované a Romové. Do Osvětimi bylo odvlečeno i 88 tisíc občanů naší republiky. Přežilo jich jen nepatrné procento.
Osvobození Osvětimi vojáky Rudé armády se v táboře dožilo necelých 8 tisíc vězňů, protože před blížící se frontou zde byla zahájena likvidace dokladů nacistických zločinů. Byly jimi i desetitisíce vyčerpaných a vyhladovělých válečných zajatců a vězňů, kteří byli vyhnáni na pochody smrti, anebo převáženi v lednových mrazech na otevřených vagonech po železnici. Tyto transporty smrti vedly i přes naše území a dodnes nám je kromě zápisů v kronikách a svědectví pamětníků připomínají četné hroby, o které pečují obce, občanská sdružení, organizace a v neposlední řadě i jednotliví občané.
Zařazení 27. ledna mezi významné dny České republiky bych osobně podporovala, pokud by byl respektován dopis České rady pro oběti nacismu z 29. ledna letošního roku, kterým se jejich zástupci obrátili na petiční výbor Poslanecké sněmovny a ve kterém navrhují - cituji - "aby byl 27. leden, den výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, vyhlášen zákonem jako významný den obětí nacismu a boje proti násilí, rasismu, antisemitismu a xenofobii". A dále uvádějí, že je tomu tak již v mnoha evropských státech. Nevidím důvod, proč by právě takový významný den neměl být i v našem kalendáři. Ba naopak.
Při své nedávné návštěvě v Osvětimi jsem si zaznamenala text z tamější informační tabule, který zní: "Osvětim se stala pro svět symbolem teroru, genocidy a holocaustu". Zužovat význam Osvětimi pouze na symbol holocaustu pociťuji jako projev neúcty k ostatním vězněným a usmrceným.
Na rozdíl od navrhovatelů se domnívám, že za významný den České republiky bychom však měli především ustanovit datum, jež se vztahuje k historické události, která se odehrála na území našeho státu. Mohl by to být např. 2. květen, kdy v roce 1945 převzal Mezinárodní červený kříž ochranu nad policejní věznicí i ghettem v Terezíně, příp. 7. květen, kdy byla zahájena tzv. česká pomoc terezínským vězňům. Své místo s označením významného dne by i v našem kalendáři mohl mít 10. červen, den vyhlazení Lidic v roce 1942. Tento den k významným dnům naší historie beztoho již patří, i když tak není ustanoveno zákonem.
Mezinárodní ohlas vyvolaný vyvražděním lidických obyvatel a srovnáním vesnice se zemí je všeobecně známý. Méně známá a opomíjená je i skutečnost, že důsledkem lidické tragédie bylo uznání hranic Československé republiky z dob před Mnichovem. Už 5. srpna odvolala britská vláda svůj podpis pod mnichovskou dohodou, 29. září představitel svobodné Francie generál de Gaulle prohlásil, že mnichovskou dohodu pokládá od počátku za neplatnou. V následujícím měsíci pak Spojené státy americké uznaly definitivně československou vládu v Londýně.
S ohledem na svoji profesi musím reagovat i na opakující se pravopisnou chybu v důvodové zprávě. Podstatné jméno žid je zde psáno s velkým počátečným písmenem, jako by se jednalo o národnost. Pro vysvětlení si dovolím užít konkrétního příkladu.
Meziválečné Československo bylo jediným státem, který umožňoval svým občanům svobodně si zvolit národnost. Při posledním předválečném sčítání obyvatel v Československé republice roku 1930 se k židovskému náboženství přihlásilo 117 551 lidí a z nich pak 30 002 osoby se hlásily k národnosti židovské, další k národnosti české, německé a k různým jiným národnostem. V souladu s pravidly českého pravopisu proto není správné užití velkého písmene, jestliže se jedná o skupinu osob spojených židovskou vírou, a nikoliv židovskou národností.
Druhým nově navrženým významným dnem je 27. červen. V tento den roku 1950 byla popravena doktorka práv Milada Horáková. Byla to žena, která byla za nacistické okupace odsouzena za svoji odbojovou činnost k osmi letům vězení a v osvobozené vlasti se stala obětí justiční vraždy. A nebyla to jediná oběť politických procesů 50. let. Nezákonný rozsudek byl zrušen 3. července 1968, soudní rehabilitace však byla vzhledem k následujícímu politickému vývoji provedena až v roce 1990.
Za významný den je 27. červen navrhován - cituji - "jako vzpomínka obětí komunistického režimu", což také vláda ve svém stanovisku doporučuje ve znění jen mírně odlišném, a to jako "den památky obětí komunistického režimu". V polistopadovém období se již ve dvou zákonech objevuje termín "komunistický režim", který jako historik nepovažuji za přesný a správný.
***