(13.50 hodin)

Poslankyně Alena Páralová: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych vaším prostřednictvím poděkovala panu ministrovi za jeho galantnost.

Zákoník práce byl schválen dne 16. června roku 1965. Letos tedy oslaví své 38. narozeniny a shodou okolností jednáme o 38. novele tohoto zvláště v poslední době těžce zkoušeného zákona. Od roku 1965 do roku 1990, tedy za dobu prvních 25 let, byl zákon novelizován pouze jedenáctkrát. Z 38 novel pět novel padá na vrub pana ministra Vodičky. Za přibližně stejnou dobu asi třikrát více, tedy 15 novel, připsal na své konto ministr Špidla.

Současný premiér a tehdejší ministr Špidla již v roce 1998 tvrdil, že jeho ministerstvo pracuje na novém pracovním kodexu. Bohužel, téměř po pěti letech zde místo slibovaného nového pracovního kodexu máme další úplně zbytečnou novelu zákona. Jako bychom si neuvědomovali, že každá změna pracovního práva s sebou přináší nemalé transformační náklady. Tisíce personalistů se budou školit, desetitisíce opatření budou muset učinit zaměstnavatelé, zaměstnanci budou opět proškolování z novinek, které nepřispějí k jejich respektu k právu a k práci ústavních orgánů. Zbytečná novela nás bude stát nemalé finanční prostředky a zařadí se do dlouhé řady předpisů, které chrlí naši i evropští úředníci a které potom ve svém důsledku vedou ke snížení pružnosti a konkurenceschopnosti našich firem.

Dovolte mi pár poznámek k navrhovaným změnám.

V § 1 odst. 5 se nepřímo stanoví povinnost rovnoměrného zastoupení mužů a žen u zaměstnavatele. Je toho vůbec možné dosáhnout administrativní cestou? Co bude dalším krokem v této souvislosti? Jedná se o absurdní a dost nebezpečné zasahování státu do svobody podnikání. Kam až půjde stát ve snaze diktovat zaměstnavatelům, koho mají a mohou přijmout do pracovního poměru? Skladba zaměstnanců je přece záležitostí každého zaměstnavatele, který vytváří kolektiv zaměstnanců pod tíhou rizik podnikatelské soutěže. A neriskuje sám. V případě, že v soutěži neuspěje, přijdou jeho zaměstnanci o zaměstnání.

Vrcholem formálnosti je ustanovení, dle něhož je zaměstnavatel povinen informovat zaměstnance o opatřeních zaměstnavatele směřujících k zajištění rovného zacházení a k zamezení diskriminace. Prosím pana ministra, aby uvedl, jak by měla taková opatření zaměstnavatele, směřující k rovnému zacházení a k zamezení diskriminace, vypadat.

 

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Promiňte paní poslankyně, já se pokusím zjednat v jednacím sále trochu více klidu, aby vám bylo vůbec rozuměno.

Prosím všechny, aby se ztišili, a zvláště tady kolegy po mé levé ruce. Prosím, pánové, rušíte opravdu velmi mnoho.

Paní poslankyně, pokračujte.

 

Poslankyně Alena Páralová: Děkuji.

Co říci k novele paragrafu 30, kde je upraven pracovní poměr na dobu určitou? Tažení proti poměru na dobu určitou je návratem k původnímu omezení, které bylo v zákoníku práce těsně před rokem 1989, nikoli však v době jeho schválení. Je to známka nedůvěry ke schopnosti samostatného myšlení lidí a podceňování jejich schopností se o sebe postarat. Je to ovšem v souladu s tím, jak je Evropská unie v některých ohledech socialistická. Socialismus s jeho formalismem a neschopností uspět v jakékoli soutěži jsme vyhodili dveřmi - a on se nám oknem vrací. Paragraf 30 a další vůbec nepočítají s tím, že by zaměstnanec mohl mít zájem na sjednání pracovního poměru na dobu určitou.

Ustanovení o tom, že zaměstnavatel vymezí v písemné dohodě s odbory důvody, pro které lze sjednat pracovní poměr na dobu určitou nebo na dobu delší než dva roky, považuji za nepřiměřené. Znamená to, že vedle kolektivní smlouvy bude existovat ještě další dohoda s odbory? Stále se zde projevuje tendence posilovat exkluzivní postavení odborů, ve kterých se sdružuje méně než 30 % zaměstnanců, nad rámec, který je jim v současné době vymezen naším zákonodárstvím.

V posledních letech pracovní právo pod rukama pana ministra Špidly rozkvetlo stejně jako zahrádka, v níž je zahradníkem kozel. Když hovořím o zákoníku práce s malými a středními podnikateli, manažery a řediteli různých institucí, např. nemocnic, zjišťuji, že si zákoníku práce mírně řečeno neváží. Říkají, že kdyby některá ustanovení zákoníku práce neobešli, nevyrobili by ani jeden výrobek a nezajistili by dostatečný komfort pacienta při náročné operaci a po ní. Pracovní právo nezodpovědným přístupem ministerstva, které pohrdá názory odborníků a nedbá na protesty, postupně ztrácí autoritu. Doufala jsem, že se situace zlepší s příchodem nového ministra. Teď vidím, že jsem doufala marně. Pan ministr Škromach předložením této novely kráčí bohužel ve šlépějích svého předchůdce.

Ano, nutně bychom potřebovali novelu zákoníku práce. Potřebovali bychom novelu, která by napravila chyby novely č. 155/2000 Sb., která byla velice nekvalitně připravena a předložena tehdejším ministrem Špidlou a ve stejném kontextu doplněna o opravdové perly z pracovního práva z pera Unie svobody. Tato tzv. euronovela přinesla našim občanům nemalé potíže. Připomínám, že se jedná například o přestávku na jídlo a oddech, o délku pracovní doby při nerovnoměrně rozložené pracovní době, o nemožnost zaměstnavatele zajistit prevenci rizik dodavatelským způsobem, o ve světě nevídanou ochranu zaměstnanců pečujících o dítě do tří let při porušování pracovních povinností, o omezení počtu přesčasových hodin bez využití výjimek povolených směrnicemi Evropské unie.

Bohužel tyto skutečné a zbytečné problémy, které v zákoníku práce jsou, novela neřeší. Zato velice sofistikovaně řeší nesmrtelnost chrousta se zaměřením na jeho harašení. Proto dávám návrh na její zamítnutí a děkuji vám za pozornost. (Potlesk z pravé části sněmovny.)

 

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Jako další se do obecné rozpravy přihlásil pan ministr kultury, pan Pavel Dostál. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Pavel Dostál Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. To bude snad jen faktická poznámka k vystoupení drahé kolegyně Páralové.

Půl roku, rok, dva roky tomu nazad, paní kolegyně Páralová tady neustále vyhrožuje v souvislosti s některými zákonnými normami týkajícími se pracovního poměru atd. socialismem. Já bych chtěl upozornit kolegyni Páralovou, které si jinak nesmírně velice vážím za její aktivitu a sílu, že mezi socialismem a reálným socialismem, který jsme prožívali v minulém období, je opravdu veliký rozdíl. Mezi socialismem a reálným socialismem je rozdíl například v chápání demokratických práv, zásad atd.

Já bych byl nerad, aby zde základní politologické poučky byly používány vůči levici.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP