(15.40 hodin)
(pokračuje Gross)
Druhý důvod spočívá v tom, že v průběhu času byly přijaty některé nové zákony, které se k tomuto tématu vztahují. Jde například o zákon 128 z roku 2000 o obcích, zákon č. 131 z roku 2000 o hlavním městě Praze. Jak zákon o obcích, tak i zákon o hlavním městě Praze se tohoto tématu dotýkají. Zákon o obcích upravuje nově konání místního referenda v souvislosti s územními změnami obce včetně úpravy vytvoření úkolů a ukončení činnosti přípravných výborů ustavených pro účely uspořádání místního referenda o oddělení části obce. Nově upravena v zákoně o obcích je i otázka závaznosti výsledků referenda, tj. úprava postupu v případě, kdy zastupitelstvo výsledky referenda nerespektuje, případně se nerespektují doporučení.
Stávající právní úprava místního referenda s tímto novým pojetím není v souladu a v praxi se ukazuje, že činí poměrně velké aplikační potíže. S ohledem na zmiňované věcné nedostatky stávající úpravy a do značné míry velkou nepřehlednost se dospělo k závěru, že bude vhodnější, pokud bude předložen komplexní nový návrh než jen pouhá novela.
Návrh zákona přebírá některá ustanovení z dosavadního platného zákona. Pokud to byla ustanovení, která se v praxi osvědčila, bylo využito zkušeností z dosavadních místních referend, tak jak se v různých místech České republiky do současné doby podle stávající právní úpravy konala.
Pokud jde o věcné řešení, návrh zákona vymezuje okruh otázek, o kterých referendum lze a o kterých referendum nelze konat. Místní referendum podle tohoto návrhu zákona by se mělo konat pouze o věcech, které patří do samostatné působnosti obcí či územně členěných statutárních měst, resp. hl. m. Prahy. Dále je v návrhu i negativní vymezení předmětu místního referenda, které vychází ze stávající právní úpravy.
V další části návrh řeší, kdo je oprávněn hlasovat v místním referendu. Obecně lze říci, že oprávněnou osobou v hlasování je ta osoba, která je oprávněna volit do toho konkrétního obecního či městského zastupitelstva.
Právní úprava předpokládá, že konání místního referenda bude, jak už jsem uvedl, výkonem samosprávy, tedy pokud jde o náklady, organizaci, to vše by mělo být záležitostí té konkrétní samosprávy.
Nově se tímto návrhem také upravují otázky závaznosti rozhodnutí a případy, kdy příslušný orgán se podaným návrhem, který splňuje všechny formální náležitosti, nezabývá.
Oproti stávající úpravě bude podle tohoto návrhu možno konat také místní referendum z podnětu orgánů obce. Tímto bychom také chtěli, aby byly naplněny některé dosavadní poznatky, kdy v určitých místech se v praxi ukazovalo, že stávající právní úprava je v tomto směru nedostatečná.
Zákon předpokládá poměrně širokou možnost soudní ochrany, která je přizpůsobena režimu správního soudnictví.
Ještě bych se zmínil o otázce krajského referenda, protože tento návrh s tím nepočítá. Vláda o tom vedla poměrně obsáhlou debatu. Nakonec jsme se přiklonili k tomu, že budeme respektovat vůli Poslanecké sněmovny, která před krátkou dobou otázku krajského referenda odmítla, a to při projednávání zákonů spojených s druhou etapou reformy veřejné správy. To byl ten hlavní důvod, proč vláda do tohoto zákona tuto věc nedala a předpokládá, že otázka krajského referenda bude upravena samostatnou předlohou, která se bude zabývat pouze krajským referendem.
Děkuji vám za pozornost a těším se na rozpravu.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Doufám, že vás tentokrát nezklameme, pane místopředsedo.
Prosím, aby se nejprve ujala slova zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Zdeňka Horníková.
Poslankyně Zdeňka Horníková: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřila jako zpravodajka k vládnímu návrhu zákona o místním referendu, sněmovní tisk 255.
Zákon upravuje provádění místního referenda, a to v obci, městě, hlavním městě Praze, ve statutárním městě, v městských částech i městských obvodech. Tak jak zde přednesl pan ministr vnitra, v současné době tuto problematiku upravuje hned několik zákonů a vyhlášek a některé zde byly ústy pana ministra citovány. Některé zákony se dokonce odvolávají na samostatný zvláštní předpis, na samostatný zvláštní zákon, kterým by měl být právě projednávaný sněmovní tisk.
Pan ministr zde uvedl, že hlavním zákonem, který řeší místní referendum v tuto chvíli, je zákon 298/1992 ve znění pozdějších předpisů. Pan ministr zde také správně zdůvodnil, proč se vláda ubírá cestou nikoliv novelizace jednotlivých právních úprav, ale proč se vydává cestou nového samostatného zákona. Stávající legislativa je totiž nedostačující, je v mnoha svých částech sporná, leckde nepřehledná. I já se přikláním k názoru, že novelizovat stávající právní předpisy není cesta správná. Správná cesta skutečně vede přes nový zákon.
Chci jen upozornit své kolegy, že je škoda, že tento zákon řeší pouze místní referenda v obci, městě atd. Není to zákon, který by upravoval krajské referendum.
Na závěr se ještě zmíním, že veškeré konání referenda, celou úhradu konání referenda, plně zajišťuje obec, to znamená, že konání tohoto referenda nemá dopad na státní rozpočet.
I přes to, že jsou v zákoně jisté nedostatky, jsem přesvědčena, že tyto nedostatky lze ze zákona odstranit při projednávání v jednotlivých výborech. Doporučuji Poslanecké sněmovně, aby tento návrh - sněmovní tisk 255 - propustila do druhého čtení a přikázala výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní zpravodajce Zdeňce Horníkové. Otvírám obecnou rozpravu, do které mám v tuto chvíli dvě písemné přihlášky. První od pana poslance Pospíšila, druhou od pana poslance Šeicha. Prosím, aby se první jmenovaný ujal slova.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych několika stručnými poznámkami okomentoval text předloženého vládního návrhu.
Dle mého názoru předložený návrh v některých místech obsahuje příliš složité právní konstrukce, které by bylo možno nahradit jednodušším legislativním vyjadřováním. Poukazuji např. na § 1, kde je dle mého názoru zbytečně složitě popsána působnost tohoto zákona, ač by bylo možné nahradit toto konkrétní ustanovení ustanovením, že tento zákon upravuje provádění místního referenda v obcích, městských obvodech, městských částech a též dílčí místní referendum v částech obcí. Podobně v § 7 písm. c) kde je podle mého názoru až trochu nepřehledně vyjmenováno množství funkcí, o jejichž volbě není možné konat referendum.
***