(12.10 hodin)
(pokračuje Rychetský)
Stejně problematické je poslední téma, které chci zmínit, a to je kárná odpovědnost soudců. Dnes je systém kárné odpovědnosti soudce postaven na všem, jen ne na tom, co je jeho hlavní činností, a to je souzení. Předmětem kárného řízení mohou být jeho prohřešky proti abych tak řekl důstojnosti soudcovského stavu, ať už v době mimopracovní, nebo pracovní - požívání alkoholu může být předmětem kárného řízení i neodůvodněné průtahy v řízení a nečinnost. Myslím si, že si budeme muset položit otázku, zda lze, nebo nelze rozšířit kárnou odpovědnost soudce i za evidentně nezákonná rozhodnutí. Tím nemyslím cestu k nápravě nezákonných rozhodnutí. Jsou i procesní předpisy. Ale pokud u soudce opakovaně k tomuto dochází, tak je otázka, zda má dál soudit. Přitom jiná cesta ke ztrátě mandátu neexistuje.
Zdůrazňuji, že to je jen námět na diskusi, že vím, že to je námět, jakož i některé další, které jsem zmínil, velmi odvážný a jdoucí za dosud uznávané hranice přijatelnosti při pohledu na výkon soudcovské moci. Přesto si myslím, že pokud tyto náměty nebudeme řešit, tak se prostě změny v této oblasti, která nás tolik pálí, nedočkáme.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru spravedlnosti panu Rychetskému. Další v rozpravě vystoupí pan poslanec Křeček, připraví se pan poslanec Pospíšil.
Poslanec Stanislav Křeček: Pane předsedající, kolegové a kolegyně, po tomto obsáhlém, zcela objektivním a velmi inspirujícím vystoupení pana ministra spravedlnosti prostě nechápu, proč jsme, myslím, opakovaně dvakrát zamítli bod na jednání sněmovny, který by projednával stav české justice na návrh paní poslankyně Němcové. (Potlesk.) Vždycky jsem pro to hlasoval. Domnívám se, že by bylo užitečné, kdyby se to na řádné schůzi sněmovny projednávalo, kdyby i za účasti novinářů a další veřejnosti mohlo expozé pana ministra zaznít, aby lidé věděli, že se tím zabýváme a že to jako vážný problém chápeme. Takto vzniká dojem, jako by pan ministr neměl co říci, jako by vás to nezajímalo, ale pravda to jistě není. To je škoda a myslím, že bychom se měli nad tím více zamýšlet.
Jen velmi krátké poznámky. Nemyslím si, že cestování spisu mezi soudy prvního stupně a druhého stupně je tak čilé, jak o tom hovořil pan ministr. Publikoval jsem nedávno článek v Právu, kde jsem ukázal na případ, kdy mezi podáním odvolání a rozhodováním soudu vyššího, Městského soudu v Praze, uplynul rok. A to dvakrát a opakovaně. Domnívám se, že nic nebrání tomu, abychom velmi rychle zavedli lhůtu do občanského soudního řádu, která uloží soudu prvního stupně, aby předložil spis odvolacímu soudu do deseti dnů. Nic tomu nebrání.
Velmi závažná v praxi je nejednotnost rozhodování jednotlivých senátů Nejvyššího soudu. Různé senáty Nejvyššího soudu v naprosto stejné právní skutkové věci rozhodují protichůdně. Na straně druhé - proč by měly rozhodovat stejně, když rozsudek Nejvyššího soudu nikoho nezajímá? Není pro nikoho závazný. Soudkyně v Českých Budějovicích, když mi ukáže rozsudek Nejvyššího soudu v té věci, kterou soudí, a je opačný právní názor, než ona vysloví, tak řekne: rozsudek vyšších soudů mě nezajímá, já jsem nezávislý soudce.
Podjatost soudu. Podjatost soudu byla změněna v novele občanského soudního řádu tak, že lze namítat jen pro věci, které nesouvisí s rozhodováním. Ale podle mého názoru právě v rozhodování se podjatost soudce projevuje. Vím, že to lze napravit odvoláním atd., ale pokud podjatost spočívá v tom, že soudce je strýčkem žalovaného, tak to asi nebude takový případ, ale rozhoduje-li soud opakovaně tak, že je tam podjatost zřejmá, myslím, že by námitka měla být zachována.
Podle mého názoru je také třeba změnit skutkovou podstatu trestného činu pohrdání soudem. Dnešní dikce skutkové podstaty je, jen když se účastník chová nějak nevhodně v jednací síni. Potřebujeme ale to, o čem zde pan ministr mluvil. Lidé nechodí. Mám případ, kdy sedm let nepřišel klíčový svědek k soudu. Přebírá předvolání, nikdo ho nepředvede, bez něj to nerozhodne a opakovaně městský soud vrací tuto kauzu na Prahu 5 zpátky, že musí vyslechnout svědka toho a toho. A ten se nedostaví, přestože jsem soudu sdělil jeho adresu, jeho bydliště, telefon, zaměstnání, rekreační chatu u Příbrami slečny, za kterou jezdí, přesto ho soud nepředvolal, policie ho prostě nepředvede. A je tu přece možno velice dobře využít i trestní sankce lidem, kteří se takto chovají. U soudu Spojených států jsou okamžitě tři roky odnětí svobody, jakmile se někdo takto vyjádří. Myslím, že spolupráce s Ministerstvem vnitra je tu nezbytná, resp. s policií, aby policie byla také soudu nápomocna k předvádění lidí.
Nakonec chci říci: Já jsem druhé volební období v ústavně právním výboru. Veškeré projednávání jakékoli změny těchto věcí, o kterých hovořil pan ministr, naráží na odpor soudcovské veřejnosti. Soudci prostě nechtějí žádnou změnu. Nechtějí žádnou změnu, odvolávají se na kdeco, a já se domnívám, že to, co zde řekl pan ministr, prostě musíme udělat pro lidi, nikoli pro soudce. Je to zcela na místě a je nejvyšší čas, abychom s tím začali.
Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Křečkovi. Hovořit bude pan poslanec Jiří Pospíšil. Další přihlášky do rozpravy nemám.
Vyprovokoval jsem - pan poslanec Chytka, paní poslankyně Dundáčková.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, musím v úvodu říci, že většinu argumentů, které jsem zde chtěl uvést v této diskusi nad interpelací paní místopředsedkyně Němcové, již ve svém projevu zmínil pan ministr Rychetský. Mám tudíž trochu ztíženou situaci, protože budu spíše replikovat některé jeho body, na druhou stranu mě těší, že názor opoziční politické strany zde sděluje ministr této vlády.
Pan ministr zmínil několik bodů, které považuje za hlavní problémy současné justice. Padlo zde například, že jedním z velkých problémů - a já se s tím ztotožňuji - je otázka formálně procesních chyb, které soudy považují za důvod pro své rozhodnutí. Tím dochází k soudci často nazývanému procesnímu ping-pongu, kdy spisy putují mezi soudy první a druhé instance, místo aby soud druhé instance meritorně rozhodl.
Já sám se však domnívám, že toto umožňuje soudcům současná platná právní úprava. Domnívám se, že současná platná právní úprava stále příliš zdůrazňuje kasační princip nad principem apelačním. Domnívám se proto, že nelze toto vytýkat soudcům, kteří využívají platné právo, ale mělo by být na Ministerstvu spravedlnosti, aby se v rámci reforem procesních právních předpisů zamyslelo nad tím, zda kasační princip neomezit pouze na určité důvody a neposílit princip apelace, tzn. takový princip, kdy soud druhého stupně musí meritorně rozhodnout, nikoliv věc vrátit soudu prvního stupně. Toto je má první poznámka k otázce formálních chyb.
Druhá věc, která zde padla, je otázka nestability právního řádu, resp. jeho neustálých změn. Já s tímto souhlasím. Neodpustím si však uvést zde malou poznámku, že i současná vláda je odpovědná za podobu právního řádu v České republice. Na každé schůzi projednáváme velké množství právních předpisů, které dle mého názoru jsou víceméně nadbytečné. Přijímáme velké množství zvláště pak speciálních správně právních norem, které doposud nemáme a bez kterých naši občané bez problémů existují a žijí.
***