(17.30 hodin)
(pokračuje Záruba)
Za páté - že České televizi jde jen o větší množství peněz pro ještě větší plýtvání.
Co považuji za skandální je to, že vláda v § 4 si osobuje právo obejít ve svém rozhodování Poslaneckou sněmovnu a svým nařízením si může libovolně zvyšovat velikost koncesionářských poplatků. Je to snad světový unikát, kdy vláda svým rozhodnutím zvyšuje občanům daně bez souhlasu sněmovny.
Z výše uvedených důvodů dávám návrh na zamítnutí tisku 274 v prvém čtení. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji kolegovi Zárubovi. Slovo má další přihlášený, pan poslanec Martin Říman. Připraví se paní poslankyně Vlasta Parkanová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Říman: Pane předsedající, dámy a pánové, já bych si ve svém příspěvku dovolil podívat se na problematiku zvýšení poplatků za Českou televizi a Český rozhlas trochu jinýma očima, a to položením si otázky: je navrhovaných 95 korun měsíčně za možnost sledovat Českou televizi - budu se věnovat České televizi pro zjednodušení, ale samozřejmě totéž se týká i Českého rozhlasu - správně nastavenou cenou ve správné výši? Protože přece není možné, abychom 95 korun nebo dnešních 75 korun jen tak vystřelili od pasu, protože se nám zdá, že to je rozumné, že to je tak akorát, že zvýšení, jak řekl pan ministr, je jenom 70 haléřů denně - možná že 80 haléřů denně se mu zdá už moc, 50 haléřů se mu zdá zase směšně málo. Na základě čeho jsme dospěli k částce 95 korun?
Jediný argument, který pan ministr uvádí, a teď se k němu hlásí, je, že odráží cenový index od roku 1997. To byl jediný argument, pečlivě jsem poslouchal. Ale to přece není argument. Takto se cena stanovovat nemůže. Pekař ve vaší ulici nemůže stanovit cenu rohlíku na nějakou sumu a argumentovat tím, že index cen od roku 1989 je takový, což ho opravňuje k té a té ceně. Mimochodem, pokud by například ceny rohlíku byly takto stanoveny, tak by rohlík byl daleko dražší, než kolik za něho zaplatíme dneska v každém obchodě. To znamená, že tento způsob stanovení ceny - a já bych řekl, že se můžeme, opakuji znovu můžeme, dívat na výši poplatku jako na jistou formu státem regulované ceny - není prostě v žádném případě možný.
Řekl jsem, že poplatek za rozhlasové a televizní vysílání lze chápat jako jistou formu státem regulované ceny. Stát může regulovat cenu různými způsoby. V tomto případě, protože vlastně neexistuje žádné srovnatelné zboží, pomocí jehož ceny utvářející se na trhu bychom mohli přibližně stanovit cenu tohoto podobného produktu, nám nezbývá nic jiného než přistoupit k regulaci této ceny tzv. nákladovým způsobem. Jinými slovy, musíme velmi pečlivě analyzovat náklady na produkt, tedy na rozhlasové či televizní vysílání, a od něho odvodit cenu produktu. To je běžný způsob, který Ministerstvo financí používá při regulaci některých typů cen. Každý úředník z Ministerstva financí, který se tím zabývá, by vám potvrdil, že jakkoliv se nám takto stanovená cena mnohdy nemusí líbit, tak než se k ní dojde, tak tomu předchází velmi pečlivá analýza nákladů na výrobu toho či onoho zboží, jehož cena se takto reguluje. V materiálu, návrhu vlády u těchto dvou zákonů ale není ani jediná věta, jediné slovo o tom, jak se dospělo k této ceně kromě indexace, o které tady byla řeč.
Z dostupných údajů se pokusím provést velmi zjednodušeně, polopatisticky, takovou nákladovou analýzu a ukážu, že návrh na zvýšení o 20 korun pro Českou televizi není podložen vůbec žádnou argumentací tohoto typu. Z dostupných údajů, a ty údaje jsem čerpal z výroční zprávy o činnosti České televize za rok 2002 a údaje, které budu uvádět, se týkají roku 2002, jsou to poslední komplexní údaje za fiskální rok, vyplývá, že Česká televize hospodařila v tomto roce takto. Příjmy tvořily 4,5 mld., výdaje, zaokrouhluji, 4,9 mld. Celkový výsledek hospodaření asi - 357 mil. korun. Ze stejného zdroje také lze dovodit, jak se odrazí zvýšení příjmů, pokud by navrhovaný poplatek byl zvýšen o 20 korun. Totiž v roce 2002 činil výnos z poplatku necelé 3 mld. korun a zvýšení o oněch 26,7 %, což je těch 20 korun, by znamenalo další příjem nebo zvýšení tohoto příjmu o necelých 800 mil. korun.
Pan ministr v úvodu řekl, že zákon mimo jiné reaguje na to, aby byla zpřísněna kontrola neplatičů, takže lze předpokládat, že zvýšením o 20 korun neubudou plátci, a když, tak minimálně, takže můžeme zhruba počítat s navýšením příjmů na úrovni nějakých 700, 800 mil. korun. Podobně z předložený údajů, i když tam už ta přesnost je samozřejmě nižší, můžeme dovodit, co by růst příjmů znamenal se souběžným zvýšením reklamního času, který je také v novele navrhován z 1 na 3 %. Příjem z reklam za rok 2002 byla necelá miliarda, přesně 974 mil. korun. Mimochodem, už to tady bylo řečeno a je to velmi zajímavé, má klesající tendenci, protože samo o sobě je zarážející, i když víme, že celkové výdaje za reklamní čas v televizích rostou, tady podíl České televize tedy trvale klesá. Česká televize v uvedeném materiálu dovozuje, že vzhledem ke své třicetiprocentní sledovanosti by její podíl na tomto trhu měl činit asi 2,2 mld., tedy o 1200 mil. více. Předpoklad tedy je, proto se zřejmě navrhuje zvýšení z 1 na 3 % času na reklamu, že tím zvýšením reklamního času si něco z toho koláče přes 2 mld. korun dokáže Česká televize ukousnout. Kdyby tomu tak nebylo, tak by asi ten návrh neměl logiku.
Kdybychom tedy připustili, že z různých důvodů z tohoto teoretického navýšení získá Česká televize jenom polovinu, což po mém soudu je velmi konzervativní odhad, tak i tak to znamená další zvýšení o 600 mil. korun ročně. Suma sumárum celkem tyto dvě navrhované úpravy, které se nepochybně musí promítnout do hospodaření České televize, by měly znamenat v tom velmi konzervativním pojetí navýšení příjmů zhruba o 1,3 až 1,4 mld. korun. A teď když to porovnám s loňským saldem, které činilo něco přes 350 mil. korun, tak z toho jasně vychází, že to je o miliardu navíc, než Česká televize potřebuje k tomu, aby její hospodaření bylo vyrovnané. Z této jednoduché analýzy dostupných údajů, bohužel bližší specifikace je nedostupná za loňský rok, je naprosto evidentní, že takto stanovená cena podpořena navíc reklamním časem je zbytečná. Neodpovídá nákladovým potřebám dnešní České televize, a to už asi o 1 mld. korun. A to už vůbec nehovořím o tom, o čem se tady hovoří z jiných úst, totiž, zda Česká televize tyto náklady vůbec musí mít, zda nejsou přemrštěné, zda se tam hospodaří správně atd. atd.
***