(15.30 hodin)
(pokračuje Langer)
Druhá moje poznámka má částečně obecný, většinou však konkrétní charakter.
Návrh zákona ve své důvodové zprávě konstatuje, že se do něj promítá příslušná evropská směrnice, nicméně také připouští, že návrh promítá do našeho právního řádu též doporučení Rady Evropy a jejích expertních orgánů. A myslím si, že je na místě se zamyslet, nakolik musíme být - lidově řečeno - papežštější než papež, nakolik opravdu musíme věci, které nejsou po nás přímo požadovány příslušnou směrnicí, zapracovávat do našeho právního řádu. A tady si myslím, že odpověď by měla být zcela jednoznačná: nechceme být a nebudeme papežštější než papež, a proto do našeho právního řádu budeme zapracovávat jen to, co jsme skutečně povinni.
Poznámka třetí, tentokrát již konkrétní. Vidím skutečně jako základní problém mimo jiné ono stanovení okruhu tzv. povinných osob a kladu si otázku, zda není příliš široký, zejména v případě těch osob, které jsou povinny sdělovat Ministerstvu financí identifikační údaje o některých druzích transakcí. Mezi těmito osobami je totiž celá řada subjektů, které lze považovat za svobodná povolání - advokát, daňový poradce, notář, pokud poskytuje právní služby v dané věci nebo úschovu. A to jsou všechno subjekty, které charakterizuje vztah ke klientovi založený na vzájemné důvěře. Klient sděluje skutečnosti, které nikomu jinému nesdělí právě proto, že mají tyto subjekty povinnost mlčenlivosti, a vice versa.
Zákon sice předpokládá, že za určitých podmínek mohou advokáti a další mlčenlivost zachovat - je to § 4 odst. 7 návrhu - ale podle mého přesvědčení je to výkladově velmi nejednoznačné ustanovení, a tím pádem i problematické.
Myslím si, že uvedení těchto subjektů mezi povinnými osobami je třeba považovat za průlom v oblasti opatření proti praní špinavých peněz, a myslím si, že jedním z atributů právního státu je právo na právní ochranu, na právní zastoupení před soudem, a to právní zastoupení, ve kterém klient skutečně má maximální důvěru ve svého právního zástupce, např. v podobě advokáta.
Závěrem bych tedy doporučoval velkou obezřetnost při posuzování této normy a zejména bych apeloval na členy ústavně právního výboru, aby pečlivě prostudovali příslušnou směrnici Evropského společenství a pokusili se ze zákona odpreparovat to, co od nás není přímo požadováno, a zejména bych apeloval na to ustanovení, které se týká prolamování povinnosti zachovávat mlčenlivost některým subjektům, abychom skutečně nenarušili soukromí každého z nás nad míru nezbytně nutnou a zejména abychom nenabourali onen základní atribut právního státu, kterým je právo na právní pomoc, právní zastoupení a z toho vyplývající také možnost zcela důvěřovat svému právnímu zástupci.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji místopředsedovi sněmovny poslanci Langerovi. Další písemnou přihlášku nemám, ale z místa registruji přihlášku paní poslankyně Evy Dundáčkové a posléze pana poslance Doležala. Jako první tedy bude hovořit paní poslankyně Eva Dundáčková.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy a pánové, i já bych se ráda při projednávání tisku č. 260, jímž je vládní návrh zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, dotkla stejné problematiky jako pan místopředseda sněmovny, a to stanovení okruhu osob, které jsou povinnými ve smyslu oznamovací povinnosti.
Také já se domnívám, že se musíme snažit bojovat proti zločinu, bojovat a činit potřebná opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ale měli bychom se snažit o to, aby taková opatření byla opatřeními účinnými a abychom se zároveň nedopouštěli možného ústavního konfliktu, do kterého dostaneme advokáta v případě, že ho zařadíme právě do tohoto seznamu. Není to jenom narušení soukromoprávního vztahu. V případě, že opravdu dojde k tomu, že advokát bude povinen podezřelé obchody oznamovat, že oznamovací povinnost se bude vztahovat i na něj, porušujeme v podstatě ústavní právo na obhajobu jedince, protože postavíme advokáta do situace, kdy by měl v podstatě spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení, takže nebudeme mít na jedné straně obhajobu a na druhé straně obžalobu.
Myslím, že tento samotný princip a jeho zpochybnění stojí za to, abychom se zamysleli, jakým jiným způsobem dosáhnout kýženého cíle. Myslím, že tím způsobem je, aby bylo praní špinavých peněz jako závažné protispolečenské jednání formulováno také jako skutková podstata trestného činu, a tím je zařadíme mezi § 167 trestního zákona, tedy mezi závažné trestné činy, na které se vztahuje povinnost je překazit a jejichž nepřekažení zakládá samotnou skutkovou podstatu trestného činu. V takovém případě můžeme téhož dosáhnout podle mého názoru vhodnějším způsobem. Advokát pak bude mít na vybranou. Může upozornit svého klienta, že se dopouští takového jednání, kterému on je povinen zabránit a je překazit, a odmítnout mu právní zastoupení. V takovém případě nemusí nic nikomu oznamovat a přitom překazí spáchání trestného činu pouhým odmítnutím právního zastoupení v takovém případě. Domnívám se, že toto je způsob právně čistší, který navíc neporušuje ústavní princip práva na obhajobu.
Vzhledem k tomu, že směrnice, jejíž ustanovení jsme se snažili naplnit, zdaleka není ve všech směrech povinná, ale má doporučující charakter, prosím, aby tato sněmovna zvážila, zda by nebylo žádoucí, abychom vrátili tento návrh k přepracování. Neříkám to proto, abychom pouze vypustili advokáty z okruhu povinných osob. To samozřejmě můžeme dokázat i ve sněmovně projednáním ve výboru. Jde mi ale o to, abychom se pokusili tentýž problém řešit právě novelou trestního zákona a aby obě tyto dvě normy měly šanci být projednávány zároveň.
Proto prosím, abyste považovali mé vystoupení zároveň za oficiální podání návrhu na vrácení této normy předkladateli k přepracování.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má pan kolega Doležal jako poslední přihlášený do rozpravy.
Poslanec Vladimír Doležal: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, i já si dovolím vystoupit k tomuto návrhu, protože se domnívám, že nízká úroveň pozornosti, která mu je věnována, je k jeho škodě. Tento návrh totiž zasahuje do fungování české ekonomiky a do života občanů tohoto státu podle mého názoru více, než je zdrávo. Podstata návrhu, kterou je novela zákona č. 61/1996 Sb. a některých dalších zákonů, které se snaží o zpřísnění pravidel platebního styku a praní špinavých peněz, je záležitost, která samozřejmě pozornost vzbuzuje, ale zase bohužel ne u všech těch, jejichž pozornost by tyto věci vzbuzovat měly. Domnívám se totiž, že v tomto návrhu je poměrně dost hodně citlivých a pro některé profese dokonce hodně bolestných míst. Vypíchnu jen některá a pokusím se navázat na své předřečníky.
Především to je otázka povinných osob. Hovořilo se zde o tom, že tyto osoby jsou pojaty příliš široce. Domnívám se, že už šíře je pojmout ani nelze, protože už nikdo jiný nezbývá. Do tohoto zákona spadají všechny právnické a fyzické osoby, protože podléhají povinnosti jakési identifikace a jakýchsi pravidel.
Co je další, to je otázka, že nutíme zaměstnavatele, kteří mají pouze tři zaměstnance a více, zpracovávat jakési vnitřní zásady, to znamená řešit otázku, jak všichni zaměstnanci musí kontrolovat a bdít nad tím, aby náhodou nebyly prány špinavé peníze.
***