(12.50 hodin)
(pokračuje Janeček)
Nejde jen o tu věc ekonomickou, ale i onu fyzickou dostupnost. Bohužel se tak nestalo a dnes vidíme vývoj, kdy koncentrovaná zdravotní péče se poskytuje v místech, kde jí je dostatek, ve velkých městech - řekl bych čím větší město, tím větší počet lékařů na počet obyvatel. V oblastech, kde je menší počet obyvatelstva, je dostupnost zdravotní péče neskonale hůře dostupná. Jestliže se podíváme na mapu, vidíme, že severní část naší republiky je část, kde je v jednom okrese jedna, dvě, tři, čtyři, někdy i pět nemocnic, v té jižní části to je často po jedné nemocnici. A říkáme si, jak je možné, že se nedokážeme dohodnout na nějaké restrukturalizaci. Vždyť přece je neefektivní mít na tisíc obyvatel v jednom okrese jeden primariát, jedno CT, příp. jednu magnetickou rezonanci a v jiném okrese nebo dokonce v jednom okresním městě vedle sebe toto vše ve dvojnásobném počtu. Kde je ono racionální uvažování, kde je ona ekonomika?
Bohužel změnu nelze prosadit a stále slyšíme o tom, že je potřeba nějakým způsobem umožnit, aby trh garantoval tuto oblast. A je základní otázka, zda můžeme to, co je nejdůležitější, to je obslužnost území - a úkolem zdravotnického systému není nic jiného, než zajistit obslužnost území zdravotnickými službami - zda tedy lze toto bez jasné koncepce, bez jasných profilů a bez jasných parametrů prosadit. Bohužel si musíme říci, že tomu tak není, že to prosadit nelze, že stejnou dostupnost není možné garantovat.
Proto jsem se vždycky snažil a prosazoval jsem i ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, aby tento materiál projednán byl, abychom si tedy řekli, v čem se shodujeme a v čem se neshodujeme, protože ona diskuse, že odmítneme materiál jen proto, že s jeho částí nesouhlasíme, a odmítneme tedy i ty části, se kterými údajně souhlasíme, se tady odehrává neustále, neustále a neustále. Výsledkem je, že vynakládáme - a já si dovolím říci, že za těch let jsme už vynaložili - naprosto zbytečně desítky miliard jenom proto, že některé lobbistické skupiny si to dokázaly prosadit.
Další oblastí je samozřejmě racionální farmakoterapie. Jestliže si uvědomíme, že na výdaje na léky dáváme kolem 30 mld. Kč, že je zde nejasná léková politika a že je zde nejasná cenová politika v oblasti léků, tak je potřeba se nad tím zamyslet. Já se domnívám, že čas, který o tom diskutujeme, už je příliš dlouhý a že je potřeba říci si, kdo vlastně jaký názor bude reprezentovat a prosazovat.
Ony tendence moderní medicíny jsou skutečně dvě. Pokud se podíváme na statistiku Ústavu zdravotnických informací, tak vidíme, že ošetřovací doba se výrazným způsobem z oněch přibližně 12 dnů zkrátila dnes na 8 dnů, vidíme, že výrazným počtem klesl počet akutních lůžek z těch přibližně 100 tisíc v roce 1990 na přibližně 60 až 70 tisíc dnes, ale nevidíme, že by se odpovídajícím způsobem zmenšil počet oněch individuálních staveb, individuálních nemocnic. To je právě ten problém, který před námi všemi stojí, to je, říci si parametry a potom tyto parametry prosazovat bez ohledu na to, jaké má kdo ke kterému regionu vazby, protože ten výsledek je vždycky ve prospěch pacientů, je vždycky ve prospěch lékařů, ale často bývá v neprospěch určitých zájmových skupin.
Proto já doporučuji tento návrh, který zde je, a samozřejmě i já bych k němu mohl mít řadu výhrad, ale byl bych rád, aby byl projednán a abychom tento návrh nezamítali. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Josefu Janečkovi a hovořit bude pan poslanec Jiří Maštálka.
Poslanec Jiří Maštálka: Děkuji. Pane předsedající, ctím hygienu práce a k tezím tezovitě.
Vyslovuji souhlas s tím, že nebylo naplněno usnesení Poslanecké sněmovny. A není to vina Ministerstva zdravotnictví, myslím, že je to vina celé vlády, že nebyla předložena koncepce resortu zdravotnictví. Chápu, že bez finančního rámce lze velmi těžko vytvořit zodpovědný a ucelený obraz financování českého zdravotnictví a tedy jeho páteř. Je to také vina vlády. Je škoda, že v těchto tezích se více neodrazila zatím jediná koncepce českého zdravotnictví z roku 1999 do větší míry, než se tak skutečně stalo. Kladu nikoli řečnickou otázku, kdy bude předložena opravdová koncepce českého zdravotnictví, neboť na ni čekají kraje, ale zejména na ni čekají občané této republiky.
Konstatuji, že vláda nenaplnila usnesení Poslanecké sněmovny a nepředložila ucelenou koncepci resortu zdravotnictví, a souhlasím s vrácením k přepracování. A protože musím naplnit formální charakter tohoto konstatování, navrhuji usnesení: Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky, aby na základě tezí střednědobého vývoje zdravotnictví vypracovala a předložila ve spolupráci s kraji koncepci resortu zdravotnictví České republiky, a to varianta A: k 30. 9. 2003, varianta B: k 1. 11. 2003.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já vám, pane poslanče, také děkuji a chci vám nicméně připomenout, že probíhá rozprava všeobecná a že váš návrh, byť jsme ho vyslechli velmi pozorně, by bylo dobré ještě zopakovat v rozpravě podobné.
Další přihlášky do všeobecné rozpravy nemám, takže otevírám… Před ukončením všeobecné rozpravy se ještě přihlásila paní ministryně Marie Součková. Moje představa je, protože už řada z vás opustila sněmovnu za účelem polední pauzy a jejího využití, tak že podrobná rozprava by začala jako první bod po přestávce a hlasování by bylo o návrzích po přestávce, to znamená někdy po 14. hodině.
Teď bude hovořit paní ministryně Marie Součková.
Ministryně zdravotnictví ČR Marie Součková: Vážené kolegyně a kolegové, předstupuji zde podruhé v rámci projednávání tezí týkajících se resortní politiky Ministerstva zdravotnictví. Požádala jsem vás o zásadní politické zadání, které musí vycházet ze základního zaměření zdravotnických služeb, tzn. ze zaměření na občana, který je plátcem a adresátem těchto služeb, a po tomto politickém zadání já mohu podrobněji a detailněji vypracovat práce, které se týkají právě koncepce. Ale neumím v současné době spolehlivě zaručit financování zdravotnictví do budoucna z pohledu jednoho, protože ještě není rozhodnutí, zda bude, či nebude fiskální reforma. Toto je pro mě zásadní a klíčové. V rámci fiskální reformy má resort zdravotnictví zadané úkoly, jakým způsobem má pokračovat nejen v otázce a straně příjmů, ale také v otázce strany výdajů.
Jedno z politických zadání v této oblasti je optimalizace sítě zdravotnických zařízení. Teze koncepce s touto otázkou počítají a bylo to konzultováno s kraji, s jejich zástupci, s hejtmany, kteří přislíbili souhlas, protože na těchto tezích pracovali.
Druhá věc je, že chceme narovnat novelami zdravotních zákonů týkajících se pojištění věci, které by se týkaly zvýšení příjmů do základního fondu pojištění tak, aby zdravotní péče mohla být daleko víc ufinancovatelná.
***