(12.20 hodin)
(pokračuje Dundáčková)
Zastáncem tohoto názoru je například i profesor Pavlíček, který ve svém komentáři k ústavě píše, že používání tohoto práva hlavy státu v demokratických republikách s dělbou moci a nezávislým soudnictvím narušuje autoritu práva a neodvolatelnost trestu za spáchané trestné činy a je v rozporu s koncepcemi přirozenoprávními a s pojetím právního státu jako takového.
I ti, kteří tedy jindy se shodují na tom, že se jedná o ono dědictví z doby minulé, pak považují samotný institut milosti jako takové v celé její šíři za jakýsi humanitární záchranný pás a vzpomínají, že je zapotřebí, aby soudní stroj se systémem brzd a odvolání doplněný ombudsmanem měl také možnost reagovat na bezcitnost a nemírné příkrosti.
Někde mezi těmito dvěma řekněme krajními názory se pohybují ti, kteří říkají, že je zapotřebí k tomu, abychom se postupně možná mohli dostat ke zrušení udílení milosti jako takového, zabývat se udílením milosti před rozsudkem, čímž se zabýváme také my ve svém podaném návrhu, a také samozřejmě tím, zda při udělování milosti po rozsudku má, či nemá býti nutný spolupodpis ministra spravedlnosti po projednání ve vládě.
Náš návrh se tedy týká z tohoto širokého spektra názorů pouze té jediné roviny, a to oné roviny udílení milosti před rozsudkem. A já bych jen ráda vzpomněla, že už podle dnešního zákona je možné, aby státní zástupce stíhání přerušil, jde-li o těžkou chorobu tělesnou či psychickou, aby přerušil stíhání a aby obviněný před soud nebyl postaven. Soud může upustit od výkonu trestu či jeho zbytku, onemocněl-li odsouzený životu nebezpečnou či duševní nevyléčitelnou nemocí, je-li to jen nemoc těžká, může se trest přerušit, těhotné ženě či matce do jednoho roku se trest přeruší vždy.
Je-li v právním řádu málo institutů pro to, aby tedy bylo vzpomenuto, aby bylo reagováno v rámci trestního řízení na zdravotní stav konkrétní osoby, pak je to jistě možné napravit změnou příslušného zákona a je také možné a důvodné, abychom do budoucnosti uvažovali o tom, že změna zdravotního stavu již odsouzeného či člověka vězněného nebo toho, na kterého byla udělena vazba, aby změna jeho zdravotních poměrů byla důvodem pro obnovu řízení. Patřím mezi ty, kterým se zdá, že z hlediska právního - čímž jsme přešli do roviny právní - i z hlediska etického je to jednoznačně čistší.
Stojím teď před vámi, dámy a pánové, a prosím vás, abyste této široce diskutované společenské problematice věnovali svoji pozornost, abyste v prvním čtení nehlasovali pro případný návrh na zamítnutí tohoto návrhu a dali tak šanci našemu návrhu k projednání před ústavní komisí, kterou jsme nedávno zřídili a jejíž první zasedání má proběhnout příští týden. My jako předkladatelé s panem kolegou jsme nakloněni tomu, abychom v rámci projednávání tohoto návrhu před ústavní komisí diskutovali i další možné návrhy, včetně mnou již zmiňované možnosti spolupodpisu ministra spravedlnosti či další vládou stanovené osoby při udělování milosti jak před rozsudkem, tak po rozsudku.
Tolik mé úvodní slovo.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Evě Dundáčkové a prosím, aby se slova ujal určený zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Miloslav Výborný.
Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedající, dámy a pánové, myslím, že se nesluší, aby zpravodaj v rámci zpravodajské činnosti vyjadřoval své mínění o předloženém tisku. To učiním v obecné rozpravě, do které se hlásím, a v obecné rozpravě také učiním návrh, o kterém bude pak hlasováno.
Jako zpravodaj určený pro prvé čtení se omezím na konstatování, že tento tisk nebyl předložen přednedávnem, ale v podstatě už někdy v polovině října minulého roku, a předkladatelé několikrát žádali sněmovnu o to, aby se tímto tiskem zatím nezabývala, aby odložila projednávání.
A druhá poznámka se týká toho, že tento tisk není prvním tiskem, který navrhoval novelizovat dotčený článek ústavy, nýbrž v tomto volebním období je to již návrh druhý. První návrh vzešel z klubu KSČM a byl sněmovnou v říjnu minulého roku zamítnut.
Myslím, že pro tuto chvíli mohu zpravodajskou činnost ukončit, a do obecné rozpravy jsem se přihlásil.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano, děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Prosím tedy, protože jste prozatím jediným, kdo se přihlásil, abyste setrval u mikrofonu.
Poslanec Miloslav Výborný: Nuže navrhuji, aby byl tento sněmovní tisk zamítnut v prvém čtení, a činím tak s vědomím toho, že samozřejmě otázky milostí, jejich rozsahu a pravomoci prezidenta, zda s kontrasignací, nebo bez kontrasignace, přirozeně musí být provázeny parlamentní diskusí. A já se té diskusi nikdy nebránil a nebráním a myslím si, že jsou to otázky, které jsou závažné, a nikdy jsem netvrdil, že tak jak je máme dnes ústavně upraveny, jsou upraveny natolik bezvadně, že o těchto věcech se diskutovat nemá. Avšak když jsme projednávali v Poslanecké sněmovně sněmovní tisk č. 20 - to byl onen návrh na novelu ústavy, který podával kolega Vojtěch Filip a další - zdůrazňoval jsem také v obecné rozpravě v prvém čtení, že není správné podle mého mínění i vážné problémy ústavy řešit tím způsobem, že je podán parciální návrh bez diskuse mezi politickými stranami, zpravidla jednou politickou stranou, a že není správné přistupovat k novelizaci ústavy právě těmito dílčími kroky.
Myslím si to stále, a to zvláště za situace, kdy se sněmovna rozhodla ustavit komisi, která by se všemi těmito otázkami měla zabývat, a jsem přesvědčen, že i při zamítnutí tohoto návrhu myšlenky v něm obsažené, ale obsažené i v jiných návrzích nezhynou a budou předloženy této komisi k důkladné diskusi. Protože jak správně navrhovatelé říkají v důvodové zprávě: "Případná úprava prezidentských pravomocí musí být řešena v rámci komplexní úpravy zabývající se nejen postavením prezidenta republiky v celém ústavním systému, ale také citlivým rozdělením pravomocí mezi moci soudní, zákonodárnou a výkonnou, prezidenta nevyjímaje." To je velmi správná myšlenka důvodové zprávy. Ale tato důvodová zpráva vlastně jenom tím říká, že by tento návrh neměl být takto nekomplexně a samostatně podáván.
Nechci využívat důvodové zprávy k tomu, abych dále tento tisk kritizoval. Mně osobně je bližší přesvědčení, že abolice má být zachována v našem právním řádu, že zcela výjimečně má mít prezident pravomoc nařídit, aby se v zahájeném trestním řízení nepokračovalo nebo aby se trestní řízení nezahajovalo, i když je to opravdu brutální zásah výkonné moci, moci prezidenta, jednoho člověka, do průběhu trestního řízení, a tedy do moci jiné. Nemyslím si na rozdíl od předkladatelů, že je v zájmu společnosti, aby každé trestní řízení skončilo odsuzujícím nebo osvobozujícím rozsudkem. Myslím si, že to není vždy zájmem společnosti. Ale to je jenom moje osobní přesvědčení.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, pane poslanče Výborný. O slovo se přihlásil pan místopředseda sněmovny Vojtěch Filip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, paní a pánové. Pokusím se omezit na některé detaily návrhu, které tady jsou.
Podle mého soudu část toho, co jsem chtěl říci, řekl zpravodaj velmi správně, a to je otázka zachování nebo nezachování abolice. A vycházím z jednoho prostého principu. Česká republika je podle ústavního zákona č. 1/1993 Sb. parlamentní demokracií. V průběhu historického vývoje se při boji britského parlamentu proti královské moci vlastně vyprofilovaly jenom dva systémy, když to zúžím, které nefungují samozřejmě v krystalické podobě nikde na světě.
***