(17.00 hodin)
(pokračuje Langer)
Můžete tomu říkat třeba - v uvozovkách - boj o hvězdičky, ale v této zemi podle mne má vojskové označení svoji tradici, hvězdičky mají své opodstatnění, a zejména proto, že jsou vnějším znakem kariérního postupu. Jsem tedy přesvědčen, že tato věc se nemá měnit, že k hromadné degradaci ze zákona nemá dojít, že se prostě hvězdičky brát nemají.
Na tomto místě bych chtěl jen připomenout ještě jednu poznámku, kterou zde částečně zmínil pan zpravodaj. Návrh zákona počítá i nadále s přijetím občana České republiky do služebního poměru u Policie České republiky, je-li starší 21 let a pokud vykonal základní vojenskou službu. Již mnoho týdnů a měsíců se hovoří o zrušení základní vojenské služby, o jejím zkrácení a o profesionalizaci naší armády. V Poslanecké sněmovně je dokonce návrh zákona, který má vést jednak k postupnému zkrácení základní vojenské služby, a dokonce už padá konkrétní termín jejího úplného zrušení a zavedení úplné profesionalizace naší armády. Přiznám se, že za této situace mi připadne poněkud absurdní a zbytečné trvat na věkové hranici 21 let a absolvování základní vojenské služby jako podmínky pro přijetí do Policie České republiky. Trváním na tomto principu podle mne jen policie ztrácí možné zájemce o službu, kteří v okamžiku, kdy absolvují střední školu ve věku 18 let a nemusí jít na vojnu, jsou de facto tři roky ve vzduchoprázdnu. Troufám si tvrdit, že pokud po nich sáhne někdo jiný a v případě, že oni mají motivaci a tendenci státi se příslušníkem nějakého bezpečnostního sboru nebo nosit uniformu, tak potom po většinu případů v policii již neskončí. Myslím si tedy, že policie by tímto zbytečně přicházela o možné zájemce o službu. Myslím, pane ministře, že je čas tuto zbytečnou bariéru odstranit a třeba, připouštím, alespoň tu věkovou hranici snížit tak, aby reflektovala třeba postupné snižování povinné základní vojenské služby, anebo si říci rovnou - základní věková podmínka a hranice je 18 let.
K pilíři čtvrtému, kterým je sociální program. Zde musím konstatovat, že sociální program příslušníků bezpečnostních sborů je i nadále výrazně skromnější, než je tomu u Armády České republiky, přičemž rizika, která jejich služba přináší, jsou přinejmenším srovnatelná. Dokonce se nebojím říci, že zatímco se vojáci na boj připravují, a tak jak jsme toho byli svědky přednedávnem při vysílání naší protichemické jednotky do Kuvajtu, někteří do boje ani jít nemusí, když nechtějí, příslušníci bezpečnostních sborů jsou v boji dnes a denně. Chápu a rozumím limitům státního rozpočtu, které zde uváděl pan ministr, znovu říkám, chápu a rozumím, že jedna věc je přání a druhá věc je rozpočtová realita, ale při srovnání s tím, co dostávají a mají dostávat například policisté při odchodu do výsluhy, se mi jeví stejný druh požitků vojáků z povolání jako nepřiměřený a rozdíl jako velice nespravedlivý. Berte to jako motivaci nikoliv tedy prolamovat limity státního rozpočtu pro příslušníky bezpečnostních sborů, ale skutečně se zamyslet nad tím, zda tyto podmínky pro vojáky z povolání nejsou nepřiměřené při srovnání s tím, co mají jiní příslušníci bezpečnostních sborů. Myslím si, že to stojí za seriózní úvahu.
Na závěr mého hodnocení předloženého návrhu zákona mi dovolte ještě několik poznámek.
Až dosud jsem prostřednictvím oněch čtyř pilířů motivace hodnotil zákon z pohledu pozitivní motivace. V oblasti negativní motivace musím konstatovat, že zákon neumožňuje v důsledku odvádění neuspokojivých výsledků při výkonu služby přeřadit příslušníka na funkci s nižší služební hodností. Tedy neumožňuje přeřadit příslušníka z té funkce, na kterou nestačí, do té funkce, na kterou stačí. Návrh zákona dále neumožňuje v souvislosti s nízkou kvalitou výkonu služby snížit osobní příplatek příslušníka. Umožňuje ho pouze zvýšit, respektive úplně celý odebrat. Myslím si, že tady by změna měla být zcela na místě, tak aby možnost reagování osobním příplatkem na kvalitu odváděné služby byla skutečně flexibilní, a aby tedy bylo možné osobní příplatek nejenom individuálně postupně zvyšovat, ale také samozřejmě snižovat.
Vedle toho musím říci, že zákon přináší velmi pozitivní změnu podmínek pro výplatu odchodného a výsluhového příspěvku. Až dosud totiž mohlo docházet k paradoxním situacím, že policista, který se - a hovořím příkladně o policistech - dopustil úmyslného trestného činu, ale včas, ještě před pravomocným rozhodnutím soudu sám ukončil služební poměr, mohl odejít s plnými výsluhovými nároky jako ostatní policisté, kteří svoji službu - respektive ostatní příslušníci - po celou dobu své kariéry vykonávali řádně. Myslím si, že toto je jednoznačně změna k lepšímu. Například v reflexi právě probíhajícího soudního trestního řízení s jedním policistou, který byl obviněn, a pokud se nepletu v prvním stupni odsouzen také pro nabízení úplatků, je tato změna změnou naprosto zásadní.
Nyní mi dovolte vyjádřit se ke třetí, závěrečné části mého vystoupení. Při projednání minulého návrhu služebního zákona jsem konstatoval, že úkolem Poslanecké sněmovny není od základu přepracovávat vládní návrhy zákonů, a proto jsem tehdy navrhoval vrátit předkladateli předložený návrh k dopracování. Výhrady, které jsem tehdy vznášel, jsou velmi podobné těm, které jsem uváděl i dnes. Mohu dnes navíc zodpovědně prohlásit, že většina příslušníků bezpečnostních sborů, se kterými jsem hovořil, se s podstatou mých tehdejších připomínek ztotožňuje. Přitom jsem přesvědčen, že šlo a jde o příslušníky, kteří to se svou službou státu myslí opravdu vážně a kteří opravdu usilují o zkvalitnění práce jednotlivých bezpečnostních sborů, avšak kteří vycházejí z toho, co navrhovaný zákon, který máme zde před sebou, skutečně obsahuje, a nikoliv z toho, co navzdory tvrzení nadřízených služebních funkcionářů vůbec neobsahuje.
Přestože můj koncepční pohled na podobu zákona je zásadně odlišný od pohledu pana ministra, realita dnešních dnů je zcela jasná. Zákon je potřebný. Naše bezpečnostní sbory potřebují personální stabilizaci a lidé v nich potřebují mít alespoň nějakou - zdůrazňuji, alespoň nějakou - jistotu budoucnosti. Z tohoto důvodu nenavrhuji ani zamítnutí, ani vrácení k dopracování tohoto návrhu zákona. Souhlasím s jeho propuštěním do druhého čtení. Současně ale avizuji předložení komplexního pozměňovacího návrhu, jehož cílem je v rámci předložené filozofie zákona podle pana ministra posílení oněch motivačních prvků ve všech čtyřech rovinách tak, jak jsem o nich hovořil.
Věřím, že pan ministr vnitra se touto mojí iniciativou bude vážně zabývat, že tuto nabídku spolupráce akceptuje a že doslova a do písmene nabízenou pravici přijme.
Vážené kolegyně a kolegové, děkuji vám za pozornost a za trpělivost, kterou jste mi věnovali. Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi sněmovny Ivanu Langerovi. Nyní se ujme slova druhý přihlášený do rozpravy, pan kolega Zdeněk Maršíček. Připraví se kolega Václav Frank. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Maršíček: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, předložený návrh zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, jak už bylo řečeno, řeší sjednocení dosud roztříštěné úpravy služebních předpisů příslušníků Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru, Vězeňské služby, Celní správy, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace. Návrh zákona mimo jiné stanovuje podmínky přijetí příslušníků do služebního poměru, výkonu služby, podmínky odchodu příslušníků z činné služby, výsluhu let příslušníků a další. Návrh zákona bezesporu posiluje i sociální jistoty příslušníků bezpečnostních sborů. Dle mého názoru není tedy i po konzultacích ze strany příslušníků k návrhu zákona již zásadních připomínek.
Ve svém vystoupení se více zaměřím na problematiku Policie České republiky.
V současné době jsou probírány dva základní aspekty.
***