(17.20 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu Tomáši Kladívkovi za jeho předložený návrh v podrobné rozpravě. Znovu konstatuji, že nemám žádnou přihlášku do podrobné rozpravy, ani z místa nikoho nevidím. Podrobnou rozpravu končím.
Ptám se, zda pan ministr nebo pan zpravodaj mají zájem o závěrečné slovo. Není tomu tak.
Děkuji panu dr. Otakaru Motejlovi za jeho přítomnost při projednávání tohoto zákona. Zároveň se mu omlouvám, že jsem postupoval podle § 52 odstavec 3 jednacího řádu, a nikoli podle § 55 odstavec 2, kdy měl ze zákona právo zúčastnit se např. i uzavřeného zasedání Poslanecké sněmovny. Děkuji, pane doktore.
Končím bod 12 a budeme pokračovat body, které byly přerušeny, což jsou body
22 a 23
Je přerušeno po obecné rozpravě. Zatím hovořila paní kolegyně Dostálová. U bodu 23 vidím přihlášky. Nyní je do rozpravy přihlášen pan poslanec Bohuslav Záruba, připraví se pan poslanec Martin Říman. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Záruba: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi malé zamyšlení nad vládním návrhem zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, tisk 274. Vláda nám zde ústy ministra Dostála předkládá návrh na další zvýšení daní pro občany, tentokrát v zájmu České televize a její veřejnoprávnosti.
Je nutné připomenout, že všichni ředitelé této instituce - a že jsme jich nepoznali málo - při svém jmenování horovali pro vyrovnaný rozpočet, měli horu nápadů a sil pro komplexní a kompletní restrukturalizaci. A také obdivuhodně jednotní byli, když odcházeli. Říkali, že to nestihli, ale snažili se. Jednomu by se chtělo říci - děkujeme, že jste odešli.
Je zvláštní pozorovat, jak podobné vlastnosti tito mužové naší mediální scény měli. Uměli - a jak se zdá, ani prozatímní ředitel není výjimkou - přesvědčit toho kterého ministra kultury o nutnosti zvýšení koncesionářských poplatků.
Věřím, že s ministrem socialistické vlády to nebylo tak těžké. Tato vláda má totiž obdivuhodnou - zdá se až naočkovanou - potřebu vydělávat (?) stále více peněz do kterékoliv instituce či odvětví, aniž by se zajímala o osud těchto prostředků. Ona prostě rád obdarovává a dělá dobré skutky. Jen jedinou vadu tato záliba má - vždy to zaplatí občan. A když občan nemá dost, aby zaplatil všechny socialistické rozmary, tak má vláda hned řešení: zadluží ho.
Pro obhajobu svých záměrů s koncesionářskými poplatky slyšíme spoustu vzletných slov o lepší službě občanům, o zkvalitnění veřejné služby, bez které by občané zcela určitě nepřežili, a podobné nesmysly. U zvýšení koncesionářských poplatků nejde přitom o nic jednoduššího než o další přesun peněz od poplatníků do kapes několika vyvolených, kteří v televizi buď pracují, nebo jsou na televizi napojeni, a postupně ji vysávají formou získávání zakázek.
Na hospodaření této veřejné instituce to nebude mít, jak jsme se v minulosti mohli poučit, žádný vliv. Česká televize je v tomto ohledu báječná velká černá díra. Televize vybere na poplatcích kolem 3 miliard korun ročně. Počet koncesionářů, platičů, rok od roku klesá. Místo abychom dostali od vlády legislativní návrh na efektivnější výběr poplatků od neplatičů, máme před sebou návrh na potrestání těch, kteří platí. Jsi poctivý, plať víc, jsi nepoctivý, nic se ti nestane. Občane, koupíš-li si nový televizor, zaplať daň navíc. Nikoho nezajímá, že o veřejnoprávní vysílání nemáš zájem. Ostatně toto pravidlo se snaží vláda prosadit i u jiných daní, nikoliv jen u televizních poplatků.
Lze rovněž předpokládat, že se zvýšením koncesionářských daní bude koncesionářů poplatníků ještě méně a televize vybere stejně, nebo dokonce méně peněz než teď.
Dalším bolavým místem je hospodaření této instituce. Letos se odhaduje deficit 200 milionů korun. Klesá počet koncesionářů a klesá rovněž i příjem z reklamy. Výroční zpráva České televize mluví o paradoxu, kdy podíl zájmu diváků ani podíl investic do reklamy neklesá, jen její příjmy z reklamy jsou rok od roku menší. Zdá se tedy, že pro klienty není Česká televize zajímavá, nepomůže jí tudíž ani zvýšení procenta reklamního času na 3 %.
Nepřijatelné je, aby výběr peněz z reklamy prováděla soukromá společnost vybraná bez výběrového řízení jen tak, že někdo někoho znal a dohodil mu kšeft v řádech desítek milionů korun. Tam se možná zbytečně utrácí a myslím, že Česká televize s téměř třemi tisíci zaměstnanců by síly na tuto činnost skutečně našla.
Měli bychom spíše vytvářet tlak na efektivnější hospodaření s prostředky, o které jsme zákonem připravili občany, než nesmyslně zvyšovat daňovou zátěž. Televize je moloch, který spolyká ročně na čtyři miliardy korun. Poplatky bychom se měli zabývat až ve chvíli, kdy bude v této instituce přehledné hospodaření, na externí pořady budou řádná transparentní výběrová řízení, skončí dohazování několikamilionových kšeftů kamarádům, naučí se vybírat řádně poplatky a efektivně prodávat reklamní časy. Dokud tato praxe neskončí, nemůže nikdo soudný souhlasit s navýšením koncesionářských poplatků.
Pokusím se dění České televize shrnout do několika bodů. Za prvé - nezačala hospodárně využívat peněžních prostředků. Za druhé - nezajistila zprůhlednění finančních toků. Za třetí - neukončila vyplácení neúměrných honorářů a plateb. Za čtvrté - neprovedla restrukturalizaci aparátu, výrobních a vysílacích štábů. Za páté - neupravila počty zaměstnanců vzhledem ke své produkci. Za šesté - nepřestala využívat financí k účelům, jež se neslučují s posláním veřejnoprávní televize, takže těžko bude prokazovat nutnost zvýšení koncesionářských poplatků. Poukaz na to, že se již nějakou dobu poplatek nezvyšoval, není relevantní argument.
Vláda nebere na vědomí skutečnost, že na sto domácností připadá 150 televizorů, tedy že je předpokladem televizní přijímač v každé domácnosti, ale poplatníků koncesionářských poplatků je podstatně méně. O firmách nemluvě. Za druhé - zvýšení poplatků postihne pouze poctivé plátce. Za třetí - výběr poplatků pomocí České pošty je neefektivní a nehospodárný. Za čtvrté - jistější a spravedlivější by byl výběr formou daně prováděný finančními úřady.
***