(16.20 hodin)
(pokračuje Páralová)
Táži se vás, pane premiére, jaká opatření provedete na úřadu vlády, aby směřovala k zajištění rovného zacházení a k zamezení diskriminace. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji paní poslankyni Páralové. Slovo má předseda vlády pan Vladimír Špidla.
Předseda vlády ČR Vladimír Špidla: Vážená paní místopředsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, paní poslankyně Páralová naznačila, jako by situace na úřadu vlády byla situace úřadu, na kterém dochází k porušování rovných příležitostí a na kterém dochází k porušování zákoníku práce. Pokud by mi paní poslankyně poskytla nějaký konkrétnější důvod, jistě bych věc nechal prověřit, ale v každém případě považuji její podnět za zajímavý a uložím vedoucí Úřadu vlády, aby zpracovala posudek, zda v režimech a pracovních zvyklostech úřadu vlády se nevyskytují prvky, které by svědčily nebo dávaly možnost uvažovat o tom, že dochází k diskriminaci, a pokud se některé takovéto věci objeví, nepochybně uložím, aby byly okamžitě odstraněny.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji předsedovi vlády. Táži se paní poslankyně Páralové, zda chce vystoupit se svou doplňující otázkou. Je tomu tak. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane premiére, nevím, zda dochází na Úřadu vlády k diskriminaci. To musíte vědět lépe vy. Ale v zákoně se praví: Zaměstnavatel je povinen informovat zaměstnance, jaká opatření směřující k zajištění rovného zacházení a k zamezení diskriminace provedl. Já se vás ptám, jaká opatření provedete.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Slovo má předseda vlády pan Vladimír Špidla.
Předseda vlády ČR Vladimír Špidla: Vážená paní poslankyně, např. typickým způsobem, kde se dá čelit diskriminaci, je systém výběrových řízení, který musí být koncipován tak, aby nevznikalo podezření, že dochází k diskriminaci. Vyžaduje to mít dobře strukturovaný dotazník, kde některé otázky nesmějí být položeny, a v průběhu přijímacího pohovoru se k nim nesmí přihlížet, stejně tak se dají najít i některá jiná technická opatření, která mohou zabezpečit jistotu, že k diskriminaci nedochází.
V každém případě, jak jsem už řekl, váš podnět je velmi zajímavý, a proto požádám vedoucí Úřadu vlády, aby mi provedla analýzu Úřadu vlády z tohoto hlediska, a uvedu vám potom, jaká opatření Úřad vlády podniká tak, aby zabránil diskriminaci.
Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji předsedovi vlády. Nyní se svou interpelací na předsedu vlády vystoupí pan poslanec Václav Mencl, připraví se paní poslankyně Kateřina Konečná.
Poslanec Václav Mencl: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážený pane premiére, v listopadu loňského roku vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona o ochraně volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a regulování obchodu s nimi. Tento návrh se svou koncepcí vymyká dosavadnímu způsobu tvorby zákonů. Fakticky je pouhým prováděcím předpisem několika nařízení Evropské komise.
Stručně řečeno, zákon řeší procedurální otázky, jak, kdo a jak bude vydávat povolení k vývozu a dovozu ohrožených druhů, jaké doklady bude třeba předložit, jaké sankce lze očekávat v případě neoprávněného dovozu a vývozu ohrožených druhů. Ze zákona se však již nedozvíte, kdy takové povolení vlastně potřebujete, protože zákon vůbec neobsahuje seznam ohrožených druhů či různé definice. V tom všem vás zákon pouze odkáže na nařízení Evropské komise.
Protože dosavadní legislativní postup při přejímání práva Evropských společenství spočívá v začlenění do českých zákonů, jedná se o způsob neobvyklý. Jeho důsledkem je samozřejmě velmi zhoršená dostupnost platného práva pro české občany. Těm totiž již nebude stačit nahlédnout do příslušného českého zákona, ale budou muset hledat informace - obecně řečeno - v legislativě Evropské unie. Ta je pro české občany dnes a obávám se i v budoucnu velmi obtížně přístupná. Mám dokonce obavu, zda podobný přístup nebudou čeští občané hodnotit jako selhání, absenci, nedostatečnost orgánů českého státu, tedy především vlády a parlamentu.
Dovolte, abych se vás tedy zeptal, co vládu vede k této změně způsobu začleňování, resp. nezačleňování evropského práva do českých zákonů. Domníváte se, že je opravdu rozumné, aby právní úprava určité oblasti byla roztříštěna mezi národní a evropské předpisy, a že není možné, aby např. přílohy obsahující seznamy ohrožených druhů nebyly uvedeny v českém zákoně stejně jako v nařízení Evropské komise?
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Slovo má předseda vlády pan Vladimír Špidla.
Předseda vlády ČR Vladimír Špidla: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi ještě, abych, protože paní poslankyně Páralová předložila svou interpelaci pod velmi obecným názvem, se přiznal, že jsem na některé věci nebyl zcela připraven. Dovolte mi ještě jednu věc.
Takové typické opatření, které směřuje proti diskriminaci, je opatření, které zabraňuje tomu, aby platy mezi muži a ženami za stejnou práci byly rozdílné. Jsem velmi rád, že kontrola, kterou jsme provedli na Úřadu vlády, dokázala, že v této oblasti k žádné diskriminaci nedochází, že tyto platy jsou totožné a odpovídají zařazení a složitosti práce.
Nyní mi dovolte, abych se věnoval interpelaci pana poslance Mencla, protože je to interpelace, která je velmi zajímavá a bude vyžadovat poměrně delší vysvětlení. Dovolte mi tedy požádat vás, abyste se obrnili trpělivostí a soustředili se na poměrně komplikovaný právní text.
Jedinou oficiální sbírkou Evropské unie je Úřední věstník Evropské unie. V něm jsou publikovány právní předpisy Evropských společenství. Právní předpisy Evropských společenství, včetně nařízení, nevyvolávají právní účinky, dokud nejsou publikovány v tomto věstníku. Jako takový musí být a je Úřední věstník EU vydáván ve všech úředních jazycích Evropské unie. Jednotlivé jazykové verze jsou stejně autentické, a tedy rovnocenné. Momentem, kdy se Česká republika stane členským státem Evropských společenství, bude přirozeně muset existovat Úřední věstník EU v české jazykové verzi. To se přímo odráží i v návrhu aktu o přistoupení.
Podle čl. 2 návrhu aktu budou zakládací smlouvy Evropských společenství a akty přijaté institucemi Evropských společenství závazné pro nové členské státy od okamžiku přistoupení. V souladu s tím budou podle čl. 58 návrhu aktu právní předpisy Evropských společenství přijaté před přistoupením současných kandidátských zemí a přeložené do jazyků těchto zemí považovány od okamžiku přistoupení za autentické a budou publikovány v Úředním věstníku.
Právní základ pro vydávání úředního věstníku vyplývá přímo ze zakládacích smluv, tj. z primárního komunitárního práva. Podrobnější pravidla pak stanovuje sekundární komunitární právo a judikatura Soudního dvora Evropských společenství. Z komunitárního práva také současně vyplývá status Úředního věstníku EU ve vztahu k právním řádům členských států. Není tedy nutné a ani logicky a kompetenčně možné, aby každý členský stát prováděl samostatně vnitrostátním právním předpisem jakési zrovnoprávnění úředního věstníku EU s oficiální sbírkou určenou pro publikování vnitrostátních předpisů. Úřední věstník je oficiální sbírkou komunitární, nikoli jednotlivých členských států. Rovněž by hrozilo, že se postavení úředního věstníku bude v jednotlivých státech lišit, což by vylučovalo jednotnou aplikaci komunitárního práva.
České verze právních předpisů budou vznikat na základě revidovaných překladů, které se již od roku 1999 pořizují v oboru kompatibility Úřadu vlády, konkrétně v oddělení koordinační a revizní centrum.
***