(12.10 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Talířovi za upřesnění věcí, které tady byly řečeny, a konstatuji, že nemám žádnou další přihlášku do rozpravy. Obecnou rozpravu tedy končím a ptám se zástupce navrhovatele, jestli má zájem o závěrečné slovo. Ano, prosím, pan kolega Hynek Fajmon.
Poslanec Hynek Fajmon: Dámy a pánové, já jsem velmi pozorně poslouchal tu debatu, která zde zazněla, a chtěl bych zareagovat na pana kolegu Krause. Já souhlasím s tím, když říká, že už nyní máme nízké sazby a že v porovnání s Evropskou unií už jsme někde jinde. To je bezesporu pravda. Je na to možné reagovat dvojím způsobem. Myslím si, že v tom vyjádření je obsaženo také potvrzení toho, co já tvrdím, totiž že ty nízké sazby a z toho vyplývající celkový výnos a proti tomu stojící náklady ukazují, že celkově v daňovém systému tyto daně nemají skutečné oprávnění a že jsou neefektivní. A takové daně nemá smyslu udržovat při životě. Nicméně je otázka, zda se pohybovat směrem k té evropské úrovni zdanění, nebo zda tyto sazby nezrušit úplně a daně odbourat. Já se domnívám, že správný je ten postup, který jsem navrhl, to znamená tyto daně úplně zrušit.
Jsem velmi potěšen tím, když pan kolega Kraus zde oznámil, že není záměrem vlády zvýšit sazby těchto daní. Ještě před několika měsíci, když jsme začali připravovat tento návrh zákona, ve sdělovacích prostředcích politici vládní koalice především z řad sociální demokracie říkali, že je jejich úmyslem zvýšit sazby daně z nemovitostí a sazby dalších majetkových daní a tu úroveň, o které zde hovořil pan kolega Kraus. A já budu spokojen, když se podaří tímto návrhem zákona dosáhnout toho, že se alespoň nezhorší situace pro daňové poplatníky.
Tolik tedy z mé strany. Ještě bych chtěl oznámit, že v tom úsilí o zrušení těchto daní nepolevím, nicméně beru vážně ten argument, že daň z převodu nemovitostí má poměrně značný finanční výtěžek a že těch šest miliard je poměrně dost peněz, a proto si dovolím v krátké době navrhnout sněmovně zrušení pouze těch dvou daní, kde ten výtěžek je úplně zanedbatelný, a to je daň dědická a daň darovací. Doufám, že potom ti, kteří dnes ještě se cítí nějak vázáni nepodpořit zrušení těchto daní, že tak učiní u těch dvou daní, které jsou zcela evidentně zbytečné, a každý racionální člověk to jistě uzná.
Takže tolik z mé strany. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan zpravodaj má zájem o závěrečné slovo? Ano.
Poslanec Ladislav Šustr: Pouze zhodnotím, pane předsedající. Vystoupili čtyři kolegové, jeden z nich - kolega Michal Kraus - navrhl zamítnutí.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Samozřejmě na žádost z pléna vás odhlásím a požádám vás všechny o novou registraci. Budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí návrhu poslanců Hynka Fajmona a Waltra Bartoše na zrušení některých daní, abych zkrátil to úvodní slovo.
Pokud jsou přítomni všichni, kteří mají zájem o tomto návrhu hlasovat, zahájím hlasování o návrhu na zamítnutí bodu číslo 29, tisku 272. Jde o hlasování pořadové číslo 95 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.
V hlasování pořadové číslo 95 z přítomných 181 pro 121, proti 54. Návrh byl přijat.
Konstatuji, že tento návrh zákona byl zamítnut v prvním čtení, a končím tedy bod číslo 29.
Zahájíme bod číslo 30, kterým je
30.
Návrh poslanců Josefa Janečka, Viléma Holáně, Svatopluka Karáska, Evžena Snítilého
a Petra Bratského na vydání zákona, kterým se mění zákon ač. 245/2000 Sb., o státních
svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu
/sněmovní tisk 281/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk číslo 281/1. Prosím, aby se ke stolku zpravodajů dostavili zástupci navrhovatelů pan kolega Josef Janeček a zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Jitka Vojtilová. Zároveň žádám, aby předložený návrh uvedl zástupce navrhovatelů pan poslanec Josef Janeček.
Ještě vás požádám o chvilku klidu, aby ti, kteří nemají zájem poslouchat tento návrh, by mohli odejít ze sálu. Prosím.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, mezi významné dny navrhujeme zařadit 27. leden jako vzpomínku obětí nacistického režimu a 27. červen jako vzpomínku obětí komunistického režimu. Zařazení těchto dnů mezi významné dny je výrazem úcty k těm, které tyto zločinné režimy připravily o základní lidská práva, zejména právo na život. Není jiného režimu, není jiné ideologie než nacismu a komunismu, který v takovém rozsahu rozsévá lidské neštěstí a smrt. Oba režimy si byly velmi podobné. Nacisté prosazovali diktaturu rasy, komunisté prosazovali diktaturu třídy. Nacisté prosazovali socialismus nacionální, komunisté prosazovali socialismus internacionální. Nacisté i komunisté popravovali nevinné občany na základě smyšlených důkazů, aby tak zastrašili ty, kteří by se snad chtěli postavit na odpor. (Ve sněmovně je stále hluk.)
Pro tisíce občanů Československa se stala osudná spolupráce mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem v prvních fázích války. Byli to nejen naši vojáci, kteří se snažili zapojit do bojových akcí v Polsku a kteří skončili v sovětské internaci. Byli to i občané, kteří před nacismem uprchli do Sovětského svazu v naději, že zde budou moci bojovat proti nacismu, kteří však skončili v gulagu, odkud se jich velká část již nikdy nevrátila.
Za den památky obětí holocaustu je navrhován 27. leden, den osvobození koncentračního tábora Osvětim, symbol holocaustu. Nacistický režim za sebou zanechal šest milionů obětí z řad Židů. Vyhlazení tohoto národa bylo jedním ze základních cílů nacistického režimu. Na území České republiky se z celkového počtu 118 000 Židů dožila konce druhé světové války pouze jedna třetina.
Dne 27. června 1950 byla popravena Milada Horáková. Nelidskost a bezpráví komunistického režimu tím dostoupily vrcholu. Proto je tento den navržen jako den památky obětí komunistického režimu. Bilance obětí komunistického režimu je v porovnání s nacistickým režimem stejně hrozivá. Počet obětí komunistického režimu na celém světě dosahuje 70 milionů lidských bytostí. V Československu bylo za 40 let komunistické diktatury z politických důvodů popraveno 230 mužů a jedna žena. Kromě poprav zemřelo dále ve věznicích a při eskortě 200 lidí, na útěku z koncentračních táborů a věznic dalších 27 lidí. Při pokusu o přechod hranic bylo zabito dosud zjištěných 400 lidí. V letech 1948 až 1967 emigrovalo ze země přibližně 255 tisíc lidí. Soudně bylo rehabilitováno 230 tisíc (obětí?) politického režimu. Připočteme-li jejich rodinné příslušníky, lze odhadnout, že v tomto národě žije přibližně 1,5 milionu osob, které byly komunistickým režimem postiženy.
***