(12.20 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Uvedu legendární příklad - zákon o zoologických zahradách, který zde nikdy nebyl, zoologické zahrady existovaly a jsem přesvědčen, že i bez přijetí takovéhoto rozsáhlého zákona by existovaly. Drobná právní úprava, která je nutná ve vztahu k Evropské unii, by byla možná novelou současných platných předpisů, nikoli zavedením nového, rozsáhlého, obtížného právního předpisu o zoologických zahradách.
Dámy a pánové, uvedl jsem pouze jeden příklad, ale je zřejmé, když se podíváte i do programu dnešní schůze, kolik jiných zbytečných právních předpisů přijímáme, resp. právních předpisů, které snižují právní jistotu našich občanů a komplikují společenské vztahy, komplikují též rozhodování soudců.
Další poznámka zde padla k otázce odborné úrovně soudců. K tomu mám jen jednu malou poznámku. Osobně se snažím stýkat se soudci velmi intenzivně. Ptám se jich na to, jak jsou připravováni na vstup do Evropské unie, nakolik již v tuto chvíli jsou seznámeni s právními předpisy, které po vstupu do Evropské unie budou pro nás bezprostředně závazné, tudíž soudci by je měli znát a budou je muset ve své soudcovské praxi aplikovat. Musím říci, že tato oblast není dostatečně zvládnutá a že Ministerstvo spravedlnosti dle mého názoru neklade příliš výrazný důraz na vzdělávání soudců v oblasti Evropské unie, v oblasti těch právních předpisů, které po vstupu budou přímo aplikovatelné. Budu proto rád, pokud pan ministr nejen v rámci této diskuse, ale i v rámci diskuse na ústavně právním výboru, kde otázka průtahů soudů bude též řešena, odpoví na otázku, jak v tuto chvíli i v budoucnosti počítá Ministerstvo spravedlnosti se vzděláváním soudců ve vztahu k právu Evropské unie.
O dalších bodech, které zde padly, nemá cenu podrobně diskutovat. Otázka vybavení soudů, otázka doručování atd., to všechno jsou přece otázky, které řeší Ministerstvo spravedlnosti. To jsou přece otázky, které nejsou nějak dotknuty nezávislostí soudů, která, jak já sám uznávám, díky výkladu Ústavního soudu u nás je problematická a která zamezuje určité instituty, jimiž by bylo možno zasáhnout do činnosti soudů. Ale jak jsem řekl - doručování, vybavení soudů atd. s otázkou nezávislosti soudců vůbec nesouvisí. Stejně tak dle mého názoru s otázkou nezávislosti soudců nesouvisí otázka špatné organizace práce, což je důvod, který též pan ministr ve svém projevu uvedl. Domnívám se, že otázkou špatné organizace práce v rámci soudů by se mělo Ministerstvo spravedlnosti výrazně zabývat, a ne to zde zmiňovat jako jeden z důvodů, proč naše soudy nefungují. Diskutovali jsme na ústavně právním výboru nad otázkou zákona o soudech a soudcích. Otázka špatné organizace práce soudů tam nepadla. Opět v budoucím platném zákoně, pokud bude přijat Parlamentem, bude zachován princip předsedů soudů a nijak by se neměla měnit vnitřní struktura, postavení předsedy soudu. Domnívám se, že v této věci by mělo Ministerstvo spravedlnosti předložit jasnou vizi a neříkat, že otevírá diskusi k otázce špatné organizace práce na jednotlivých soudech.
Jedna věc, která mi v projevu pana ministra chyběla, se týká kvality soudních rozhodnutí. Domnívám se, že nejen otázka průtahů je problém, který bychom měli řešit, ale i otázka kvality soudních rozhodnutí je problém, o kterém by zde mělo být diskutováno. Mám zde pouze jednu základní statistiku, která se týká počtu odvolání, resp. počtu napadení rozhodnutí soudu prvé instance a rozhodnutí soudu druhé instance o těchto odvoláních či obecně opravných prostředcích. Musím říci, že v roce 2002 jak na úseku trestněprávním, tak na úseku občanskoprávním polovina odvolání či opravných prostředků byla soudy druhého stupně vzata v potaz. To znamená, že více než polovina rozhodnutí soudů prvého stupně byla soudem druhého stupně shledána za špatná a byla určitým způsobem změněna buď v rámci kasačního, nebo apelačního principu. Domnívám se, že takovéto číslo, kdy polovina rozsudků napadených v rámci opravného řízení je změněna, je výrazně alarmující a asi to také může svědčit o kvalitě těchto rozsudků. Takže budu prosit pana ministra, aby se k této otázce případně též vyjádřil.
Má poslední otázka, o které se zde chci zmínit, se týká jednoho argumentu, který zde pan ministr uvedl, který byl pouze podpůrný, a já si to na závěr neodpustím, a to počtu soudců v naší republice. Nesouhlasím s tezí pana ministra, že u nás je nadbytek soudců. Nesouhlasím s tou tezí, že toto lze dokázat na základě mezinárodní komparace s Finskem, Belgií, Francií atd. Uvědomme si, že rozsah činnost soudů ve Francii a v Belgii je výrazně odlišný od středoevropského modelu. Francouzský soudce, belgický soudce má, když to zjednoduším, menší agendu než soudce ve středoevropském prostoru. Pro nás je relevantní srovnání se střední Evropou. Pro nás je relevantní srovnání s Německem a Rakouskem. Například v Belgii jsou řešeny soudci majetkové spory až od určité výše. Myslím, že takovéto srovnání na naší půdě, v našem středoevropském prostoru neobstojí.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v části sálu).
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já děkuji panu poslanci Pospíšilovi. Paní a pánové, nechci samozřejmě vůbec nikoho omezovat, jenom připomínám všem těm, kteří možná nabyli dojmu, že tady projednáváme zprávu o stavu justice, že projednáváme odpověď na písemnou interpelaci místopředsedkyně sněmovny paní Němcové na ministra spravedlnosti Pavla Rychetského. Připomínám, že paní místopředsedkyně Němcová ve svém úvodním vystoupení dala návrh na usnesení, kdy sněmovna nesouhlasí s odpovědí pana ministra Pavla Rychetského na její interpelaci. To pro pořádek, protože už jsem to asi hodinu a půl neměl příležitost připomenout.
Nyní bude hovořit pan poslanec Chytka, připraví se paní poslankyně Dundáčková.
Poslanec Radim Chytka: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, vážený pane ministře, já souhlasím s tím, že projednáváme interpelaci paní poslankyně Němcové, leč nutno také přiznat, že pan ministr odpověď pojal tak trochu jako stav našeho soudnictví, takže se nedivme, že některé další reakce směřují k tomuto tématu. Já však budu velice stručný. Přesto bych chtěl, aby pan ministr ve své reformě soudnictví bral v úvahu i můj trochu jiný úhel pohledu. Ten trochu jiný úhel pohledu se bude týkat státních zastupitelů.
Já jsem pevně přesvědčen o tom, že je spousta státních zastupitelů, kteří pracují velice svědomitě, možná až na hraně svých možností, a že je nutno jim za tuto práci poděkovat. Na druhou stranu se domnívám, jestliže stavy soudců jsou již téměř na plánovaném počtu, že u státních zastupitelů toto neplatí a mnohdy se potom dějí u soudů kuriózní věci. Přichází státní zastupitel do soudní síně a ptá se předsedy soudu "co že to, pane předsedo, budeme soudit, však já v průběhu projednání se do té celé kauzy dostanu". Kromě toho, že dotyčný státní zastupitel jde k soudu a jde tam s věcí, kterou nedozoroval, tak se v průběhu tohoto procesu může stát, že se bohužel do toho takzvaně nedostane, a potom vznikají situace, kdy na jedné straně si obžalovaný najme nejlepší advokáty, kteří existují, probíhá výslech korunního svědka, ti nejlepší advokáti výslech vedou tím způsobem, aby prokázali nevinu obžalovaného, a když toto skončí, tak se soudce zeptá, zdali má státní zástupce dotazy na tohoto korunního svědka, a odpověď je, že nikoliv. Soudce je pak mnohdy v nepříjemné situaci, neboť ze zákona, selže-li všechno, je on povinen zjistit, kde je pravda v celém procesu, a začne on jako soudce toho korunního svědka vyslýchat. Jeho role se začne úplně měnit a z objektivního soudce, který měl řídit celé jednání u soudu a nakonec rozhodnout o vině či nevině, se stává vlastně žalobcem, protože logicky začne bojovat s těmi skvělými advokáty, které si ten obžalovaný najal.
***