Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2002 – 2006

(15.30 hodin)
(pokračuje Němcová)

Nyní tedy končím obecnou rozpravu. Vzhledem k tomu, že zde padl pouze technický návrh na prodloužení projednávání, domnívám se, že nemusím ani vyzývat pana ministra, ani pana zpravodaje k závěrečnému slovu.

Budeme se tedy zabývat návrhem na přikázání tohoto návrhu zákona výborům k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru. Má někdo prosím jiný návrh? Není tomu tak. Přistoupíme tedy k hlasování.

V hlasování s pořadovým číslem 219 rozhodneme o přikázání tohoto zákona zahraničnímu výboru.

Zahajuji proto hlasování a táži se vás, kdo je pro. Pro příchozí opakuji, že hlasujeme o návrhu na přikázání. Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 219 skončilo. Z přítomných 152 pro hlasovalo 131, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní se budeme zabývat návrhem na prodloužení lhůty k projednání, tak jak byl přednesen předsedou vlády, a to o 50 dnů.

Rozhodneme o tomto návrhu v hlasování s pořadovým číslem 220, které zahajuji, a táži se vás, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování s pořadovým číslem 220 z přítomných 151 pro se vyslovilo 116, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání zahraničnímu výboru a zároveň jsme prodloužili lhůtu k projednání v tomto výboru o 50 dnů.

Končím projednávání tohoto bodu a zahajuji projednávání bodu číslo 38, kterým je

Z pověření vlády předložený návrh uvede místopředseda vlády a ministr vnitra Stanislav Gross. Prosím, abyste se, pane ministře, opět ujal slova.

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Děkuji, paní místopředsedkyně. Paní poslankyně, páni poslanci, kolegové, dovolte mi, abych uvedl další vládní návrh zákona, kterým se tentokrát mění zákon o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky.

Cílem tohoto návrhu zákona je záležitost, která je poměrně dlouhodobě očekávána některými našimi bývalými spoluobčany, neboť jde o umožnění skupině bývalých státních občanů České a Slovenské Federativní Republiky, kteří byli zároveň občany České republiky a v době od 1. ledna 1994 do 1. září 1999 pozbyli státního občanství České republiky v důsledku nabytí slovenského státního občanství udělením - jde tedy o to, aby těmto občanům bylo umožněno znovunabytí státního občanství České republiky prohlášením, a zároveň jim je umožněno na rozdíl od obecných zvyklostí daných naším zákonem ponechat si státní občanství Slovenské republiky. Totéž se samozřejmě bude týkat i jejich dětí.

Dále v souladu s § 8 občanského zákoníku, v souladu se zákonem o rodině a v návaznosti také na Úmluvu o právech dítěte a na Evropskou úmluvu o státním občanství se v návrhu nově zakotvuje pojem dítě a je zároveň také definován na rozdíl od současné právní úpravy v této oblasti.

Některá ustanovení dále upravují i jednotlivé formy nabývání i pozbývání státního občanství, v nichž dosud nebyla výslovně stanovena nezbytná oznamovací povinnost ve vztahu k příslušným úřadům. Jedná se o takové záležitosti, jako je ohlašování místa trvalého pobytu Policii České republiky, jako je kontakt s územní vojenskou správou atp. Takže jde o napravení tohoto deficitu, který v současné době v platné právní úpravě je, a je sporný jeho výklad.

Zabývá se tento návrh také sjednocením dikce ustanovení, které upravuje souhlas rodičů, popřípadě dalších osob se změnou nebo poskytnutím státního občanství dítěte.

Je asi zapotřebí zmínit, že při vypracovávání tohoto návrhu kromě těch věcí, o kterých jsem hovořil, že jsou hlavním cílem, byly také využity některé zkušenosti z dosavadní praxe a některé drobnosti byly napraveny v tomto textu.

Závěrem mi dovolte, abych konstatoval, že zde u tohoto návrhu se nedostáváme do rozporu s právem Evropských společenství, protože evropská právní úprava se soustřeďuje toliko na otázky občanství unie, nikoliv občanství jednotlivých členských států.

Dovolte mi tedy závěrem, paní poslankyně, páni poslanci, abych vás požádal o propuštění do další části legislativního procesu, poděkoval vám za pozornost a tentokrát se těšil na hojnou debatu.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane místopředsedo. Prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Zuzka Rujbrová. Prosím, paní poslankyně.

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Kolegyně a kolegové, jak už uvedl pan ministr, je hlavním cílem novely zákona č. 40/1993 Sb. snaha umožnit občanům bývalého Československa, kteří si zvolili v letech 1994 až 1999 slovenské občanství, čímž automaticky pro ně zaniklo občanství české, znovu toto české občanství získat, respektive mít dvojí občanství, tedy české i slovenské. V dalších ustanoveních pak zákon zpřesňuje postavení nezletilých dětí a řeší i otázku pozbytí českého občanství občanem České republiky, který dobrovolně nabude občanství jiné.

Mám za to, že lze tento návrh doporučit k propuštění do dalších čtení. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní poslankyně. Otvírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou písemnou přihlášku. Táži se, zda se do ní někdo hlásí. Není tomu tak, proto končím obecnou rozpravu.

Budeme se tedy zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání petičnímu výboru. Má někdo jiný návrh na přikázání? Není tomu tak. Přistoupíme tedy k hlasování.

V hlasování pořadové číslo 221 se táži, kdo je pro přikázání tohoto návrhu zákona petičnímu výboru. Zahajuji hlasování. Kdo je proti tomu návrhu na přikázání?

V hlasování s pořadovým číslem 221 z přítomných 154 pro se vyslovilo 114, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání petičnímu výboru, a končím prvé čtení bodu číslo 38.

Pokračovat budeme bodem číslo 39 schváleného pořadu schůze a tím bodem je

Z pověření vlády předložený návrh opět uvede místopředseda vlády a ministr vnitra Stanislav Gross.

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážená paní místopředsedkyně, paní poslankyně, páni poslanci, tentokrát mi dovolte, jak už bylo řečeno, abych uvedl vládní návrh zákona o místním referendu.

Vláda předkládá návrh zákona, který projednávala nedávno. Konkrétně byl schválen ve vládě, a sice projednán a návrh ve vládě schválen, 12. března 2003. Jedním z důvodů pro předložení tohoto návrhu zákona je jeho stávající úprava, která se jeví v tuto chvíli již jako nevyhovující, a z těch důvodů, o kterých budu hovořit, vláda přistoupila nikoliv k novelizaci, ale k předložení komplexní nové úpravy v podobě místního referenda v České republice.

Problém, který je se stávající právní úpravou, vyplývá vlastně ze vzniku té právní úpravy, protože původní úprava, která je uvedena v zákoně č. 298/1992 Sb., o místním referendu, ve znění pozdějších předpisů, původně zahrnovala jak místní referendum, tak také konání voleb do zastupitelstev v obcích. Komunální volby byly následně v Parlamentu, v zákonodárném sboru, upraveny samostatným zákonem a ustanovení, která se týkala pouze místního referenda, zůstala a samozřejmě zůstala i některá společná ustanovení tohoto zákona, která měla být společná jak pro místní referendum, tak pro volby do obecních a městských zastupitelstev.

***