(10.50 hodin)
(pokračuje Dostál)
Takže paní poslankyně Němcová se vloupává do dveří, které jsou takhle široce (ukazuje) otevřeny.
K jejímu tvrzení, které se týká reklamy, bych chtěl sdělit následující - a to z veřejných zdrojů. Ze 7,35 mld. korun, které v roce 2002 tvořily v České republice výdaje na televizní reklamu, získala Česká televize 0,98 mld. korun. Tedy 0,98 mld. ze 7,5 mld. korun. Celodenní podíl ČT na zájmu diváků přitom činil v celoročním průměru v roce 2002 celkem 30 % a v hlavních večerních vysílacích časech, tj. od 19 do 22 hodin, to činilo v průměru, jak je tu uvedeno, 29 %. Tomu by tedy odpovídal výnos z reklamy ve výši přibližně 2,2 mld. korun. Rozdíl mezi potenciálním příjmem ČT z reklamy a mezi skutečností činil v roce 2002 více než 1,2 mld. korun.
Podle posledních zpráv, které jsem si dnes nechal vyjet z podkladů Evropské unie rozhlasu a televize, má ČT nejméně reklamy v Evropě. V různých evropských zemích je nejnižší podíl reklamy na vysílání - zase cituji z tohoto materiálu -, většinou mají televize veřejné služby 7 %, ale také 10 %, a v některých zemích se tato procenta vůbec nekontrolují. Některé země, např. Řecko, ani nemají pravidla pro procentní rozložení reklamy, takže je tam třeba soutěžní pořad několikrát - a to říkám bohužel - přerušován reklamou v délce až 10 minut. To je naprosto neúnosné.
Tvrzení některých poslanců, kteří mi v kuloárech říkali, že finská televize veřejné služby žádnou reklamu nemá, takže by ji neměla mít ani ČT, je pravdivé pouze z poloviny. Finská televize nemá reklamu, ale dostává 33 % příjmů z reklam od komerčních televizí.
A ještě něco ke koncesionářským poplatkům.
Tvrdí se, že v některých evropských zemích se neplatí koncesionářské poplatky. Ano, je tomu tak. Například v Řecku to tak je, jenže tam dostává televize veřejné služby - a je tříkanálová -, stejně jako v Dánsku a v Holandsku, 20 % z poplatků vybraných za elektrickou energii. Takže je to vlastně taková nepřímá daň.
Rád bych ještě odpověděl na otázku pana poslance Ransdorfa, která se týká srovnání počtu zaměstnanců. Úvodem říkám, že nejsem natolik odborník, abych mohl říci, že v České televizi je navíc tisíc zaměstnanců. Na rozdíl od některých poslankyň to prostě nejsem schopen říci, nemám tu kvalifikaci. Chtěl bych ale říci, že nelze tak zcela srovnávat zaměstnanost v České televizi, pane poslanče, a v komerční televizi, a to z jednoho prostého důvodu. Ona totiž ta televize veřejné služby, aby mohla fungovat, počítá samozřejmě s mnohem více zaměstnanci. Musíme si také uvědomit, že privátní televize zase neuvádí ty síly, které najímá jako externí - což se ovšem týká i ČT. Ale nejsem tu odborník a nerad bych dělal nějaká zásadní srovnání.
Mohu vám ovšem říci, že náš vzor, jak všichni říkáme, veřejnoprávní služby, to je BBC, má přes 24 tisíce zaměstnanců, což je ovšem rozhlas a televize dohromady. V polské televizi je zaměstnáno přes 6 tisíc lidí. A ten argument, který už jsem slyšel jako odpověď na tyto údaje, že se jedná o větší země, tento argument je prostě na trochu zdvořilý úsměv z mé strany, protože ať vysíláte pro 100 tisíc lidí, nebo pro 50 milionů diváků, tak ta příprava programu, náklady na provoz té stanice jsou prostě stejné. Snad se tu dá hovořit jen o výši nákladů na příjem signálu.
Také si myslím, že pan doktor Ransdorf jistě uzná argument, že ceny v oblasti médií elektronických určil trh. Ten trh také ale určil odměňování v médiích, a samozřejmě jestliže honoráře umělců se na soukromém sektoru pohybují na určité výši, pak prostě ten veřejnoprávní sektor, aby si udržel umělce, kteří jsou někdy tváří ČT, musí je odměňovat stejným způsobem. Proto je tu tedy i ten tlak na mzdy.
Myslím si ale - abych už se dále eventuálně neopakoval a netočil se v kole - že bych ještě měl paní místopředsedkyni Němcové říci k jejímu příspěvku, že náklady na hodinu vysílání ČT se zvyšují z roku na rok zhruba polovičním tempem, než činila inflace. V letech 2001 až 2003 naopak ale tyto náklady klesají. V těchto nákladech jsou započítány veškeré náklady na výrobu, vysílání i na všechny pracovníky.
A teď prosím jedno zajímavé srovnání. Průměrné provozní náklady na jednu hodinu vysílání ČT činily v roce 2002 zhruba 270 tisíc korun. Pro srovnání tvořily průměrné provozní náklady na jednu hodinu vysílání TV Nova ve stejném roce 202 318 Kč. Je to jistě nižší částka, ale rozsah nabídky programu ČT je něco naprosto jiného než privátní televize.
Myslím si, že restrukturalizační plán -
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Promiňte, pane ministře.
Vážení kolegové, vy jistě víte, že parlamenty ve světě mají většinou kruhové půdorysy a vyšší stropy. Vezměte ale laskavě v úvahu, že český parlament má sice nesmírně cenný interiér, ale jeho stropy jsou přece jen nižší, takže tady hluk není tak dobře pohlcován jako jinde. Proto na vás apeluji, abyste to vzali v úvahu a nechali pana ministra mluvit v prostředí, ve kterém nebudeme zápasit o to, aby český parlament byl nejhlučnějším v této části střední Evropy.
Prosím, pane ministře, pokračujte.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál Děkuji, pane předsedo. Já bych ukončil svůj příspěvek s tím, že bych chtěl sdělit váženému shromáždění, že Česká televize má jasný plán, jak dosáhnout vyrovnaného rozpočtu - konečně má tento jasný plán. Myslím, že poslanci mediální komise mají ten plán na stole.
V rámci restrukturalizace probíhá v tuto chvíli celkem 16 dílčích projektů, které zpracovávají jednotlivé týmy, které jsou odpovědny za přípravu těchto projektů i za jejich realizaci. Restrukturalizace byla zahájena v lednu 2003 a již v letošním roce má přinést České televizi úsporu v řádu asi 10 milionů korun. Plán této restrukturalizace projednala na podzim roku 2002 Rada České televize. Pokud se nemýlím, měla ODS v této radě tři významné zástupce.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane ministře.
Já jsem sice ukončil obecnou rozpravu, ale protože se hlásí o slovo paní místopředsedkyně Němcová a té slovo udělit musím, činím to, aniž bych ovšem ukončenou rozpravu znovu zahajoval. Prosím, paní místopředsedkyně.
***