(10.10 hodin)
(pokračuje Exner)
Součástí toho že bude uvedení do provozu také druhého tisícimegawattového bloku. Je nutné konstatovat, a pan místopředseda vlády to také konstatuje ve své odpovědi, že bohužel tento projekt a tyto body nebyly v žádném směru naplněny, a že pokud jde o výstavbu elektrárny, výstavbu bloků, tak v srpnu loňského roku bylo přistoupeno k zahájení betonování základové desky a jistě každý, nejen technik, pochopí, že na základě toho nebylo možné, aby elektrárna v plánovaných termínech vyplývajících ze smlouvy byla uzavřena.
Myslím si, že také je správná zmínka o úsilí o vybudování globálního mechanismu k zastavení šíření jaderných zbraní. V této souvislosti je však nutné konstatovat, že podle odhadů, které jsou k dispozici, mají Spojené státy americké na Korejském poloostrově v Korejské republice přibližně 1000 až 2000 jaderných náloží, a to v hlavicích i v jiné munici.
Pokud jde o samu českou účast na tomto projektu, potom ji charakterizuje pan místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí na jednom místě jako symbolický solidární příspěvek, ale na druhém místě hovoří o hmatatelném vyjádření podpory úsilí mezinárodního společenství o mírové řešení vyostřené situace na poloostrově. Ano, je to opravdu dobře, že podporujeme právě takové úsilí, ale je bohužel spíše symbolické než hmatatelné. Píše také, že příspěvek byl uhrazen z prostředků Ministerstva průmyslu a obchodu. To je pravda, ovšem jen zprostředkovaně, protože nepochybně šlo o prostředky z rozpočtu ČR, a tudíž jsme to uhradili jako občané České republiky.
Česká republika tedy vstoupila do organizace v roce 1999, když předtím zaplatila svůj příspěvek a byla připravena využít výhod, které jsou s tím spojeny. Správně konstatuje pan místopředseda vlády, že mělo jít o otevření dveří k účasti ve veřejných soutěžích, ale i k dalším výhodám, které z členství plynuly. Pan místopředseda vlády říká, že český průmysl měl a má dosud možnost se podílet na projektu formou subdodávek pro generálního dodavatele v rámci vypsaných veřejných soutěží. Mohl ale uvést jako konkrétní účast České republiky pouze účast na informačních seminářích pořádaných v Korejské republice. Přiznává, že vyhlídky českých firem na úspěch jsou velmi nízké. Neuvedl ani sebemenší subdodávku, která by se uskutečnila. Informační seminář a další účast České republiky na rozvoji tohoto projektu a jeho průběhu tedy spíše nesly další náklady, tentokrát spíše firmám, které o účast usilovaly.
Pan místopředseda vlády informuje o tom, že další osud projektu není jasný, a odvolává se na to, že výkonná rada projektu ze známých důvodů, to je obnovení jaderného vojenského programu v Severní Koreji, se rozhodla zpomalit celý projekt. Trochu mě překvapuje, že mě informuje o tom, že tato informace zatím nebyla nikde veřejně publikována a má důvěrný charakter, nicméně ji uvádí v otevřeném dopise a nyní je to i součástí jednání Poslanecké sněmovny v souladu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny. Musím tady upozornit na opakované prohlášení KLDR, že neusiluje o jaderné zbraně a nevyvíjí vojenský program v jaderné oblasti. Naopak například v prohlášení z 10. ledna letošního roku navrhuje Spojeným státům americkým řešení této krize založené na smlouvě o neútočení mezi těmito dvěma zeměmi, na závazku nepoužití jaderných zbraní a zajištění suverenity KLDR. Jak je známo, tato záležitost však nebyla Spojenými státy americkými přijata.
Pan místopředseda vlády mě také informuje o tom, že pomalá realizace prací byla zaviněna především ze strany KLDR, a uvádí, o co šlo. Tady se musím ovšem zeptat, jestli si opravdu myslí, že takové organizace a takoví partneři jako USA a jimi zřízená nebo na jejich popud zřízená mezinárodní organizace si neumí udělat smlouvy, které by předešly takovým problémům. Myslím si, že je nutné to charakterizovat jako výmluvu.
Koneckonců konstatuje, že se tzv. čtyřka zakladatelů, ačkoliv podle materiálu, který jste mi, pane místopředsedo, poskytl, jsou ti zakladatelé jen tři, viz údaj na straně 2 vaší odpovědi, že se tedy rozhodli zadržet dodávky technologických zařízení a přerušit dodávky topných olejů do KLDR. Potom uvádíte ve své odpovědi, jak se k tomu stavějí které země. Na prvním místě jmenujete země, které administrativně prosazují mírové řešení konfliktu a potřebu v projektu pokračovat. Bohužel ale není vaše odpověď dostatečně jednoznačná, jak se jako člen organizace k této problematice staví Česká republika, jestli je pro pokračování plnění závazků USA a Organizace pro rozvoj energetiky na Korejském poloostrově podle původního předpokladu a pro sjednání postupu další situace.
Na základě toho se domnívám, že odpověď je nedostatečná, neúplná, a navrhuji, aby Poslanecká sněmovna nesouhlasila s odpovědí místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji kolegovi Exnerovi. Pan ministr zahraničních věcí má zájem vystoupit v rozpravě. Prosím, pane ministře.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, pan poslanec Exner tady na přeskáčku četl odpověď, kterou jsem mu poslal. Nevím, jestli bylo všem srozumitelné, v čem je ten základní problém. Možná že je dobré zopakovat základní fakta.
Mezinárodním úsilím vznikla Organizace pro rozvoj energetiky na Korejském poloostrově, to je organizace KEDO. Česká republika vstup do této organizace projednala v roce 1998 a vstoupila v roce 1999, tedy ještě se jedná o rozhodnutí minulé vlády. Akce byla iniciována Ministerstvem průmyslu a obchodu tehdy a úmyslem bylo dosáhnout toho cíle, pro který Organizace pro rozvoj energetiky na Korejském poloostrově vznikla. Byla tedy uzavřena rámcová smlouva mezi USA a KLDR v roce 1994 a na základě této smlouvy se potom dali dohromady čtyři donoři, tedy USA, Japonsko, Korejská republika a Evropská unie. Tedy čtyři donoři se rozhodli, že cesta, jak řešit problém v KLDR, je dát alternativu v rozvoji jaderného programu, který se provádí v KLDR a který ohrožuje nás všechny, protože může být kdykoli změněn jaderný program, který povede k výrobě zbraní hromadného zničení, a tedy nás všechny ohrožuje.
Tato smlouva, o které mluvíme, dohoda KEDO, je přijata v souladu s Chartou OSN, se smlouvou o nešíření jaderných zbraní, se statutem Mezinárodní agentury pro atomovou energii a má otevřený charakter, takže k ní další stát může přistoupit. Česká republika se rozhodla, jak jsem řekl na začátku své odpovědi, vstoupit do této smlouvy v roce 1998 a realizovala to v roce 1999.
***