(13.10 hodin)
(pokračuje Marková)
Podmínky pro uznání odborné kvalifikace jsou v souladu s článkem 26 odstavec 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
Obecný systém uznávání kvalifikací přináší výhody občanům České republiky, kteří jsou oprávněni v jiných členských státech požadovat veškerá práva, která jsou garantována tímto zákonem státním příslušníkům jiných členských států v České republice.
Návrh je slučitelný s právem Evropských společenství a je jediným řešením vzhledem ke skutečnosti, že v České republice existuje tak vysoký počet regulovaných profesí.
Doporučuji propustit tento zákon do druhého čtení, i když je to zákon velmi složitý a místy i chaotický a bude s největší pravděpodobností potřebovat úpravy.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji zpravodajce paní poslankyni Soně Markové. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil pan poslanec Jaromír Kohlíček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jaromír Kohlíček: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážení páni ministři, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych měl jednu malou poznámku k tomuto opravdu velmi složitému zákonu, který mění řadu norem našeho právního řádu.
Jestliže někdo z vás se tím už trochu zabýval, zkoušel, jak to vlastně vypadá při nostrifikaci vysokoškolského diplomu, ale i zvláštní způsobilosti, jistě narazil na naprosto nepřehlednou houšť a spleť nejrůznějších překážek. Typický příklad, abych nechodil daleko, je například uznání diplomu technického inženýra. Musíte si najít odpovídající vysokou školu v dané zemi, musí být srovnány osnovy, podle kterých jste studovali vy, podle kterých studuje odpovídající kolega, jsou vám jmenovány zkoušky, které vám chybějí a které musíte dokončit, abyste mohli mít svůj diplom nostrifikovaný v dané zemi.
Je to velmi složité. Proto si myslím, že je třeba, abychom k tomuto zákonu přistupovali velmi opatrně. Chápu, že pro umožnění volného pohybu osob je naprosto nezbytné, aby zde určité srovnání kvalifikačních stupňů bylo, a uvědomuji si stejně jako řada mých kolegů, například paní docentka, že třeba ve zdravotnických povoláních je velmi obtížné srovnávat kvalifikační stupně. Proto bych doporučoval, aby tento zákon byl pečlivě prozkoumán ve výborech, aby k problematice, kterou pokrývá, byl svolán seminář, aby se odborná veřejnost k této problematice mohla vyjádřit a aby lhůta na jeho projednání byla prodloužena o 20 dní.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nemám žádnou další přihlášku, ale vidím pana poslance Waltra Bartoše. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Walter Bartoš: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, návrh tisku 242, který řeší uznávání podmínek kvalifikace osob ze zemí Evropského hospodářského prostoru, Švýcarska a popř. i třetích zemí, řeší proces uznávání kvalifikací a proces tohoto uznávání. Jsem přesvědčen o tom, že tento návrh zákona má svůj význam, je to určitě důležitá věc, kterou upravuje. Tato věc měla být již dávno upravena v některých bilaterálních smlouvách. Nicméně - a moji předřečníci to již řekli - po prostudování tohoto zákona musím konstatovat, že tato norma je napsána příliš složitě. Souhlasím s paní kolegyní Markovou, že v některých místech též chaoticky. Realizace takto napsané normy může v budoucnu znamenat velké obtíže. Tím, že tento zákon je napsán složitě a rozšiřuje jakýsi administrativní proces, otevírá a posiluje do určité míry rozhodování úředníků a může vytvářet i určité prostředí pro korupci.
V souvislosti s předkládaným zákonem je třeba prověřit, zda je pro občany České republiky zajištěna vzájemná reciprocita. Rád bych se pana ministra zeptal, jestli je zajištěno, že stejně bude s občany České republiky zacházeno také v ostatních zemích.
V souvislosti s touto reciprocitou bych rád zmínil některé s tím související problémy. Je to problém tzv. opravných prostředků a celkového správního řízení, problém akademického uznávání, které je dáno bilaterálními smlouvami s jednotlivými státy. Musím uvést, že mi není známo, že by takové smlouvy byly uzavřeny se všemi státy Evropské unie a se všemi kandidátskými zeměmi. Je to problém profesního uznávání, o kterém mluví tento zákon. To totiž smluvně není nikde upraveno. Samozřejmě je to problém, o kterém jsem již mluvil - a důvodová zpráva to taktéž potvrzuje - že není nikterak zřejmé, že opravdu s občany České republiky bude zacházeno stejně ve státech dalších.
Návrh zákona v sobě skrývá i další ustanovení, která mohou způsobit komplikace, a já bych na ně rád upozornil. Hlavním orgánem, který koordinuje všechny uznávací orgány - chtěl bych říci, že jich může být velmi mnoho a vůbec není jasné, který a za co bude odpovědný - je ministerstvo školství. Chci říci, že principiálně se zákon tváří, že příslušné kvalifikační certifikáty jsou především starostí školského resortu. Chci se zeptat pana ministra práce a sociálních věcí, jestli je to tak správně, proč to třeba nemůže být ministerstvo průmyslu nebo jiné ministerstvo. Proč zrovna školství?
Druhý problém. Pokud ministerstvo školství má koordinovat a dokonce vést evidenci všech řízení, musela by mu být svěřena pravomoc, a to pod úhlem jakýchsi sankcí, vymáhat informace od všech jednotlivých uznávacích orgánů. Taková pravomoc v tomto zákoně není. Taková informační povinnost není nařízena ani jednotlivým uznávacím orgánům. Pan ministr mluvil o tom, že to mohou být orgány, jako je Hospodářská komora a vysoká škola, ministerstvo průmyslu a další.
V textu se dále říká, že dále jsou schvalovací orgány, na jejichž žádost spolupracují např. vysoké školy. Ale vysoké školy nejsou jedinou institucí, která poskytuje vzdělání. My máme také školy střední - to už se v zákoně neobjevuje. Chci se zeptat, jestli lze dovodit z tohoto ustanovení, že se to týká také škol středních a dalších institucí. Není jasné, zda taková věta, aby spolupráce byla vynutitelná, se v zákoně objevuje. V praxi to může vypadat tak, že to bude v podstatě záviset na dobré vůli. A navíc není jasné, zda taková spolupráce bude placená a z jakých prostředků a kým. Většina takových eventuálních spolupracovišť jsou totiž privátní nebo právní subjektivní (?) a samostatně hospodařící.
Dalším problémem je novela školského zákona č. 29. Tady ve čtvrté části se hovoří o tom, že pedagogickým pracovníkem může být pouze ten, kdo má pedagogickou a odbornou kvalifikaci. Pokud to předkladatelé myslí vážně, potom by bylo vhodné vyjasnit, zda škola, která zaměstnává ve funkci učitele, zaměstnance bez pedagogické kvalifikace, porušuje zákon. Pokud ne, potom je na místě otázka, proč je to tam napsáno. Další otázka s tím související - zda učitel odborně vzdělaný jako biolog např. může učit fyziku. Je i on odborně vzdělán? Na to bych se rád zeptal pana ministra.
Souhrnně lze říci, že zákon je zcela určitě potřebný, ale bohužel musím konstatovat, že tento zákon je napsán horkou jehlou a je příliš složitý.
***