Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2002 – 2006

(9.10 hodin)
(pokračuje Rychetský)

Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti je doplňován o novou působnost nových soudních exekutorů při správě zajištěného majetku.

Vážené paní poslankyně a páni poslanci, jsem přesvědčen, že tento návrh zákona bude velmi podstatným a nezbytným krokem k tomu, aby instituty zajišťování majetku v průběhu trestního řízení byly skutečně naplňovány v praxi, a nikoli jako dnes, kdy jsou využívány spíše sporadicky. Věřím proto, že propustíte tuto osnovu do druhého čtení. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Nyní uděluji slovo zpravodaji pro prvé čtení, kterým je kolega Jiří Pospíšil.

Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pan ministr ve svém úvodním slově dostatečně odůvodnil předložený návrh zákona. Já proto pouze shrnu základní myšlenky.

Institut zajištění majetku, když má směřovat k realizaci trestu propadnutí majetku či dosažení náhrady škody poškozenému, je v našem trestním právu již obsažen. Trestní právo u nás zná tři důvody pro rozhodnutí o zajištění majetku: 1. zajištění majetku z důvodu nároku poškozeného; 2. zajištění majetku v souvislosti s případným uložením trestu propadnutí majetku; 3. zajištění majetku z důvodu mezinárodní právní pomoci ve věcech trestních.

Je pravdou, že současná právní úprava je neúplná, roztříštěná a z pohledu právní jistoty obviněného často též rámcová a obecná. Roztříštěnost a nejednotnost právní úpravy se mimo jiné projevuje tím, že u každé z těchto tří alternativ důvodu, proč se zajišťuje majetek, je jiným způsobem upraveno, jak naložit se zajištěným majetkem, resp. kdy majetek zůstává v rukou obviněného a kdy přechází do správy soudu. Za hlavní chybu, jak též uvedeno v důvodové zprávě, lze považovat tu skutečnost, že není jasně vymezeno kdo, resp. který subjekt má takto označený majetek spravovat a jakým způsobem si během té správy má počínat.

Tolik obecně ke shrnutí předloženého návrhu.

Nyní mi dovolte několik poznámek zpravodaje. Je otázkou, zda k úpravě této problematiky trestního práva je nutné předložit speciální zákon. Důvodová zpráva a stejně tak i pan ministr ve svém úvodním slově konstatuje, že tato otázka má spíše charakter organizační, je spíše organizační normou, a proto by měla být vyčleněna ve zvláštním právním předpisu. Já osobně se domnívám, že tento argument neobstojí. Přesto však si myslím, že není problémem, zda tato otázka je upravena v již platných právních předpisech, nebo zda bude upravena ve speciálním právním předpisu.

K § 5 předloženého zákona bych pouze uvedl, že považuji za nepříliš jasné, jak se bude postupovat, pokud obviněný v prohlášení, které má vyplnit, nebude přesně specifikovat svůj majetek. Je asi k diskusi na výboru, aby se řešilo, jak se bude postupovat, pokud obviněný odmítne takovéto prohlášení učinit či v takovémto prohlášení uvede falešné a neúplné informace. Je otázkou, zda i na tento případ se vztahuje oprávnění obviněného tvrdit nepravdu či nevypovídat. Hrozí zde dle mého názoru též nebezpečí, že obviněný označí věci, které nejsou v jeho vlastnictví, označí věci, které patří třetí osobě. Mám obavu, že předložený právní předpis dostatečně neřeší ochranu práv třetích osob, resp. vlastníků věcí, které budou neprávem označeny a budou případně označeny v rozhodnutí soudu jako majetek, který má být zajištěn.

V § 6 předloženého návrhu zákona je upraveno právo soudu provést k zjištění movitých věcí osobní prohlídku obviněného, či případně též prohlídku bytu nebo jiných prostor. Plně chápu, že soud potřebuje takovéto oprávnění k efektivnímu provedení zajištění věci. Přesto bych však z důvodu zvýšení právní jistoty obviněného ještě toto ustanovení doplnil o to, že takovéto úkony, které soud provádí, mohou sloužit pouze k zajištění věci, nikoli k dalším úkonům, které se provádějí v rámci trestního řízení.

Moje poslední poznámka, když dovolíte, dámy a pánové, k předloženému návrhu se týká otázek, zda by nemělo být též diskutováno, zda institut zajištění majetku by neměl být určitým způsobem časově omezen a případně pak teprve přezkoumáváno, zda nemá být prodloužen, neboť se jedná o velmi výrazný zásah do vlastnického práva. Takovýto institut by měl být nějakým způsobem regulován.

Moje poslední poznámka v tomto bodě se pak týká § 12, kde jsou upraveny možnosti, kdy takto zajištěný majetek může být po souhlasu soudu prodán. Osobně se domnívám, že by mělo být diskutováno, zda jedním z těchto důvodů má být též důvod, že obviněný uprchl nebo se skrývá. Mám obavu, že takovýto institut, resp. tento důvod by mohl být v praxi též zneužit, a to zvláště za situace, kdy víme - a minulý týden se o tom též diskutovalo - jaké problémy nám činí soudní doručování.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Otvírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Konstatuji, že nemám žádnou písemnou přihlášku. Do obecné rozpravy se také nikdo nehlásí, proto ji končím.

Budeme se zabývat návrhem na přikázání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavně právnímu výboru. Má někdo jiný návrh? Žádný návrh neregistruji. Budeme tedy hlasovat.

Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 113. Kdo je pro tento návrh na přikázání? Kdo je proti?

Z přítomných 155 pro návrh 119, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Konstatuji, že tento návrh jsme přikázali k projednání ústavně právnímu výboru. Tím končím první čtení.

Sděluji, že pan kolega Rafaj má náhradní kartu č. 5.

Nyní, vážené kolegyně a kolegové, přistoupíme k projednání bloku návrhů zákonů ve třetím čtení, a to v pořadí body č. 60, 61, 62, 63, 64, 66 až 69.

Jako první zahajuji projednávání bodu

Prosím, aby vedle pana ministra spravedlnosti zaujal místo u stolku zpravodajů také zpravodaj ústavně právního výboru kolega Koudelka. Sděluji, že pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 208/2.

Otvírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí paní kolegyně Dundáčková. Prosím.

***