(12.30 hodin)
(pokračuje Filip)
To je systém parlamentní a prezidentský v těch jednotlivých demokraciích. Tady je zřejmé, že v parlamentní demokracii, tak jak je charakterizována v Ústavě ČR, je určitý ústupek z toho nikoli zcela čistého parlamentního systému a ten je dán tím, kolik pravomocí má prezident republiky bez kontrasignace premiéra a kolik je v tom parlamentním systému zachováno tím, že prezident republiky potřebuje ke svému rozhodnutí ještě spolupodpis předsedy vlády. Vůbec nezáleží na tom, kdo je prezidentem. Jde jenom o to, jaká je teoretická představa.
Prezidentský systém se většinou liší tím, že je prezident přímo volen. V České republice je prezident nepřímo volen, a je tedy součástí výkonné moci. Vláda odpovídá svým způsobem parlamentu a prezident jako součást výkonné moci rovněž odpovídá parlamentu. Také do rukou předsedy sněmovny skládá případně svůj úřad, kdyby rezignoval.
Z tohoto důvodu jsem tenkrát, jak bylo připomenuto zástupkyní navrhovatelů i panem zpravodajem, předkládal jinou změnu, a to přesun pravomocí prezidenta republiky z článku 62 do článku 63, to znamená, že jsem to posunoval zpátky k charakteru Ústavy ČR, a to do pravomocí prezidenta s kontrasignací. Vycházel jsem z toho, že vláda - protože prezident na to nemá ani možnost, ani fyzické schopnosti - provádí rozhodnutí prezidenta o abolicích nebo amnestiích apod. Takže jsem se snažil jenom dosáhnout větší čistoty toho teoretického modelu parlamentní demokracie v České republice. To je otázka pro širokou diskusi, která patří skutečně do té ustavené komise. Víte, že jsem s ní souhlasil už v době, kdy se to projednávalo, kdy tato myšlenka vznikla, a vůbec jsem se nakonec nebránil. Když náš návrh byl zamítnut, tak jsem se spokojil s tím, že nic nového předkládat nebudu a počkám na zasedání té komise, abychom rozhodli o tom, které části ústavy se budeme snažit analyzovat rychleji, a přistoupit k její novelizaci v nějakém krátkém termínu, a které jsou na dlouhodobou diskusi, vyvěrající z toho, že ústava se má co nejméně měnit a máme se s ní naučit spíše žít. To samozřejmě neznamená, že je neměnná, ale tato realita mě vede k tomu, že podpořím návrh zpravodaje na zamítnutí, i když jsem původně chtěl navrhnout vrácení k dopracování a předložení příští týden ve středu do komise.
Říkám znovu, že mé odůvodnění je dáno tím, že nemám v úmyslu posouvat náš ústavní systém z parlamentního na prezidentský. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi panu Vojtěchovi Filipovi. Jako další vystoupí místopředsedkyně sněmovny paní Jitka Kupčová.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, podle mých informací v nejbližších dnech předloží vláda České republiky Poslanecké sněmovně k projednání a schválení vládní návrh novely ústavy, který bude návrhem komplexním, bude vycházet z programového prohlášení vlády a bude také upravovat tu oblast, kterou upravuje tento poslanecký návrh zákona. Já tím chci říci, že Poslanecká sněmovna, ať už v ústavně právním výboru nebo v dočasné komisi pro otázky ústavy, bude moci projednávat všechny důležité oblasti týkající se ústavy. Bude tam projednávána i tato problematika, kterou poslanecký návrh upravuje. Zástupci politických stran tam budou moci jistě své návrhy uplatnit a předpokládám, že ta diskuse bude velmi obšírná a dlouhodobá.
Já chci jen pro informaci ostatních říci, že první zasedání dočasné komise, která byla ustavena v nedávné době, bude již příští týden ve středu večer. Je pravda, že to bude první taková organizačně-technická schůzka, nicméně předpokládám, že v brzké době se začneme scházet pravidelně a budeme nad ústavou jednat.
Pan zpravodaj zde podal návrh na zamítnutí. Já jsem původně neměla ten úmysl, ale přikláním se k tomu, připojuji se k návrhu na zamítnutí. Ale pro případ, že by tento návrh neprošel, tak navrhuji - pokud předkladatelé budou souhlasit - aby byla prodloužena lhůta k projednávání o 40 dnů. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, paní místopředsedkyni Jitce Kupčové. Hlásí se pan poslanec Pospíšil.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já zde nechci podrobně obhajovat institut abolice, protože všechny myšlenky, které jsou pro zrušení tohoto institutu, zde již řekla paní JUDr. Dundáčková. Chci zde pouze přispět velmi stručně, drobnými poznámkami k diskusi v otázce pojetí parlamentní či případné prezidentské demokracie.
Musím říci, že nemohu souhlasit s pojetím, které zde vymezil můj předřečník pan JUDr. Filip. Osobně se domnívám, že parlamentní demokracie je taková demokracie, kde se výkonná moc, reálná výkonná moc konstituuje a odvozuje od většiny parlamentu. To znamená, že není relevantní, jakým způsobem je volen prezident. Prezident může být volen přímo. Ale v situaci, kdy vedle prezidenta jako složky výkonné moci stojí vláda odvozená od parlamentu, přesto nemůžeme mluvit o prezidentské demokracii. Můžeme případně mluvit o různých modelech, tzv. poloprezidentských systémech, nikoli však o prezidentském systému. Čistý prezidentský systém funguje pouze ve Spojených státech a je založen na tom, že výkonná moc není absolutně odvozena od moci zákonodárné. To znamená, že podle mého názoru není poškozením parlamentní demokracie, resp. posunutím modelu parlamentní demokracie, pokud určité pravomoci prezidenta budou kontrasignovány, či naopak nebudou, protože je pouze otázkou parlamentní demokracie, pokud máme vládu odvozenou od parlamentu, a v tuto chvíli též prezidenta odvozeného od parlamentu, jak si mezi sebou pravomoci, moci výkonné rozdělí, jaké složky budou podléhat kontrasignaci vlády a jaké případně nebudou. Proto si myslím, že argument, že zrušení abolice posune náš ústavní model, v tomto případě nelze užít.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Pospíšilovi. Nemám žádné přihlášky, takže rozpravu končím. O slovo se přihlásila paní poslankyně Eva Dundáčková jako navrhovatelka.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych reagovala na to, co zde bylo předneseno mými předřečníky v krátké rozpravě. Předně se musím omluvit těm, kteří snad opravdu pozorně poslouchali tuto debatu, že jsem se dopustila drobné nepřesnosti na začátku. Mluvila jsem o abolici, ale nepřesně jsem popsala obsah této abolice. Samozřejmě se jedná o vypuštění té části ústavy, resp. článku 62 písm. g), v níž se říká, že prezident republiky může nařídit, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo. Tolik na upřesnění na začátku nepřesně popsaného návrhu našeho zákona.
Pak se musím vrátit k vyjádření pana zpravodaje, který zde mluvil o tom, že není v zájmu společnosti, jak se navrhovatelé domnívají, aby každé trestní řízení skončilo rozsudkem, a to buď osvobozujícím, nebo odsuzujícím. Já myslím, že všichni, kteří se tou problematikou někdy trochu obecně zabývali, nebo trestním řízením jako takovým, vědí, a vědí to také předkladatelé, že ne každé trestní řízení končí rozsudkem, že známe celou řadu odklonů, a autoři tohoto návrhu neměli samozřejmě na mysli, že by každé trestní řízení mělo být v každém případě dovedeno až do konce.
Vnímání toho, co vlastně je milost prezidenta, nějak osciluje, a proto jsem si tady na počátku dovolila úvahy více společenské či etické mezi tím, jak vůbec milost prezidenta vnímáme, zda ji vnímáme jako akt milosrdenství, či jako jakýsi pokus o narovnání křivd, či nedodělků napáchaných českým soudnictvím, byť je to velmi silné vyjádření. Já se přiznávám, že se přikláním k tomu, že milost prezidenta, má-li vůbec zůstat zachována jako taková, a já zde říkám sama za sebe, nikoli za pana kolegu, protože za něj mluvit nemohu, že já sama považuji milost prezidenta v celé její šíři opravdu za relikt předchozí doby -
***