(16.30 hodin)
(pokračuje Špidla)
Překlady jsou zajišťovány dodavatelským způsobem od překladatelských agentur. Nejdůležitější a rovněž časově a odborně nejnáročnější etapou je však odborná, právní a lingvistická verze, která je zajišťována interními pracovníky.
V současné době je v rámci nových jazyků EU do českého jazyka přeloženo společně s maďarštinou a estonštinou nejvíce dokumentů, celkem asi 43 tisíc tiskových stran. Revidované překlady jsou předány k finalizaci a autentifikaci institucím Evropské unie - oficiální česká verze komunitárních právních předpisů vznikne až po kontrole pracovníky institucí EU neboli finalizaci. Její formu a rychlost nemůže česká strana ovlivnit. Redakce textu a publikace bude komplexně zajišťována Úřadem pro úřední tisky v Lucemburku. Publikace se předkládá jak v tištěné, tak v elektronické formě. Úřad pro úřední tisky bude však závislý na dodávkách zkontrolovaných textů od institucí Evropské unie. Tento moment je velice důležitý zejména při přípravě tištěné verze, neboť dokumenty budou vydávány souběžně ve všech nových jazycích a v případě, že některá jazyková verze nebude k dispozici, opozdí se výtisk celé částky. V elektronické formě by měly být autentické předpisy EU vydávány v nových jazycích průběžně, bez ohledu na to, zda jsou dokončeny všechny jazykové verze.
Již nyní, před přistoupením České republiky k Evropské unii, jsou revidované překlady předpisů do českého jazyka zdarma dostupné na internetových stránkách Úřadu vlády ČR. Kromě toho jsou veškeré předpisy dostupné ve všech současných úředních jazycích zdarma na oficiálních internetových stránkách Evropské unie.
Otázky pořizování překladů legislativy do českého jazyka a jejího publikování jsou upraveny smlouvou mezi Evropským společenstvím zastoupeným Úřadem pro oficiální publikace Evropského společenství a Úřadem vlády České republiky ze dne 4. 10. 1999. Evropské společenství jakožto vlastník autorských práv k úřednímu věstníku od vstupu smlouvy z Nice v platnost, nesoucího název Úřední věstník EU, uděluje Úřadu vlády ČR svolení k překladu dokumentů do českého jazyka a jejich zveřejňování jak v knižní, tak v digitální formě zpřístupněné prostřednictvím internetu, a to na základě podmínek uvedených ve smlouvě.
Pro zpřístupnění českých překladů dokumentů v podobě neoficiálních revidovaných znění byla zvolena varianta vystavení databáze obsahující přehled všech dosud revidovaných překladů v rámci internetové verze informačního systému pro aproximaci práva ISAP, která je dostupná na adrese http://isapvlada.cz v části "data určená pro veřejnost". Evidence revidovaných překladů, odbor kompatibility s právem Evropského společenství Úřadu vlády ČR, provádí průběžně aktualizaci této databáze revidovaných překladů.
Úřední věstník EU v autentické verzi obsahuje české texty všech stávajících právních předpisů, které by měly vyjít k datu přistoupení České republiky k EU. Jeho vydávání a tištění je ale, jak už bylo naznačeno, plně v kompetenci komunitárních institucí. Zda bude včas vytištěn a distribuován, nemůže garantovat vláda ČR. Je však třeba zdůraznit, že je ve vlastním zájmu komunitárních institucí, aby k datu přistoupení České republiky k Evropské unii byl dostupný úřední věstník v české jazykové verzi. Je totiž obecnou zásadou komunitárního práva, že opatření komunitárních institucí nemůže mít právní účinky vůči osobám, kterých se týká, pokud tyto osoby nemají možnost se s tímto opatřením seznámit. Pokud by česká jazyková verze určitého komunitárního právního předpisu k datu přistoupení nebyla dostupná, bylo by možné namítat neúčinnost právních předpisů v důsledku nemožnosti seznámit se s nimi.
Mimo jiné i v souvislosti s vládním návrhem zákona o obchodování s ohroženými druhy je aktuální otázka budoucího postavení nařízení Evropského společenství v rámci právního řádu České republiky, členského státu EU. Stanovisko, které ke zmíněné konkrétní normě zaujal legislativní odbor Poslanecké sněmovny, zjevně vychází z předpokladu, že nařízení Evropských společenství je normou mezinárodního práva, která musí být do právního řádu České republiky přijata buď metodou adaptace - to je přepis normy přizpůsobený struktuře právního řádu České republiky - nebo metodou inkorporace - to je převzetí normy v její původní formě bez dalšího.
Není tomu tak. Stanovisko vládní legislativy, které jsem si nechal zpracovat, uvádí, že komunitární právo se od mezinárodního práva veřejného výrazně liší svojí supranacionální povahou, není omezeno na obecné normy mezinárodního práva veřejného a jde jasně nad jejich rámec. Je na ně nutné nahlížet jako na nový právní řád mezinárodního práva, který se vstupem základních smluv v platnost stal součástí právních systémů členských států. Postavení nařízení, jednoho ze základních psaných pramenů komunitárního práva, bude po přistoupení plynout přímo ze smluv o založení Evropského společenství a Evropského společenství atomové energie. Nařízení je jimi shodně definováno jako obecně závazný předpis, který je závazný ve všech svých částech a přímo použitelný ve všech členských státech, a to od okamžiku, kdy nabude účinnosti. Jako ex definitione přímo použitelné vyvolává nařízení v právních řádech členských států účinky od okamžiku nabytí účinnosti per se, aniž by jej bylo nutné recipovat do vnitrostátního práva zvláštním právním předpisem. Může tedy přímo zakládat práva nebo povinnosti osobám v jurisdikci členských států a působit vznik, změnu a zánik právních vztahů. Členské státy jsou obecně pouze povinny podle článku 10 Smlouvy o založení Evropského společenství zajistit plnou účinnost nařízení, což znamená zejména povinnost zrušit ustanovení vnitrostátního práva, která by nařízení odporovala, a nezavádět nová, neslučitelná ustanovení, případně vymezit dohlížející orgány a sankce za porušení nařízení. Jinak jsou členské státy povinny přijímat zvláštní vnitrostátní předpisy k provedení nařízení, pouze pokud jim to nařízení samo výslovně uloží, např. zřídit určitý orgán, právní institut apod.
Pravomoc k vydávání nařízení a konstrukce jeho právních účinků je tedy prima faciae výrazem přenosu části suverenity legislativních kompetencí ze členských států na Evropská společenství. Členské státy proto nesmějí nařízení měnit, zasahovat do něj nebo omezovat jeho prostorovou, časovou nebo osobní působnost, a to ani stanovením vykládacích pravidel. Nařízení a jeho části se dokonce ani nemohou publikovat ve vnitrostátních sbírkách právních předpisů. Není tudíž možné dublovat text nařízení tím, že by jeho části byly přejímány do vnitrostátních právních předpisů nebo zrcadlově publikovány ve vnitrostátních sbírkách právních předpisů. Pouze výjimečně, je-li to nutné pro elementární srozumitelnost a účinnost, mohou být určité části nařízení vyjádřeny ve vnitrostátních právních předpisech.
Nerespektováním povahy nařízení by se členský stát vystavil riziku sankce, řízení o porušení s ES vedenému proti členskému státu před Soudním dvorem Evropských společenství a žalobám o náhradu škody způsobené fyzickým či právnickým osobám porušením komunitárního práva. Nařízení se tedy zjevně liší od aktů mezinárodních organizací podle klasických smluv mezinárodního práva veřejného. Členský stát s ním musí operovat v souladu s požadavky plynoucími ze smluv o založení Evropského společenství, interpretovaných judikaturou Soudního dvora ES.
Závěry a doporučení stanoviska legislativního odboru sněmovny k vládnímu návrhu zákona o obchodování s ohroženými druhy, obsažené v bodech 1 až 6, jsou s ohledem na výše uvedené v rozporu s výše popsanou právní povahou nařízení.
Dovolte mi ještě několik slov k problematice novelizace ústavy. Ratifikací a vyhlášením aktu o přistoupení České republiky ve smyslu čl. 10 Ústavy ČR se součástí právního řádu České republiky stanou smlouvy o založení Evropského společenství a Evropského společenství atomové energie. Tyto smlouvy mají povahu smluv, jimiž se přenáší část suverenity z členského státu na mezinárodní organizaci, a výslovně opravňují společné komunitární instituce k vydávání sekundárních právních předpisů, které mají stanovené právní účinky. Česká republika přistoupením tedy limituje svoji suverenitu v legislativní oblasti, což i Ústava České republiky umožňuje.
***