(16.40 hodin)
(pokračuje Langer)
Byl bych proto velmi rád, kdyby naše případné spory a pře o konkrétní podobu té či oné části zákona nebyly vnímány jako osobní půtky, jako osobní spory, nýbrž jako zralá a uvážlivá polemika o tom, jak vytvořit zákon, který co možná nejvíce dosáhne svého cíle, a ten by měl být - dát jistotu odměny profesionálům a současně vědomí bezpečnosti občanům.
Tolik k charakteristice zákona z mého pohledu.
Nyní mi dovolte jen stručně, neboť to učinil jak pan ministr, tak pan zpravodaj ve svém vystoupení, připomenout něco z historie projednávání tohoto zákona. Tento zákon neprojednáváme zde ve sněmovně poprvé. Pamětníci, jak to připomínal zejména pan zpravodaj, vzpomenou, že jeho první verze se zde objevila již v závěru roku 2001 a následně byla projednávána v první čtvrtině roku 2002. Nechci zde příliš rozvádět okolnosti, které tehdy provázely jednání Poslanecké sněmovny, proto se omezím jen na konstatování toho, že jsem rád, že dnešní jednání - alespoň to tak vypadá při pohledu na galerii - probíhá v klidnější atmosféře, bez houkajících sirén a blikajících majáčků policejních vozů.
Původní návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou v dubnu loňského roku ve druhém čtení zamítnut, což úmyslně připomínám proto, že nyní máme příležitost porovnat, nakolik si předkladatel vzal k srdci tehdejší nikoli politické, ale praktické a podle mého názoru racionální připomínky, nakolik je promítl do stávajícího zákona, do jaké míry setrval na svém původním návrhu.
Nyní mi dovolte, abych se vyjádřil k samotnému obsahu předloženého návrhu. Před zhruba rokem a půl jsem z tohoto místa vyjádřil přesvědčení, že do tohoto zákona by měl být promítnut koncepční pohled na činnost bezpečnostních sborů. Položil jsem si otázku, zda tehdy předložený zákon není jen jeden z řady tzv. úřednických zákonů, bez jasně definované vize, tedy zákon, který nechce nikoho ničím popudit a všechny alespoň trochu uspokojit.
Na tomto místě stojí za připomenutí jedna významná skutečnost. Přípravě služebního zákona předcházela obsáhlá studie a práce na projektu Phare zaměřeném na řešení problematiky řízení lidských zdrojů v Policii České republiky. Jen pro vaši informaci - na tento projekt bylo vynaloženo, pokud se nepletu, zhruba 40 milionů korun, účastnili se ho domácí, ale také zahraniční experti. Projekt zpracovává problematiku kariérního řádu, systém služebního ohodnocení policistů, systém odměňování, organizaci policie, systém vzdělávání a výběru kandidátů pro řídicí funkce, problematiku výcviku policistů a další a další oblasti.
Pokud si srovnám závěry této studie a předložený návrh zákona, musím s lítostí konstatovat, že odvedená práce na tomto projektu a její výsledky, jakkoli se zcela neztotožňuji se závěry této studie, byly v průběhu legislativního procesu rozmělněny a řadou dílčích úprav změněny. Logicky je možné položit si otázku, nakolik bylo oněch 40 milionů korun vynaloženo efektivně, ale to je otázka, kterou v tuto chvíli lze považovat za zbytečnou, neboť návrh zákona je zde. V každém případě studie stojí za přečtení.
Stejně jako před rokem a půl jsem i nyní přesvědčen o tom, že první otázka, která by nás měla zajímat při posuzování obsahu zákona, je otázka, jaký je jeho charakter, jak vypadá koncepční pohled ministra vnitra na fungování a řízení bezpečnostních složek státu. Stejně jako před rokem a půl i nyní jsem přesvědčen o tom, že tento pohled může být dvojí, zjednodušeně řečeno - buď pohled motivační, nebo pohled rovnostářský. Zvolím-li první jmenovaný, znamená to, že mi jde především o kvalitu odvedené práce, a proto hledám co nejsilnější prvky motivace s tím rizikem pro zaměstnance, že výše jejich odměn a požitků se může - a z logiky věci také musí - odlišovat. Druhý koncept reflektuje zejména kvantitu a teprve na druhé místo dává kvalitu výkonu služby. Je to systém, který podle mne příliš nemotivuje - ať již v tom negativním, nebo pozitivním slova smyslu.
Před rokem a půl jsem se vyjádřil jasně pro první ze jmenovaných principů a konstatoval jsem, že tehdy předložený návrh jej příliš neodráží. Po zevrubném prostudování tohoto nového zákona, přestože pan ministr zde hovořil o tom, že se provedlo jakési vyhodnocení obsahu rozpravy a část rozpravy byla zapracována do nového návrhu zákona, musím konstatovat, že to, co jsem ze svého pohledu tehdy kritizoval, zůstává prakticky nezměněno. Podle mého názoru tento zákon si nevzal jako základní důraz na kvalitu výkonu služby a pojem motivace sice obsažen je, ale má podle mne více deklaratorní než reálný charakter.
V tomto smyslu chci říci, že ani jak tehdy, ani teď z mého pohledu nejde o spor dvou osob, nýbrž o spor rozdílných koncepcí na řízení fungování bezpečnostních složek státu. Na jedné straně tedy spor konceptu motivačního, na straně druhé, tak jak to vyplývá z tohoto zákona, rovnostářského.
Z mnou výše uvedené logiky nemohu pohlížet na předložený návrh zákona jinou optikou, než je ta, o které jsem hovořil a která vyplývá z motivačního konceptu. Ten vidím stále stejný, postavený na čtyřech základních pilířích, jak jsem o nich hovořil před rokem. Za prvé je to systém odměňování, druhý pilíř systém vzdělávání, třetí kariérní řád a čtvrtý sociální program.
Pilíř první - systém odměňování. V této oblasti je předložený návrh charakteristický zejména výrazným tlakem na nivelizaci platů. Co to znamená v praxi? Již tak nevýrazné rozdíly mezi služebním příjmem získaným v nižší a vyšší hodnosti služební budou nadále setřeny poskytováním řady příplatků určité skupině příslušníků, a to zejména v nižších služebních hodnostech. A právě absence motivace ke služebnímu postupu - pro vaši informaci výše příjmu neodpovídá míře odpovědnosti - bude podle mne bránit naplnění jednoho z klíčových motivačních prvků, tedy získávání kvalitních příslušníků do vyšších služebních hodností. Zjednodušeně řečeno - proč mít víc práce a odpovědnosti, když to pořádně nepoznám na výplatní pásce.
S tím souvisí také samotná konstrukce platu příslušníků bezpečnostních sborů. Je pravdou - a to je třeba ocenit jako klad - že dochází k redukci z 18 na 11 možných složek. Myslím, že stojí za to je zde připomenout: základní tarif, příplatek za službu, příplatek za vedení, příplatek za službu v zahraničí, služební příjem za službu přesčas, příplatek v noci, příplatek za službu ve svátek, zvláštní příplatek, další služební příjem, osobní příplatek, odměna. Pokud se vám to zdá jako příliš, souhlasím. Mám pocit, že takto složitá konstrukce platu celý systém i nadále znepřehledňuje, administrativně zatěžuje a zejména pak vede k oné nivelizaci, jak jsem o ní hovořil. Navržená konstrukce platu znamená také velmi omezenou možnost ocenit výrazně kvalitnější příslušníky. Podle § 126 odstavec 2 návrhu zákona totiž může osobní příplatek činit pouze 20 % základního tarifu. V praxi to znamená opět jedno jediné: proč se snažit, když se mi to nevyplatí?
V této souvislosti nabízím jako možný jiný pohled - říkám možný, jako příklad - pokusit se o další redukci tolika složek mzdy například na složky čtyři - zdůrazňuji slovíčko "například" - skládající se ze základního tarifu, možnosti odlišit přímý a nepřímý výkon služby, osobní příplatek závislý skutečně na kvalitě výkonu a jednorázové odměny. Domnívám se, že vedle administrativního zjednodušení by tato konstrukce sice skutečně znamenala tlak na vedoucí pracovníky, ale současné také jejich větší odpovědnost. Jsem také přesvědčen, že by umožnila lepší individuální posouzení kvality skutečně odvedené práce.
Pokud hovoříme o systému odměňování, dovolte mi ještě dodat toto. Předkladatel pan ministr vnitra vytváří představu, že nabytím účinnosti zákona vzroste plat příslušníků bezpečnostních sborů o 28 %. To ale podle mých propočtů není pravda. Ekonomické zdůvodnění - lze-li vůbec tak nazvat těch pár řádek v důvodové zprávě - vychází podle mne z mylného předpokladu, a to že v roce 2004 bude průměrný měsíční plat 24 760 korun. Podle mne - a byl bych rád, kdyby mi toto pan ministr vyvrátil, protože bych byl na tomto místě rád, kdybych se pletl - ta úroveň 24 760 korun bude dosažena již v roce 2003.
***