(13.40 hodin)
(pokračuje Páralová)
Dále mi dovolte, abych se vyjádřila k novému § 30, který si klade za cíl omezit uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou. Celá konstrukce nově navrhovaného znění novely týkající se možnosti uzavírat pracovní poměr na dobu určitou, na dobu nejvýše dvou let, je velmi pochybná. Je bohužel smutnou pravdou, že směrnice EU si přeje, abychom v našem právu stanovili maximální délku trvání pracovního poměru na dobu určitou. Nikde však není psáno, že to musí být zrovna pouhé dva roky. Návrhem se skutečně asi zabrání tzv. řetězení pracovních poměrů na dobu určitou. Ovšem jak praví zákon, jen mezi stejnými subjekty, a tedy ve vztahu ke konkrétnímu zaměstnanci. Současně však takový zaměstnanec ve skutečnosti vůbec chráněn není. Zvlášť při současném stavu trhu práce, který se vyznačuje vysokou nezaměstnaností. Uvedu příklad. Pracovníka, který má se zaměstnavatelem sjednán pracovní poměr na dobu určitou na dva roky, a tato doba právě uplynula, má zaměstnavatel možnost ještě na rok zaměstnat. Neučiní to, protože mu to zákon zakazuje. Přijme tedy jiného pracovníka. Jedná se o další omezení smluvní volnosti mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, které ještě zhorší stav na trhu práce. Nemyslím si, že zaměstnancům pomůžeme, když omezíme pracovní poměry na dobu určitou. Je přece lepší mít práci na dobu určitou než nemít práci vůbec. Takzvaná ochrana zaměstnanců se tak většinou obrátí proti nim.
Dalším typickým příkladem zhoršení postavení zaměstnanců na trhu práce ve jménu jejich ochrany je ochrana zaměstnanců se změněnou pracovní schopností, tzv. pozitivní diskriminace obsažená v § 50, který se mění, nikoli však podstatně. Zaměstnanci se změněnou pracovní schopností může dát zaměstnavatel výpověď jen s předchozím souhlasem příslušného orgánu státní správy, jinak je výpověď neplatná. Důsledkem tohoto paragrafu je, že zaměstnavatelé se obávají přijmout do pracovního poměru zdravotně postižené lidi, protože se obávají, že v případě potřeby by je nemohli propustit. Několikrát jsem se setkala s tím, že mě zdravotně postižení lidé žádali, abychom tuto "výhodu" zrušili.
Co říci na závěr?
Novela je v důvodové zprávě odůvodněna výhradně potřebou přizpůsobit naše pracovní právo novým směrnicím EU, a to ještě před vstupem do Evropské unie. Je otázkou, zda skutečně ustanovení navrhovaná ke změně jsou v rozporu s novými směrnicemi EU. V řadě případů jde jen o formulační zpřesnění, které klidně mohlo počkat na novou koncepci pracovního práva. Přístup, kdy při vydání každé nové směrnice EU budeme měnit zákoník práce nebo kterýkoliv jiný zákon, nesvědčí o stabilitě právního řádu a nepřispěje ani k právní jistotě našich občanů.
Novela je dle mého názoru nejen zbytečná, ale navíc v kontextu, v němž je předkládána, je pouhým zatěžováním a obtěžováním našich občanů. Novela je předkládána v době, kdy se naši občané připravují na tvrdou soutěž o budoucnost svou i své země ve složitém konkurenční prostředí EU. Předložená novela je bohužel dalším krokem ke snižování konkurenceschopnosti naší země.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji paní zpravodajce Aleně Páralové a otevírám obecnou rozpravu, do které mám jednu písemnou přihlášku, a to od pana poslance Josefa Mikuty. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Josef Mikuta: Dobrý den, vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové.
Po seznámení s vládním návrhem na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 65/1995 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákon 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, konstatuji, že smyslem předkládaného návrhu je sladit fungování pracovněprávních vztahů v České republice s prostředím v členských státech EU.
Již v letech 2000 až 2002 byly přijaty některé prvky, které upravily problematiku rovného zacházení a diskriminačních přístupů k přijímání zaměstnanců. Nově předložený návrh zákona vychází jednak z některých směrnic platných v EU a z poznatků praxe, jednak zpřesňuje vymezení výjimek. Přesnější vymezení diskriminačních znaků vytváří příznivější podmínky pro rovné zacházení v každodenní praxi. Ovšem ani princip zákazu diskriminace nemůže platit absolutně ve všech případech. Je tedy správně stanoveno v novém návrhu - § 1 odst. 5 - jaké možnosti výjimek dané zvláštní povahou sjednané práce s ohledem na uznávané morální, náboženské či kulturní hodnoty jsou pro výkon konkrétní pracovní činnosti zcela nezbytné a zároveň přiměřené. Pro rozhodování soudů činila dosud problém aplikace obecné zásady zákoníku práce. Proto je dobré, že bude zakotvena dosavadní obecná zásada přesněji a jednoznačněji.
Jako velmi důležité a nezbytné se mi jeví nové znění § 30 zákoníku práce, jež je značně odlišné od dosavadní právní úpravy. Dosavadní právní úprava, přestože byla výsledkem několika novelizací ustanovení § 30, se v praxi příliš neosvědčila. Je proto dobře, že návrh stanovuje celkovou dobu trvání na sebe navazujících pracovních poměrů na dobu určitou v maximální délce dvou roků. Navrhované výjimky, např. dlouhodobá nemoc, mateřská dovolená a další, by měly pokrýt dostatečně potřeby zaměstnavatelů.
Lze zvážit, zda v § 30 odst. 4 nemá být stanovena zaměstnanci doba, kdy musí oznámit zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, na dobu tří měsíců od uzavření pracovního poměru. Dle mého názoru je nutné, aby si zaměstnanec trvale udržoval určité právní povědomí o obsahu některých ustanovení zákoníku práce.
Podstatné však je, že v zájmu právní jistoty obou účastníků pracovněprávního vztahu je stanovena prekluzivní lhůta pro uplatnění soudního návrhu na určení, zda byly splněny zákonem stanovené podmínky pro sjednání pracovního poměru na dobu určitou. Ovšem stanovit lhůtu pro uplatnění soudního návrhu na dva měsíce po skončení pracovního poměru na dobu určitou se mi jeví jako možná příliš jednostranně nevýhodné pro zaměstnavatele. Tyto úkony by mohly být limitovány délkou sjednaného pracovního poměru.
Až následujících praxe ukáže, zda bylo dosaženo hlavních cílů novelizace stanovených v důvodové zprávě a vymezených obecně na str. 8 a 9 této důvodové zprávy.
Myslím, že předkládaný návrh je srozumitelný a že je dalším krokem ke zkvalitnění dosavadního znění zákoníku práce. Vydání nového zákona ovšem bude v budoucnu jistě nutností.
Návrh jsem široce konzultoval a vyjádření zaměstnanců i zaměstnavatelů jsem vnímal jako pozitivní.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji, pane poslanče. Nevidím žádnou další přihlášku do obecné rozpravy. Obecnou rozpravu končím.
Táži se pana navrhovatele, pana ministra, i paní zpravodajky, zda chtějí vystoupit se svým závěrečným slovem.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Abych umožnil paní zpravodajce vystoupit ještě v obecné rozpravě, byť očekávám, že navrhne něco, co se mi nebude líbit, je myslím potřeba, abychom měli možnost svůj názor říci. Domnívám se tedy, že by měla mít možnost svůj názor uvést. (Veselost ve sněmovně, potlesk klubu poslanců ODS.)
***