(17.10 hodin)
(pokračuje Maršíček)
Prvním z těchto aspektů je po případné platnosti a účinnosti tohoto zákona případný masový odchod policistů ze služebního poměru do civilu. Týká se to především policistů ve věkovém rozpětí 45 let a výše, kteří budou splňovat právě ty výhodné podmínky zákona odchodu do civilu. V této věci je však nutno konstatovat, že pokud by mělo k tomuto masovému odchodu dojít, dojde dle mého názoru k určitému kvalitativnímu výkonovému snížení efektivity práce policie, a to hlavně na stupni okres. Toto snížení je zákonitě podmíněno chybějící takzvanou střední generací, která má za sebou již více jak deset let služby. Tento problém však lze řešit i v současném období, a to realizací kvalitní činnosti s věkově mladšími příslušníky v oblasti personálních rezerv. Jsem přesvědčen, že tyto personální rezervy na citovaných útvarech jsou a jde jenom o to, aby střední policejní management s těmito policisty daleko efektivněji pracoval. Bohužel v současné době se tak dle mého názoru děje jen velice málo.
Je zcela logické, že jednou ze základních otázek je finanční zabezpečení tohoto zákona. Uvedu-li příklad, v současné době nejsou policejním prezidiem dotaženy do finálního konce strukturální otázky týkající se služby kriminální policie a vyšetřování, ač trestní řád je platný od 1. ledna 2002. Samozřejmě v tomto případě se zdůvodněním, že je velice mnoho objektivních skutečností, které tento proces zdržují. Oproti tomu je však nutno říci, že na mnoha okresech funguje služba kriminální policie a vyšetřování tak, jak trestní řád stanovil. Paradoxem je, že ty úspěšné okresy pracují určitým, dá se říci partyzánským způsobem, jelikož nejsou provedeny úpravy systemizovaných pracovních míst ve vzorové systemizaci pracovních míst Policie České republiky apod. Dle řadových policistů se jeví aktuální otázka otevřít proces v souvislosti s vnitřním auditem k případnému zrušení policejního prezidia, přesunutí funkce policejního prezidenta na úroveň, například na úroveň, jednoho z náměstků ministra vnitra, celou ekonomickou oblast rozdělit směrem metodiky, kdy Ministerstvo vnitra a její výkonnou část směrem krajská správa Policie České republiky a dále okresní ředitelství.
V této věci by se dalo dále polemizovat, ale je skutečností, že vrcholný management Policie České republiky se svým daleko menším aparátem by měl působit výlučně jako metodický orgán. Ušetřená systemizovaná pracovní místa by se pak posunula směrem ke kraji a okresům. Má to určitou logiku v tom, jak je postavena přímo osobní odpovědnost jednotlivých funkcionářů na úrovni kraj a okres z hlediska odpovědnosti za bezpečnostní situaci.
Jsou to jen určité postřehy, ale jsem přesvědčen o tom, že ruku v ruce s tímto zákonem o služebním poměru by mělo dojít kupříkladu i k těmto strukturálním změnám, neboť právě tam je možnost vysoké úspory finančních prostředků a jejich posunutí k daleko efektivnějšímu využití ve výkonných součástech Policie České republiky.
Dámy a pánové, v další části vystoupení bych se chtěl zmínit o znění § 229 odst. 4, který vylučuje zápočet některých dob trvání služebního poměru bývalých příslušníků Sboru národní bezpečnosti zařazených ve složce Státní bezpečnosti, Vojenské kontrarozvědky, v politickovýchovném aparátu atd. Chtěl bych podotknout, že se jedná o určitou diskriminaci těchto bývalých příslušníků. Řada z nich totiž na základě rozhodnutí služební a občanské prověrkové komise po roce 1989, přestože bylo konstatováno, že odpovědně plnili povinnosti, usilovali o plnění služebních předpisů, nebyli kázeňsky trestáni a nedopustili se žádného porušování zákonnosti, byli ze služebního poměru propuštěni. Důvod propuštění byl jediný - plnili úkoly poplatné tehdejší linii ve služební činnosti. Mezi další případy, na které se ustanovení tohoto paragrafu vztahuje, jsou někteří příslušníci, kteří byli zapojeni např. v činnosti oddělení pasových kontrol či na správách pasů a víz, a jen proto, že se také jednalo o složku Státní bezpečnosti, se na ně ustanovení § 229 odst. 4 vztahuje. Jedná se tedy v obou případech o zjevnou diskriminaci těchto příslušníků.
Jsem přesvědčen, že vypuštění ustanovení § 229 odst. 4 by bylo v souladu i se závaznými mezinárodními smlouvami, zejména s Úmluvou NOP (MOP?) č. 111 o diskriminaci, vyhlášenou pod číslem 465/1990 Sb., ustanovení článku 14 o zákazu diskriminace Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod, vyhlášené pod číslem 209/1992 Sb., a s Dodatkovým protokolem k Evropské chartě. Vyhovělo by se tak i podmínce stanovené pro přijetí České republiky do Evropské unie, když se uvádí, že unie je založena na zásadách právního státu, respektování lidských práv a základních svobod.
Dámy a pánové, v závěru mi dovolte konstatovat, že návrh zákona považuji zejména vzhledem k jeho sociálním aspektům i přes zmíněné nedostatky za potřebný. Doporučuji jeho propuštění do druhého čtení. Navrhuji jeho přikázání výboru pro obranu a bezpečnost, kde předložím některé pozměňovací návrhy týkající se výše zmíněné problematiky. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji kolegu Zdeňku Maršíčkovi. Slovo má pan poslanec Václav Frank a konstatuji, že nemám žádnou další přihlášku do obecné rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Frank: Děkuji, pane místopředsedo. Členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte i mně, abych v rámci prvního čtení a jeho obecné rozpravy řekl několik poznámek k návrhu zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.
Ano, já také patřím k těm z vás, kteří jsme projednávání podobného návrhu zákona zažili v minulém volebním období. Ale je pravda, že tehdy neprošel Poslaneckou sněmovnou z několika důvodů. Jednak těmi, které zde naznačil můj předřečník pan místopředseda Langer. A myslím si, že tím hlavním byla ta problematika právě samotného finančního krytí podmínek, které byly v návrhu zmíněny, ale také skutečnost, že tehdy navrhovaný zákon se netýkal pouze policistů, ale také příslušníků dalších bezpečnostních složek. Pokud si dobře pamatuji, měl i řadu jiných nedostatků, například v oblasti kariérního řádu apod.
Já nebudu tento návrh zákona podrobovat tak krutému a rozsáhlému rozboru, ale samozřejmě vím, že i tento návrh zákona má své nedostatky, a myslím si, že je v našich silách tuto problematiku zlepšit, popřípadě napravit. Ale dovolím si tvrdit jako můj předřečník jedno - že ona roční prodleva, která mnohé z nás včetně možná většiny příslušníků Policie České republiky mrzela, měla na druhé straně snad něco do sebe. Ona totiž ta současná předloha služebního zákona mnoho tehdy vyhrocených okruhů zjevně řeší komplexněji, i když musím říct, že okruh lidí, kterých by se zákon měl týkat, se nezmenšil. Já to zdůrazňuji proto, že to není problém, se kterým bychom se neuměli vyrovnat.
Skutečnost je trošku vážnější především v té personální oblasti a dovolím si tvrdit, že je to u všech bezpečnostních složek.
***