(14.30 hodin)
(pokračuje Macháček)
Je to jen ucelení bloku, který přísluší ministru financí.
Za druhé si dovoluji navrhnout nový bod našeho programu schůze, který by se jmenoval "Zpráva o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí za rok 2002". Tento nový bod navrhuji zařadit před dnes navržený bod programu č. 101.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Promiňte - před dnes navržený bod?
Poslanec Antonín Macháček: Před dnes navržený bod programu č. 101.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, před navržený bod 101 návrhu programu. Děkuji panu poslanci Macháčkovi. Další je pan poslanec Miroslav Opálka.
Poslanec Miroslav Opálka: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych navrhl vyřazení tří bodů z programu jednání 16. schůze Poslanecké sněmovny. Jedná se o body 35, 36 a 92. Navrhuji, aby hlasování o vyřazení těchto tří bodů proběhlo najednou - en bloc.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Body 35, 36 a 92 vyřadit. Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Miloslav Ransdorf, poté pan poslanec Jiří Třešňák.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, jako 70. bod programu této schůze se navrhuje projednání smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem. Je to parlamentní tisk 17. Navrhuji jeho vyřazení z programu, protože se obávám, že v této podobě by tento tisk nemohl projít sněmovnou a vystavili bychom se riziku diplomatického skandálu.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní prosím pana poslance Třešňáka. Dalším přihlášeným je Ivan Langer.
Poslanec Jiří Třešňák: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já mám jen krátkou poznámku. Chci požádat tuto sněmovnu, aby přeřadila bod č. 7 pořadu 16. schůze - je to návrh zákona o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů - jako bod číslo 2 na zítra dopoledne.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Bod 7 dát jako bod 2 na zítra dopoledne. Dobře. Děkuji. Nyní prosím pana poslance Langera.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vám navrhl zařazení nového bodu této schůze s názvem "Informace ministra vnitra ve věci volného pohybu občanů České republiky v členských zemích Evropské unie po vstupu České republiky do Evropské unie". Vzhledem k závažnosti tohoto tématu mi dovolte poněkud obšírnější odůvodnění mého návrhu.
(V sále je velký hluk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, kolegyně a kolegové, abyste se ztišili a vyslechli odůvodnění pana místopředsedy Langera. Prosím.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Nezbývá již mnoho dnů k jednomu z nejzásadnějších rozhodnutí, které Česká republika a její občané vykonají v našich novodobých dějinách. Jde o referendum, které rozhodne o našem vstupu do Evropské unie, a to je opravdu velkým mezníkem naší národní suverenity a identity.
V tuto chvíli jsme svědky poměrně nákladné, ale podle mého názoru ne moc efektivní kampaně, která by měla sloužit jako motivace pro českého občana, aby řekl v referendu "ano" našemu vstupu do Evropské unie. Kladu si však otázku, nakolik mají naši občané skutečně dostatek relevantních informací o svých právech a povinnostech, které budou muset splňovat nebo které budou moci využívat ode dne našeho vstupu do Evropské unie, a dostatek informací o všech takových právech a povinnostech, které se z různých důvodů takzvaně odkládají.
Jednou z největších myšlenek, na kterých je postavena samotná existence Evropské unie, je volný pohyb osob. Ten je založen na principu odstraňování vnitřních hranic mezi členskými státy a naopak významná je ochrana vnější hranice unie před příchozími z třetích států, především nelegálními migranty. A právě v oblasti volného pohybu našich občanů po případném vstupu České republiky do Evropské unie neposkytuje podle mého přesvědčení vláda ve své informační kampani úplné a objektivní informace. A přitom právě myšlenka volného cestování bez kontrol, bez pasů, případně jen s občanskými průkazy, je jedním z nejsilnějších argumentů pro vstup do Evropské unie.
Realita, která nás čeká, je ale jiná. Je to realita, kterou vláda zamlčuje, realita, která z našich občanů po vstupu do Evropské unie po případném úspěšném referendu a po ratifikačním procesu činí občany kategorie číslo dvě. Ode dne našeho vstupu do Evropské unie zůstane totiž Česká republika i nadále takzvaně za hranicí. Naše hranice s Německem a s Rakouskem zůstane hranicí vnější a naši občané budou nuceni podstupovat ve své podstatě stejné kontroly na hranicích jako dosud. V praxi to znamená, že naši občané nebudou ani po vstupu do Evropské unie v rovnoprávném postavení s občany stávajících členských zemí Evropské unie a paradoxně budou mít občané některých nečlenských zemí Evropské unie, jako např. Norska a Islandu, lepší postavení než občané nových členských zemí, včetně té naší.
V této souvislosti je proto zcela na místě znát odpověď na otázku, co vláda České republiky a konkrétně Ministerstvo vnitra udělaly pro možnost občanů České republiky volně a svobodně cestovat bez dalších omezení, podobně jako mohou mezi svými státy cestovat např. Rakušané a Němci, nebo Francouzi a Španělé. Kde se stala chyba, že nebude možné, aby měl občan České republiky stejné právo jako má Němec, Francouz nebo Řek? Stala se chyba v Bruselu, kde se dostatečně nepracovalo na novém informačním systému, který bude schopný pojmout veškerá nezbytná data deseti nových členských států, nebo je chyba na straně České republiky a na naší nedostatečné přípravě? Kladu si otázku, zda máme nedostatky v informačních technologiích, zda máme nekvalitní pracovníky, kteří nebudou schopni na tento nový informační systém přistoupit a dostatečně jej ovládat, nebo dokonce zda nedošlo k včasnému zaškolení příslušných pracovníků. Otázkou samou pro sebe je, zda bylo jednání o podmínkách našeho členství vedeno špatně a nedůsledně, a jeho výsledkem je potom tato skutečnost.
V této souvislosti je třeba znát odpověď na otázku, jak dlouho bude toto nerovné postavení trvat, do kdy budeme druhořadými členy Evropské unie, zda to bude do doby, kdy bude v EU zaveden nový informační systém, a pokud ano, zda to znamená, že zcela svobodný pohyb našich občanů v rámci EU bude možný až v roce 2006, kdy se očekává jeho zavedení.
Vedle těchto zásadních otázek jsou na místě ještě další. Zda je možné, aby na evidenci v databázi bylo závislé právo na svobodný pohyb v rámci unie, zda jsou vedeni v této evidenci všichni občané současných států unie a budou v ní vedeni také všichni občané nově přistupujících států, nebo jsou v této evidenci vedeny osoby z třetích zemí překračující hranice unie a případně osoby, proti nimž je vedeno trestní řízení. Je riziko z nekontrolovaného přístupu těchto osob do unie skutečně natolik vysoké, že kvůli osobám trestně stíhaným a osobám vstupujícím z třetích států do unie bude omezeno právo občana členského státu unie, tedy České republiky, a bude nám opravdu trvat tolik dlouhých měsíců příprava na zavedení nového informačního systému?
Z výše uvedených důvodů by tedy měl - pokud mě vyslechnete a pokud mě k tomu pan předseda -
(V sále je velký hluk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím vás, kolegové, abyste věnovali pozornost řečníkovi, utišili se, aby bylo možné slyšet, co pan poslanec říká. Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Z uvedených důvodů by měl ministr vnitra objasnit:
1. z jakého důvodu nebudou občané České republiky po vstupu naší země do EU moci využívat zcela volného pohybu osob po zemích Evropské unie tak jako občané stávajících zemí;
2. proč hranice České republiky bude i nadále vnější hranicí Evropské unie a budou tak na ní vykonávány kontroly ve své podstatě stejně jako dosud;
3. co učinila vláda České republiky a Ministerstvo vnitra, aby volný pohyb občanů České republiky jako základní právo v rámci unie nebyl ve své podstatě omezen;
4. jakým způsobem přispělo Ministerstvo vnitra k tomu, aby nebyla ze strany unie zavedena ona přechodná lhůta, ve které se bude muset zavádět nový systém;
***