(12.10 hodin)
(pokračuje Kasal)
Nyní se nacházíme v situaci, kdy byla ukončena rozprava dalšího návrhu, to je bod 23, vládní návrh zákona o České televizi. Byla ukončena rozprava a já bych poprosil, aby se vyměnili u stolku zpravodajů paní poslankyně Nováková, které děkuji za její práci u předchozího zákona, s panem poslancem Plevou.
Chci se zeptat, zdali chce vystoupit se závěrečným slovem pan ministr Dostál. Není tomu tak. Chci se zeptat, zdali chce vystoupit pan poslanec Pleva. Nechce vystoupit. Takže i zde budeme hlasovat o dvou návrzích, které zazněly v průběhu rozpravy, na proceduru. Pan poslanec Pleva stejně jako v předešlém případě navrhuje vrátit předložený návrh navrhovateli k dopracování. (Poslanec Pleva nesouhlasí.) Ne? Zamítnout.
Takže máme jenom jeden návrh od řady poslanců. Je to návrh na zamítnutí.
O tomto návrhu rozhodneme hlasováním pořadové číslo 72, které jsem zahájil. Kdo souhlasí s návrhem na zamítnutí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko "ano". Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.
Hlasování skončilo. Ze 196 přítomných bylo 96 pro a 97 proti, takže tento návrh nebyl přijat.
Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro vědu, vzdělání, mládež a tělovýchovu a stálé komisi Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky. Je nějaký další návrh? Není, takže jako v předešlém případě, nejsou-li námitky, přistoupíme k hlasování o těchto návrzích organizačního výboru.
Kdo s nimi souhlasí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko "ano" v hlasování pořadové číslo 73, které jsem zahájil. Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování skončilo. Ze 196 přítomných bylo pro 169, nikdo proti, takže jsme přikázali tuto předlohu jak výboru, tak komisi k projednání.
Já děkuji panu ministru Pavlu Dostálovi, panu zpravodaji Petru Plevovi a končím první čtení tohoto návrhu zákona.
Jako další bod budeme projednávat bod
24.
Návrh poslanců Evy Dundáčkové a Jiřího Pospíšila na vydání zákona, kterým se mění
a doplňuje zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 81/ - prvé čtení
Dovolte, abych upozornil, že ústavní a právní výbor hostí dnes svůj partnerský výbor z Bundestagu a má s ním pracovní oběd, takže budu nucen přerušit dopolední jednání Poslanecké sněmovny ve 12.45 hodin. Pokračovat poté bude sněmovna ve 14 hodin, tak jak je obvyklé, ale je možné docela dobře, že tento bod projednáme a budeme se věnovat i dalším bodům. Toto avízo jsem chtěl dát.
Takže v tuto chvíli prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Eva Dundáčková jako ta, která z předložené dvojice navrhovatelů předložený návrh uvede.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedající, páni ministři, paní ministryně, dámy a pánové, dovolte mi, abych po poněkud zjitřené rozpravě, která zde probíhala v dopoledních hodinách, přednesla návrh, o kterém si troufám tvrdit, že není zdaleka tak kontroverzní a že na něm můžeme najít shodu, či možná, já doufám že nikoliv, ale i neshodu napříč politickým spektrem.
Návrh, který vám předkládáme a který jste obdrželi jako sněmovní tisk číslo 81, se týká obecně milostí prezidenta, ačkoliv pouze jedné části z nich, a sice toho práva, které nazýváme abolicí a které znamená, že prezident republiky může odpustit či případně zmírnit tresty uložené soudem a zahladit odsouzení, a to již v průběhu trestního řízení, resp. před jeho samotným skončením. Já když dovolíte, si dovolím svoji úvodní řeč více vésti v rovině snad etické než právní. Zmíním se spíše o těch společenských aspektech než možná o konkrétních právních dopadech.
Abolice, resp. celý institut milosti prezidenta republiky zůstává i nadále v malé České republice jako jakýsi nástroj posledního pozemského milosrdenství, chcete-li, ačkoliv je zcela zřejmě dědictvím po monarchistických hlavách, neboť se do české ústavy dostal z ústavní listiny z roku 1920, která ji převzala z rakousko-uherského zákona z roku 1867 o moci soudcovské, kde bylo upraveno jako právo císařské. Byl to tedy relikt v dávné době, kdy panovník, nevázán ústavou ani zákony, byl i nejvyšším soudcem.
Ačkoliv takto je vnímán těmi, kteří jsou zastánci milosti, i těmi, kteří jsou jejími odpůrci, samotné hodnocení tohoto dědictví po monarchistických hlavách, které jedna novinářka hezky nazvala nelogickou barokní kudrlinkou na přísně funkcionalistické architektuře, samotné hodnocení je velmi různé. Z jedné strany je kritizováno jako výraz neúcty k justici a tím i k právnímu řádu.
***