(10.00 hodin)
Poslanec Miroslav Beneš: Děkuji, pane předsedající. Členové vlády, dámy a pánové, já se musím přiznat, že jsem rozuměl slovům pana premiéra, který přislíbil, že chyba, která byla učiněna, bude napravena. Na rozdíl od pana předsedajícího jsem úplně nerozuměl slovům pana ministra práce a sociálních věcí, protože nás začal seznamovat s meritem jakési věci, která s tím, že cosi, co mělo být publikováno, vůbec nesouvisela.
Já bych tedy poprosil spíše o normální lidská slova - ano, stala se tato chyba, ano, tato chyba bude napravena, ne, příště se to nestane - a ne nám tady vysvětlovat, co ona úmluva obsahuje. To opravdu není ani předmětem interpelace a koneckonců ani předmětem zájmu lidí, protože oni se s tím rádi seznámí sami.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Do rozpravy se přihlásil pan poslanec Miloslav Výborný, předseda ústavně právního výboru.
Poslanec Miloslav Výborný: Dámy a pánové, obávám se, že zde směšují řečníci dvě záležitosti. Záležitost první, zda je odpověď předsedy vlády korektní, záležitost druhá, zda došlo, nebo nedošlo k chybě.
K tomu prvému. Já jsem přesvědčen, že odpověď předsedy vlády, doplněná tím sdělením, které bylo ústně dnes řečeno, korektní je. Ta odpověď se nesnaží nic zamlžovat nebo zastírat.
K té otázce druhé je odpověď také jednoznačná. Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 181 byla ratifikována po souhlasu Parlamentu v září roku 2000, její ratifikace byla zaregistrována generálním ředitelem Mezinárodního úřadu práce 9. října 2000 a v platnost úmluva pro Českou republiku vstoupila přesně o rok později. Vzápětí poté mělo dojít k publikaci. Pakliže se tak nestalo, je to chyba, tu chybu premiér uznal, a je to vše, co je k tomu možno říci.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi ústavně právního výboru. Máme návrh k hlasování, který předložil interpelující poslanec, pan kolega Hynek Fajmon, a to podle jednacího řádu, jak jsem uváděl u první interpelace, § 112 odst. 5, že Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí předsedy vlády na písemnou interpelaci pana Hynka Fajmona.
Ještě jednou se pokusím přivolat do sněmovny poslance. Znovu vás odhlásím a žádám o novou registraci, abychom zjistili aktuální stav při projednávání této interpelace v bodě číslo 102.
Věřím, že ti, kteří budou mít zájem o hlasování o návrhu pana kolegy Hynka Fajmona, už se zaregistrovali.
Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 60 a ptám se, kdo je pro, abychom nesouhlasili s odpovědí na interpelaci. Kdo je proti?
Děkuji. V hlasování pořadové číslo 60 z přítomných 114 pro 39, proti 60. Návrh nebyl přijat.
Projednávání této interpelace jsme skončili. To byly všechny písemné interpelace na předsedu vlády.
Na místopředsedu vlády a ministra zahraničních věcí je zde interpelace pana poslance Exnera ve věci účinnosti vynaložených prostředků vložených Českou republikou do projektu KEDO, který se týká výstavby jaderné elektrárny v Korejské lidově demokratické republice. Interpelace spolu s odpovědí se předkládá jako tisk 271. V této věci otevírám rozpravu a ptám se, kdo se do ní hlásí. Ano, pan poslanec Václav Exner. Máte slovo.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, ve své interpelaci jsem se obrátil na místopředsedu vlády a ministra zahraničních věcí s problémem, jak byl právě pojmenován. Ptal jsem se na další osud projektu a organizace, která k jeho zajištění byla vytvořena. Ptal jsem se na další osud peněz vložených Českou republikou do tohoto projektu. Tady musím konstatovat, že situace je podle hodnocení, které jsem dostal, spíše nejasná. Záleží dále na tom, jak se to vyvine v příslušné organizaci. Koneckonců i její osud je nejasný, a ještě se k němu vrátím.
Zeptal jsem se také, jaký je přístup České republiky k aktuální jaderné otázce na Korejském poloostrově, a tady velice kvituji, že mi pan místopředseda vlády odpověděl, že Česká republika má postoj, který je založen na konstruktivním a diplomatickém řešení, to je na mírovém řešení, protože jiné by těžko bylo konstruktivní a diplomatické. Myslím si, že je-li taková snaha i České republiky, aby v této věci se apelovalo na Korejskou lidově demokratickou republiku, že by zároveň bylo dobré, aby podobný apel byl také na Spojené státy americké, protože ty jsou právě součástí tohoto konfliktu a jednou ze stran tohoto konfliktu. V této situaci se mezi jiným hodnotí zasedání Rady bezpečnosti, které proběhlo ze včerejška na dnešek podle našeho času, jako možná předehra války, a bylo by velmi nešťastné, kdyby v Korejské lidově demokratické republice došlo k podobnému scénáři jako s využitím mezinárodních organizací došlo v Iráku.
Musím v této souvislosti konstatovat, že bohužel není naplňováno usnesení Valného shromáždění OSN z roku 1975, kde byla přijata rezoluce o vytvoření příznivých podmínek pro nahrazení příměří trvalým mírem v Koreji a urychlení samostatného mírového sjednocení Koreje. Konkrétně bylo v této rezoluci také požadováno, aby došlo k uzavření tzv. spojeného velitelství OSN a stažena všechna cizí vojska. OSN mezitím vyjasnila, že zrušení tohoto velitelství je v kompetenci Spojených států amerických, které na počátku padesátých let dostaly doporučení takové velitelství zřídit, a to pod svou pravomocí. Bohužel se zatím nic z toho nenaplnilo. Vítám však, že Česká republika zaujímá takovýto konstruktivní postoj k této věci.
Nyní k problematice samotného projektu KEDO. Pan místopředseda vlády mě informuje, že organizace byla založena s politickým cílem vyřešit nebezpečí eskalace konfliktu na Korejském poloostrově. Musím ho trochu poopravit, protože s tímto politickým cílem byla především uzavřena rámcová smlouva mezi USA a Korejskou lidově demokratickou republikou z roku 1994, kde se předpokládalo, že financování dohodnuté výstavby jaderných bloků v Korejské lidově demokratické republice bude řešeno přímo USA. Teprve poté, co se nepodařilo vyřešit v USA přímé financování, protože Kongres USA tento přístup neschválil, bylo hledáno řešení, jakým dostát ze strany USA uzavřené rámcové smlouvě, a to řešení se koneckonců nalezlo jako uzavření Mezinárodní organizace pro rozvoj energetiky na Korejském poloostrově, a jejím prostřednictvím se hledají prostředky na to, aby vlastně smlouva mezi USA a Korejskou lidově demokratickou republikou z roku 1994 mohla být financována.
Pan místopředseda vlády mi také píše, že tato organizace se zavázala do doby spuštění prvního jaderného reaktoru financovat nákup těžkých topných olejů pro řešení energetické krize v KLDR. Také toto bylo již obsaženo v původní dohodě. Musím ale říci, že původní dohoda s USA také obsahovala termín, do kdy má být naplněna. Tento termín, pokud jde o jaderné bloky, obsahoval závazek, že už v roce 2003 bude uveden do provozu blok o výkonnosti 1000 MW a v průběhu roku 2003 že bude dosaženo plného porozumění a normalizace politických a hospodářských vztahů mezi USA a KLDR.
***