(16.30 hodin)
(pokračuje Gross)
Takže ještě jednou bych vás chtěl poprosit o vstřícný přístup k tomuto návrhu zákona, který osobně považuji za klíčový z těch předloh, které jsem zatím zde v Poslanecké sněmovně předkládal. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji ministru vnitra Stanislavu Grossovi a nyní žádám, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, kterým je pan poslanec Tomáš Kladívko. Prosím, pane zpravodaji, ujměte se slova se svou zpravodajskou zprávou.
Poslanec Tomáš Kladívko: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, vláda předkládá Poslanecké sněmovně návrh zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, tisk 256. Návrh zákona si klade za cíl sjednocení podmínek služebního poměru příslušníků Policie ČR, Hasičského záchranného sboru ČR, Celní správy ČR, Vězeňské služby ČR, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace, které se pro účely tohoto zákona nazývají bezpečnostními sbory.
Navrhovaný systém přijímá řadu prvků ze zákona o služebním poměru příslušníků Policie ČR, kterým se doposud některé bezpečnostní sbory řídily, s přihlédnutím k úpravě zákona o vojácích z povolání. Navrhovaný zákon rozumně sjednocuje tuto právní úpravu se stanovením některých drobnějších odlišností pro jednotlivé bezpečnostní sbory. Důležitým faktorem je, že otevírá prostor pro propustnost mezi jednotlivými bezpečnostními sbory navzájem a ozbrojenými silami, což umožní efektivnější prostor pro využití bezpečnostně odborně připravených příslušníků bezpečnostních sborů a ozbrojených sil v širším pracovním prostředí. Tento faktor není zanedbatelný i s ohledem na připravenou plnou profesionalizaci Armády České republiky.
Dámy a pánové, vládní návrh zákona řešícího stejnou problematiku projednala Poslanecká sněmovna v závěru minulého volebního období a návrh zákona byl ve druhém čtení sněmovnou zamítnut. Mnozí z vás si jistě pamatují vypjatou atmosféru, která jednání ve druhém čtení 13. března loňského roku provázela. Do Sněmovní ulice přijížděly policejní vozy se zapnutými majáky, které přivážely uniformované příslušníky policie. Ti následně zaplnili galerii pro hosty, aniž se jako každý jiný host zapsali u prezence a prošli bezpečnostním zařízením. Doufám, že podobných náznaků nátlaku na rozhodování nás poslanců budeme při projednávání tisku 256 ušetřeni.
Nyní mi dovolte několik poznámek k jednotlivým návrhům zákona. Zákon není terminologicky plně v souladu s ústavním zákonem o bezpečnosti České republiky, který v čl. 3 říká - cituji: "Bezpečnost České republiky zajišťují ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, záchranné sbory a havarijní služby." Z logiky věci vyplývá, že navrhovatel pod pojmem bezpečnostní sbory zahrnuje ozbrojené bezpečnostní sbory policie, Celní správy, Vězeňské služby, BIS i ÚZSI a jediný záchranný sbor, který podléhá služebnímu poměru - Hasičský záchranný sbor. Ostatní záchranné sbory služebnímu poměru nepodléhají. Myslím tím zdravotní záchrannou službu, horskou službu, dobrovolné hasiče a jiné. Domnívám se, že takto by to mělo být konstatováno i v tomto zákoně.
Druhá moje připomínka směřuje k § 13 odst. f). Již jsme tady o tom hovořili před rokem. § 13 odst. f) stanovuje jako podmínku přijetí do služebního poměru v bezpečnostním sboru absolvování vojenské základní služby, což je ustanovení, které pozbude významu v horizontu maximálně tří let, a domnívám se, že je zbytečné tuto podmínku do zákona nyní zahrnovat. Diskuse probíhá i na této schůzi, jak se vypořádáme s dobou, kdy ještě budou mladí lidé muset povinně absolvovat vojenskou základní službu.
Další moje připomínka směřuje k § 105 a dalším. Jsou to náhrady. Zde bych doporučoval odvodit náhrady násobkem minimální mzdy, a nikoli pevnou částkou, tak jak je navrhováno, protože jinak to bude vyžadovat občasné novelizace z důvodu inflace. Chtěl bych v tomto případě upozornit, že násobkem minimální mzdy jsou tyto náhrady řešeny i v zákoně o vojácích z povolání.
§ 41 - způsoby skončení služebního poměru. Chtěl bych tady vznést takovou otázku na předkladatele, na základě jakých prognóz a úvah byl stanoven věk pro ukončení služebního poměru příslušníka na 65 let. Domnívám se, že tato podmínka nám zajistí více příslušníků v kancelářích než při aktivním výkonu služby při ochraně zdraví a majetku občanů.
Moje poslední poznámka ve zpravodajské zprávě směřuje k účinnosti zákona. Jaké důvody vedou předkladatele k návrhu účinnosti zákona až od 1. 1. 2005, když finanční dopady jsou řešeny postupně v letech 2004 až 2007. Domnívám se, že jsou všechny předpoklady, aby tento zákon mohl už platit od 1. 1. 2004.
Kolegové a kolegyně, návrh zákona se bezprostředně dotýká více než 70 000 příslušníků bezpečnostních sborů, kteří si jistě za svou náročnou práci zaslouží jasná pravidla vedoucí ke zlepšení jejich finančního a sociálního zajištění včetně jasně definovaných možností jejich služební kariéry. Přes některé připomínky, které jsem již zmínil, doporučuji propustit návrh zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů do druhého čtení a dodávám, že návrh není v rozporu s předpisy EU a jeho dopad na státní rozpočet v letech 2004 až 2007 je uveden v důvodové zprávě a v tabulkové části návrhu zákona.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zpravodaji pro prvé čtení panu poslanci Tomáši Kladívkovi a otevírám obecnou rozpravu. Konstatuji, že do obecné rozpravy mám v tuto chvíli tři písemné přihlášky, a to pana místopředsedy Ivana Langera a kolegů Zdeňka Maršíčka a Václava Franka.
Nyní tedy v otevřené obecné rozpravě žádám pana místopředsedu Ivana Langera, aby nám sdělil své stanovisko v obecné rozpravě. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, na úvod svého vystoupení chci avizovat a současně se omluvit za to, že můj příspěvek k projednávanému zákonu bude poněkud obšírnější. Není to proto, že bych si liboval v dlouhých projevech, ale důvodem mého obsáhlejšího vystoupení je fakt, že projednávaná norma je klíčovou normou pro naplnění jednoho ze základních úkolů státu, a tím je zajistit bezpečí, ochranu práv a majetku svých občanů.
Své vystoupení k vládnímu návrhu zákona o služebním poměru příslušníků ozbrojených sborů jsem rozdělil do tří základních částí. V té první se chci vyjádřit k historii přípravy a projednávání tohoto zákona a k jeho obecné charakteristice, v části druhé pak k samotnému obsahu předloženého návrhu zákona a v části třetí k proceduře projednávání návrhu, kterou hodlám panu ministrovi navrhnout.
Nejprve tedy část první. Na samotný úvod považuji za důležité položit si dvě otázky. Za prvé o čem a za druhé pro koho má být tento zákon. Na otázku o čem odpovídám následovně, v souladu s tím, co zde již bylo zmíněno. Tento zákon upravuje pravidla odměňování, kariérního řádu pro více než 70 000 příslušníků bezpečnostních sborů. Tento zákon by tedy měl být o motivaci pro kvalitní výkon jejich služby a o motivaci v kladném i záporném slova smyslu. V tom kladném slova smyslu tedy, že se vyplatí odvádět svoji práci co nejlépe, a to nejen krátkodobě, nýbrž po celou kariéru, a v tom záporném slova smyslu tedy přinášející postih finanční, služební i kariérní v případě neuspokojivých výsledků při výkonu služby nebo v případě nějakého profesního selhání.
Na otázku druhou, pro koho je tento zákon, odpovídám následovně. Tento zákon není jen pro zhruba 70 000 policistů, hasičů, celníků a příslušníků vězeňské služby a zpravodajských služeb. Tento zákon se ve své podstatě, pokud domyslíme jeho dopad, dotýká života všech občanů České republiky. Tedy nikoli zákon pro 70 000 lidí, ale zákon pro 10 milionů občanů. To je tedy odpověď na otázku, pro koho tento zákon má být určen.
Současně tedy platí, že v zájmu celé společnosti je, aby ti, kteří - a nebojím se to říci, možná, že to bude znít příliš pateticky - dnes a denně nasazují své životy a zdraví při ochraně naší bezpečnosti, při ochraně našich majetků a při ochraně státu a jeho zájmů, tak činili s vědomím toho, že jejich služba je nejen váženou, nejen respektovanou, ale také dobře honorovanou prací.
***