(12.40 hodin)
(pokračuje Cabrnoch)
Abychom nemuseli přijímat zákony, které jsme přijali před několika desítkami minut, kde jsme v podstatě plivli do tváře občanům lékařům, občanům členům odborných lékařských společností, občanům členům lékařských komor, které jsme v rozporu s původním vládním návrhem, které jsme v rozporu s výborem přijatým návrhem zákona o způsobilosti vyřadili ze hry.
Jsem velmi rád, že se hovoří o posílení primární péče. Věřím, že příští vyhláška o cenách bude obsahovat také argumenty a rozhodnutí, které skutečně posílí zdroje primární péče, a že se slova potkají s činy, když se pohříchu dosud nesetkávala.
Jsem rád, že hovoříme o posílení odpovědnosti občana. Myslím, že máme naději očekávat diskusi o právech a povinnostech občanů pacientů i občanů lékařů a poskytovatelů zdravotních služeb.
Z vystoupení paní ministryně i z jiných prohlášení cítím ochotu k přehodnocení momentu spoluúčasti, momentu zavedení pozitivních i negativních principů motivace občana pacienta, tak aby - tak jak paní ministryně naznačovala - ten, kdo o své zdraví pečuje, byl v systému odměněn, a ten, kdo o své zdraví nepečuje, byl v systému lehce kárán. Budu velmi vstřícný. Říkám zde zcela otevřeně, že v blízkých měsících poslanci ODS přijdou s legislativní iniciativou, která dá prostor paní ministryni, vládě a vládní koalici, aby se jasně postavily za činy, které budou následovat za těmito slovy o bohulibých záměrech posílení odpovědnosti pacienta.
Velmi nerad slyším koncepční záměry o ovládnutí doposud nezávislého systému veřejného zdravotního pojištění státem a určitě povedeme velkou diskusi nad tématem role státu ve veřejnoprávním systému zdravotního pojištění a rozhodování vlády o penězích na vládě a státním rozpočtu nezávislého systému veřejného zdravotního pojištění.
Rád slyším o zavedení systému DRG. Musím pohříchu konstatovat, že od doby na začátku vlády v roce 1998, vlády sociální demokracie, slyšíme velmi pravidelně o blížícím se zavedení systému DRG do financování lůžkové zdravotní péče z veřejného zdravotního pojištění, a věřím, že se budeme při projednávání ve výboru i v podvýborech zabývat tím, co již bylo uděláno a kolik již bylo utraceno a co se za to dokázalo pořídit při zavádění DRG, který já osobně dobře znám a pokládám za velmi potřebný systém.
Otázka je, jak se k těmto tezím postavíme dnes. Já se domnívám, že čas je zralý k tomu, aby se vláda nad těmito tezemi zamyslela a předložila skutečně zralý vládní materiál. Já navrhnu v podrobné rozpravě vrácení materiálu k dopracování, tak abychom dali vládě šanci, aby z tezí vyrobila koncepci.
Rozumím podnětu pana kolegy Kubinyiho a věřím, že i za situace vrácení k přepracování se výbor a příslušné podvýbory mohou zabývat diskusí o tom, jaký politický signál z Poslanecké sněmovny pošleme vládě, tak aby ten materiál, který dostaneme a který se již bude jmenovat "vládní koncepce" a nikoliv "resortní teze", odpovídal tomu, na čem jsme schopni při stávající politické situaci a rozložení politických sil se v Poslanecké sněmovně shodnout. Já jsem přesvědčen, že toho není málo. To, čeho se nám nedostává, je síla tuto shodu prosadit při přijímání zákonů a tyto principy, na kterých jsme schopni se shodnout, vtělit do praxe v naší zemi.
My se, kolegyně a kolegové, již možná deset let shodujeme na tom, že se naše zdravotnictví má posunout z lůžkové části do ambulantní, my se všichni shodujeme na tom, že pacient má mít svá práva a má je mít silná, my se všichni shodujeme na tom, že je má posílit a že má mít svoji odpovědnost, ale nám se, dámy a pánové, zatím nepodařilo pro to nic udělat. A já jsem si jist, že to od nás naši lidé a naši zdravotníci - a nejen oni, ale i třeba zpráva OECD, která hovoří velmi jasně v těchto momentech - prostě čekají. Nám se to podařit musí. A jestli cestou k tomu bude opakované projednávání koncepce nebo jestli cestou k tomu bude otevřená diskuse nad návrhy zákonů, není v tuto chvíli podstatné. V tuto chvíli je podstatné, abychom nalezli ty principy, na kterých se dokážeme shodnout, a na nich postavili změnu legislativy českého zdravotnictví a abychom dokázali pojmenovat ty principy, na kterých se shodnout nedokážeme, a vedli o nich dále diskusi a hledali řešení.
V tuto chvíli opravdu již nebudu zdržovat další průběh sněmovny a vystoupím v podrobné rozpravě s návrhem na vrácení k dopracování.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Cabrnochovi. Chtěl bych ho jenom upozornit, že neprojednáváme návrh zákona, ale projednáváme materiál, takže pokud bude chtít vrátit tento materiál k dopracování, nepůjde to tou obvyklou smyčkou, kterou používáme při projednávání zákonů. To usnesení by podle mého soudu vyžadovalo uvést, co se má dopracovat, a mělo by obsahovat nějaké parametry. Možná je to jen můj názor.
V tuto chvíli bude hovořit pan poslanec Janeček, přihlásil se pan poslanec Maštálka. To bude asi do polední pauzy všechno, co jsme schopni stihnout.
Poslanec Josef Janeček: Vážené kolegyně, vážení kolegové, o tématu zdravotnictví se skutečně v této sněmovně hovoří už alespoň deset let a výsledky, které jsou, nejsou radostné, jsou spíše žalostné. Onen základní princip, kdy jsme se rozešli v oněch vizích, se odehrával někdy kolem roku 1992, kdy na jedné straně byla představa toho, že zdravotnictví lze řídit trhem a tržními mechanismy, byla zde snaha zprivatizovat veškeré nemocnice kromě nemocnic fakultních a v důvěře v sílu soukromého sektoru zajistit něco, co je soukromým sektorem nezajistitelné - to je článek 31 Listiny, který hovoří o tom, že každý občan tohoto státu má právo na zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění.
Co se od těch dob událo? Nejen to, že narostl obrovský objem prostředků, které do zdravotnictví jdou; v současném roce to dělá kolem 170 mld. Kč, a těch 170 mld. Kč protéká sektorem, který jak zde bylo správně řečeno, vlastně dodnes nemá schválenou koncepci. A řekněme si popravdě, proč tomu tak je, zdali tomu také není tak, že to řadě skupin, a jsou to silné lobbistické skupiny, prostě vyhovuje. Jestliže se totiž podíváme na onen, jak já říkám, hardware našeho zdravotnictví, to je na síť nemocnic, na síť zdravotnických zařízení, na vybavenost drahou přístrojovou technikou, tak často vidíme, že v tom kterém regionu tyto nemocnice a tato přístrojová technika nejsou umísťovány podle toho, že by to ten region potřeboval, ale podle toho, kdo má kde jaké známé. To znamená, že ta síť popisuje politickou sílu jednotlivých oblastí daleko spíše než nějaká objektivní kritéria.
Vy víte, že jsem se snažil prosadit myšlenku základních principů a parametrů sítě zdravotnických zařízení, to znamená, abychom si řekli, v jakých vzdálenostech a v jaké struktuře má být pacientovi garantována dostupnost zdravotní péče.
***