(15.20 hodin)
(pokračuje Braný)
Logika tohoto zákona resp. jak jeho stávajícího znění, tak jeho navrhované novely je taková, že zákonem definované subjekty jsou povinny příslušný státní orgán informovat o podezřelých transakcích a tyto informace poté stát prověřuje. Na základě tohoto prověření potom případně podává na aktéry pokusu o praní špinavých peněz trestní oznámení. Problém je však v tom, že podaná trestní oznámení jsou často vracena s odůvodněním, že v České republice není povinnost prokazovat původ majetku. Finančně analytickému útvaru Ministerstva financí jsou např. známy účty, přes které protékají velké peníze několikrát měsíčně. Jenže daná osoba to deklaruje jako vrácení půjčky či dar. Pokud by prověřovaná osoba měla za povinnost prokázat původ majetku, jak je tomu např. ve Velké Británii, stát by mohl peníze zkonfiskovat nebo alespoň zdanit.
Tedy boj proti špinavým penězům je širší záležitostí, než je pouze zákon číslo 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, a prolíná se i do dalších uvažovaných legislativních norem. Některé se již podařilo zavést do praxe. Například někdejší problém anonymních vkladů, kde vkladní knížky na doručitele již ze zákona zanikly. Některé další kroky však teprve před námi stojí. Jde například o návrh zákona o omezení plateb v hotovosti, který by také měl přispět k omezení legalizace výnosů z trestné činnosti a omezení daňových úniků. Dalšími kroky, které by zcela určitě pomohly státním orgánům razantně zasáhnout do oblasti stínové ekonomiky resp. praní špinavých peněz, by mohlo být např. zavedení specializované finanční prokuratury, případně i finanční policie, nebo povinné zavedení tzv. registračních pokladen do maloobchodní sítě a podobně. V rámci boje proti daňovým únikům a špinavým penězům by také bylo žádoucí urychleně zavést majetková přiznání.
Pokusy o praní špinavých peněz jsou čím dál sofistikovanější. Zhruba 80 % hlášení o podezřelých operacích dostává finančně analytický útvar Ministerstva financí pro boj se špinavými penězi od bank, dalších zhruba 15 % hlášení pochází od institucí kapitálového trhu. Menší procento pak připadá na směnárny a peněžní expresní služby. Realitní kanceláře podezřelé transakce nehlásí téměř vůbec.
Podle poznatků zmíněného finančně analytického útvaru Ministerstva financí mají peníze určené k vyprání u nás na rozdíl od jiných zemí svůj původ ani ne tak v obchodech s drogami nebo prostitucí, ale pocházejí spíše z podvodů, krácení daně, pašování či zneužívání informací v obchodním styku. Zřejmě z tohoto důvodu proto také předložený návrh novely zákona č. 61/1996 Sb. poměrně významně rozšiřuje svůj záběr. Finančně analytický útvar Ministerstva financí pro boj proti špinavým penězům si od širšího okruhu spolupracujících institucí slibuje vyšší počet hlášení o podezřelých obchodech a jejich prošetření. Proto návrh této novely poněkud rozšiřuje právě okruh tzv. povinných osob, tedy osob, které podléhají režimu tohoto zákona. Nově jsou mezi ně zařazeny jak právnické, tak fyzické osoby, a to například advokáti, notáři, soudci, exekutoři, auditoři, daňoví poradci, účetní, různí finanční zprostředkovatelé a také ty osoby, které - cituji - v rámci jednotlivého obchodu přijímají platbu v hotovosti převyšující částku 15 tisíc euro. Na tyto povinné osoby se potom navrhovanou novelou rozšiřuje povinnost zpracovat systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření k předcházení legalizace špinavých peněz. Je sice pravda, že tato povinnost je již stanovena ve stávajícím znění zákona s cílem přimět stávající povinné osoby rozpracovat zákon proti praní špinavých peněz na své podmínky. Vtip je ale v tom, že stávající zákon jako povinné osoby definuje jejich podstatně širší okruh.
Jako člověk, který má poměrně bohaté zkušenosti s podnikáním, si dokážu opravdu jen obtížně představit uplatnění tohoto návrhu v praxi. Důležité v této souvislosti podle mého soudu je to, že tzv. povinná osoba musí dle jiných ustanovení tohoto zákona mít k dispozici informace a doklady podléhající režimu tohoto zákona po dobu deseti let. Možná že by povinnost zpracovat systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření k předcházení legalizace špinavých peněz mohla být omezena i na některé nejvýznamnější podnikatelské subjekty. Nejsem si totiž zcela jist, zda praktická aplikace v navrhované šíři by skutečně znamenala v boji proti špinavým penězům nějaký významnější posun. Naopak vidím to, že by znamenala obtěžování obrovského množství firem vcelku zbytečnými a nákladnými kroky. Znovu opakuji, že účel - tedy státní orgány musí mít pro případ potřeby přístup k potřebným informacím - je již obsažen v jiných částech tohoto zákona.
To jsou otazníky, které si kladu a které bychom podle mého soudu měli zevrubně posoudit při projednávání tohoto vládního návrhu novely zákona číslo 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti.
Jako celek je vládou předložený návrh novely číslo 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, jistě potřebný. Doporučuji proto ho propustit do dalšího čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane zpravodaji. Nyní otevírám rozpravu. Sděluji, že prvním a jediným písemně přihlášeným do rozpravy jsem já. Prosím paní kolegyni Němcovou, zda by mě vystřídala.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Bude hovořit místopředseda sněmovny Ivan Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, na úvod mého vystoupení musím prohlásit, že v projednávané věci jsem ve střetu zájmu, neboť jsem advokátním koncipientem a doufám, že jednoho dne složím advokátní zkoušky a stanu se advokátem zcela plnohodnotným. Vzhledem k tomu, že jednou z povinných osob, se kterou pracuje tento zákon, jsou i advokáti, v tomto smyslu spatřuji střet svého zájmu.
Přes toto mé úvodní vystoupení mi dovolte, abych se vyjádřil k předloženému návrhu zákona poněkud obšírněji. Chtěl bych zde upozornit zejména na následující skutečnost. Návrh zákona, který v tuto chvíli projednáváme, není klasickou technickou normou, klasickou evropskou normou, na kterou bychom neměli nahlížet s velkou obezřetností a s jistou dávkou nedůvěřivosti. Tento návrh zákona je totiž klasickou právní normou, ve které se odehrává zcela zásadní střet na jedné straně veřejného zájmu a na druhé straně osobní svobody, soukromí každého z nás a jeho nedotknutelnosti. Je to střet zcela legitimní, protože oním veřejným zájmem je hrozba, kterou považujeme všichni za velmi nebezpečnou, hrozba, vůči které je třeba postupovat, a to je jak organizovaný zločin, tak mezinárodní terorismus, neboť právě legalizace výnosů z trestné činnosti jsou jedním z prostředků, jak účastníci jednak organizovaných forem trestné činnosti, tak i mezinárodního terorismu získávají prostředky k této své zavrženíhodné činnosti.
Při konstatování toho je tedy postup státu a jeho orgánů proti této formě získávání prostředků naprosto legitimní, legální a ospravedlnitelný cíl a způsob. Na straně druhé oproti tomuto veřejnému zájmu stojí zájem soukromý. Je to soukromí každého jedince, je to osobní svoboda, je to nedotknutelnost našeho soukromí a míra respektu, který mu projevujeme. Byl bych velmi rád, kdybychom v této souvislosti a touto optikou také posuzovali předložený návrh zákona a velmi pečlivě vážili, kde je ona míra, kdy svoboda jednotlivce a jeho soukromí má ustoupit tomuto veřejnému zájmu, a jak dalece má být ono soukromí každého z nás, naše svoboda omezena ve jménu jinak zcela legitimnímu veřejnému zájmu, jako je boj proti organizovanému zločinu a mezinárodnímu terorismu.
Tolik moje úvodní obecná poznámka.
***