(9.30 hodin)
(pokračuje Říman)
Za druhé - nové technologie. Vliv na transfer nových technologií je samozřejmě obtížně dohledatelný, a pokud vím, ani Ministerstvo průmyslu a obchodu dnes nemá relevantní analýzu, jaký výsledek byl za těch několik let dosažen. Nicméně podíváme-li se na některé příklady a případy, které už se odehrály, můžeme z toho na něco usuzovat.
Takovým příkladem je Flextronics, která do České republiky přišla, něco zde investovala, něco zde vyráběla, a poté co došla k závěru, že někde jinde to bude výhodnější, ať už proto, že investiční pobídky v jiných zemích jsou ještě hloupěji nastaveny než u nás, nebo prostě proto, že cena práce u nás vzrostla a jinde o tolik ne, tak prostě ty technologie zabalila do beden a odvezla je na nové místo určení. Jinými slovy tedy, tyto technologie možná vyspělé - nebo určitě vyspělé, když se jedná o elektronický průmysl - jsou zde vybaleny z beden, namontovány do postavených hal a v případě potřeby zase rozmontovány a odvezeny. Jinými slovy neděje se nic, co by nějakým způsobem vrostlo do ekonomické základny České republiky, co by umožnilo české ekonomice v budoucnu se opravdu orientovat na výrobky s vysokou přidanou hodnotou.
Koneckonců tomu nasvědčuje i zpráva nebo materiál Svazu průmyslu a dopravy České republiky z podzimu loňského roku, což předpokládám, že není materiál, který by si informace a závěry tam uveřejněné vycucával jen tak z prstu. Tam se v souvislosti s investičními aktivitami tohoto typu konstatuje, že - což budu citovat: "růst investic neměl žádoucí efekt u tuzemských dodavatelů. Na jedné straně se výrazně zvýšil export těchto kapacit, na druhé straně se však také zvyšoval import, což znamená, že tyto kapacity pracují především na bázi montáže dovezených komponent." Jinými slovy řečeno - to, co vytváří tu vysokou přidanou hodnotu, to se sem prostě doveze, naše levné pracovní ruce to smontují dohromady, a pak se to zase vyveze. To podle mého soudu není transfer vyspělých technologií, ale to je něco na způsob kolonialismu v novém hávu, spočívajícího v levném využití pracovní síly. Nic jiného. A v dobré tradici kolonialismu, alespoň toho kontinentálního, vždycky bylo, že si to ti kolonizovaní také zaplatili. Však my si to investičními pobídkami také platíme, tuto výhodu.
Co se týče posledního bodu, který si vláda slibovala od investičních pobídek, takzvaných multiplikační efekt, myslím, že odpověď na to vyplývá z prvních dvou bodů. Nezaměstnanost to neřeší v žádném případě, jak bylo ukázáno, spíše dochází k vytlačovacím a substitučním efektům, jak bylo popsáno i v případě dvou jihočeských firem, a to může mít v jistých momentech až negativní vliv. A co se týče možností realizovat nějaké subdodávky a tím ekonomický růst v oblasti výrobků nebo služeb, to, jak bylo ukázáno a jak dokumentuje i materiál Svazu průmyslu a dopravy, je také zatím pouze v říši dojmů a zbožných přání.
Chtěl bych se v této souvislosti příslušného pana ministra zeptat, jestli si tyto věci uvědomuje, jestli Ministerstvo průmyslu a obchodu zpracovává analýzy zaměřené tímto způsobem, protože na tento model jsou vynakládány stamilionové až miliardové částky ze státního rozpočtu, a jen ze zběžné analýzy důsledků do konkrétního hospodářského prostředí se evidentně jeví, že výsledky, které se očekávaly, nenastaly. A zdali už konečně Ministerstvo průmyslu a obchodu, potažmo celá vláda pochopí, že toto není cesta ke šťastným zítřkům České republiky. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. O slovo se přihlásil ministr Zdeněk Škromach, dalším přihlášeným pak je poslanec Karel Vymětal.
Ještě vám sdělím, že náhradních kartu č. 15 má pan poslanec Miroslav Svoboda.
Prosím, pane ministře, teď máte vy slovo.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové, musím konstatovat, že pan poslanec Říman tu velmi zajímavý způsobem demagogicky a naprosto nesmyslně smíchal hrušky s jabkama, protože tvrdí-li, že investice, které přinesly přes 40 tisíc nových pracovních míst a další přinesou, neřeší situaci, kdy Česká republika v porovnání s Polskem nebo Maďarskem je hodnocena poněkud hůře, pak myslím, že to, co bylo řečeno panem poslancem Římanem, neodpovídá skutečnosti, tvrdí-li, že to neřeší zaměstnanost. Vzkázal tedy těm 30 až 40 tisícům lidí, kteří tímto způsobem získali zaměstnání, že by bylo lepší, kdyby zůstali doma na podpoře a nezískávali pracovní místa. To je prostě nehorázný způsob manipulace s daty. Takovýto způsob by znamenal, že by nebylo 500 tisíc nezaměstnaných, ale o těch 40 tisíc více.
Každé pracovní místo, které vzniká, je dobré. Můžeme hovořit o tom, zda má pan poslanec Říman třeba představu o tom, jak vytvořit levněji, efektivněji další tisíce pracovních míst - to jsem v jeho vystoupení bohužel nezaregistroval.
Myslím, že snaha ministerstva o to, aby se vytvářely podmínky pro tvorbu nových pracovních míst, to znamená pro takzvanou velkou zaměstnanost, tedy ne desítky, ale tisíce a desetitisíce pracovních míst, je na místě. Pro to, abychom snížili nezaměstnanost třeba na polovinu, by bylo třeba vytvořit nikoli 40 tisíc, ale 250 tisíc nových pracovních míst. Jen na Ostravsku by to znamenalo vytvořit nových 50 tisíc pracovních míst.
V této souvislosti se ukazuje velmi významný vliv komunálních politiků na zaměstnanost. Tam, kde mají programy, tam, kde dokáží podporovat výstavbu průmyslových zón, tam, kde dokáží nasměrovat investory do oblastí, kde to je potřeba, tak tam se zaměstnaností většinou problémy nejsou. Je ale bohužel reálným faktem, že přístup komunálních a regionálních politiků mnohdy není dostatečně aktivní, aby tyto podmínky byly vytvářeny. Očekávání, že pomoc přijde shora, je očekávání liché. Je jistě možné podpořit programy - nakonec i evropské fondy, které budeme moci sdílet po vstupu do EU, budou mít k dispozici finanční prostředky, ale ty budou pouze na dobré programy, které bude možno financovat. A ty musí někdo vytvořit. Například ve Vyškově, který jsem nedávno navštívil, funguje velmi dobře průmyslová zóna a v podstatě si tam tyto záležitosti spravují místní a komunální politici, a to velmi dobře.
Myslím, že by se pan poslanec Říman měl zamyslet také nad tím, co on osobně jako poslanec, popřípadě jako člen minulé vlády udělal pro to, aby nezaměstnanost v jeho regionu byla významně nižší než dnes. Možná že dálnice v době, kdy byl ministrem dopravy, mohla stát, už po ní dnes mohla jezdit auta.
Stejně tak je potřeba říci, že problematika zaměstnanosti jako takové není problematikou jenom současné situace. To je jev, který má svoji dynamiku, setrvačnost, a tento jev vznikl v dobách velmi chaotické a nesmyslné privatizace, kdy restrukturalizační problémy v oblastech jako severní Morava, severní Čechy řeší tato vláda dodnes.
***